Jako další vybírám rostlinu, která byla již za
starých časů velmi rozšířená a již tehdy měla vynikající pověst.
Jedlé části jitrocele jsou jak listy, tak semena a klasy.
A co o této bylince říkala už významná bylinkářka Maria Treben?
Jitrocel se na prvém místě užívá při všech onemocněních dýchacích orgánů, zvláště při silném
zahlenění, kašli, černém kašli, plicním astmatu, ba dokonce i při tuberkulóze plic.
Švýcarský farář
Kunzle, samorostlý přírodní léčitel a znalec velké léčivé síly našich rostlin, píše: „Použít možno celý
jitrocel, všechny jeho druhy a to kořeny, listy, květy i semena. Krev, plíce a žaludek pročišťuje tak,
jako žádná rostlina. Proto je důležitý pro ty lidi, kteří mají špatnou krev nebo málo krve, slabé plíce a
ledviny, bledý vzhled, kteří dostávají vyrážky a lišeje, kteří pokašlávají, chraptí, zůstávají hubení jako
koza i tehdy, když je ponoříme do másla.
Na nohy postaví slaboučké děti, které se opožďují i při dobré
stravě.“ Já rovněž pomohla mnohým směsí jitrocele a mateřídoušky (smíšeno stejným dílem) při
bronchiálním astmatu. Takový čajový nálev možno vřele doporučit i při onemocnění jater a měchýře.
Při
bronchitidě, bronchiálním astmatu se výborně osvědčuje čaj, připravený následujícím způsobem: do
šálku studené vody přidáme kolečko citrónu (byl-li něčím stříkaný, tak bez slupky) a jednu vrchovatou
kávovou lžičku kandysového cukru, potom vše přivedeme do varu a necháme čtyřikrát až pětkrát
vzkypět. Odstavíme a až potom přidáme jednu vrchovatou kávovou lžičku čajové směsi. Necháme
vyluhovat půl minuty. V těžkých případech se musí připravit čerstvý čaj čtyřikrát až pětkrát denně. Pije se
po doušcích tak horký, jak jen sneseme.
Ve starých „bylinářích“ se dočítáme, že semeno jitrocele působí proti
tvorbě kaménků, užíváme-li denně 8 gramů. Sirup z jitrocele čistí krev od
všech nečistot a chorobných látek. Správně bychom jej měli používat stále a
brát denně před každým jídlem jednu polévkovou lžíci (děti jen čajovou
lžičku).
Venkovští lidé vědí, že jitrocel je od nepaměti oblíbeným léčivým
prostředkem na rány. Jeden sedlák se při práci na poli poranil jakýmsi
nástrojem. K mému překvapení si nasbíral čerstvé listy jitrocele, rozmačkal je a
položil na ránu. Přesto, že listy nebyly umyté, rána se nezanítila.
Rozmačkané
čerstvé listy pomáhají při řezných i tržných ranách, při bodnutí vosy, ba i při
pokousání psem, jedovatým hadem, či jiným zvířetem. V posledních případech
jen jako pomoc v nouzi, není-li po ruce lékař.
V jednom starém bylináři se píše:
„Když ropuchu kousne pavouk, spěchá k jitroceli. Ten jí pomůže“. Čerstvé
listy, rozmačkané rukama a smíšené se solí přiložené na krk léčí vole (strumu
na krku). Vložíme-li list jitrocele do obuvi, pomáhá odstraňovat puchýře,
způsobené chůzí. Každá sebehorší opuchlina zmizí, když se ošetřuje čerstvými, rozmačkanými listy
jitrocele.
Listy také pomáhají léčit zhoubná onemocnění žláz, přiložíme-li je na příslušné místo. V tomto
případě je však dobré používat ještě čerstvou majoránku v olivovém oleji (v nouzi lze použít i sušenou).
Lahvička se naplní majoránkou, zaleje olivovým olejem a nechá 10 dní stát na teplém místě. Nemocné
žlázy natřeme majoránkovým olejem, pak přiložíme rozdrcené listy jitrocele a vše zavážeme ručníkem.
Zlepšení se dostaví během krátké doby.
ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ
Čajový nálev: 1 vrchovatou čajovou lžičku listů na 1/4 litru vody, jen spaříme a krátce necháme
vyluhovat.
Čajová směs: Jednu čajovou lžičku vrchovatě naplněnou směsí jitrocele a mateřídoušky (rovné díly)
spaříme v 1/4 litru vody.
Obklady z listů: Čerstvé listy jitrocele kopinatého nebo většího umyjeme, na desce válečkem na
nudle rozválíme na kaši a přiložíme na nemocné místo.
Sirup – 1. způsob: Dvě vrchovaté dvojhrstě listů jitrocele semeleme na masovém mlýnku. Do kaše
přidáme trochu vody, 300 g cukru a 250 g včelího medu. Za stálého míchání všechno vaříme na slabém
ohni, až vznikne zahuštěná tekutina, horkou ji naplníme do sklenic a po vychladnutí uložíme do
chladničky.
Sirup – 2. způsob: Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně
stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak
povážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. V zahradě na chráněném místě vykopeme
jámu a sklenice do ní vložíme. Nad sklenici dáme desku, zatížíme kamenem a celé zasypeme zemí. Deska
i kámen mají zůstat viditelné. Za stálé teploty v zemi cukr zkvasí s listy na sirup. Po třech měsících
sklenice vyjmeme, šťávu vylisujeme ovocným lisem (ne přes hadřík), převaříme, naplníme do lahví a
dobře uzavřeme.
Kdo nemá možnost použít tento způsob kvašení, nechá sklenici stát na teplém místě na slunci do
doby, kdy se sirup usadí u dna. I takto získaný sirup dobře převaříme.