neděle 12. března 2017

Pocit viny tíží jako kámen a sleduje nás jako stín

Pocit viny zná v určité formě asi každý člověk. Vina má mnoho podob - malá, nevinná - třeba jako malé dítě, co sebralo cizí hračku a chce si ji nechat. Nebo dospívající dívka, co si půjčí mámin svetr a udělá v něm díru a bojí se, že na to máma přijde...kamarádka, co potají chodí s přítelem své nejlepší přítelkyně nebo nevěrný partner, který se bojí, že se provalí, že má nebo měl milenku...

Ať už je to malá nevinná lež nebo "velká věc", všechny lži mají jedno společné - tíží nás. Lži v nás vyvolávají pocit viny. Strach, že se to, co tajíme, dostane na světlo. Strach, že se provalí naše lež a druzí se to dozví. Je to velká tíha, která nás pronásleduje na každém kroku, každou minutu, každou vteřinu. Jdeme spát a možná na chvíli zapomeneme, že to tam je, ale stačí jeden telefonát a hned v nás "hrkne" a očekáváme, zda se to neprovalilo "na světlo".

Vina je jako stín. Stále nás provází. Když lžeme, automaticky vytváříme karmu, která nás dožene. Ta vina nás bude provázet, dokud se jí nezbavíme. A to jde jen jednou cestou - říct pravdu.

Někteří lidé se bojí říkat pravdu. Jak by to, co skrýváme, vypadalo? Staví nás to do nevýhodné pozice? Můžeme tím něco ztratit? Můžeme o někoho přijít? Co všechno pravdou riskujeme? Stojí to za to?

Když člověk mluví pravdu, má velkou svobodu. Nemusí stále nosit tu tíhu viny. Ta, i když je sebemenší, po čase velmi tíží. Je to jako kdybyste vzali do ruky malý kámen. Je sice malý, ale zkuste ho mít v ruce celou hodinu, celý den, celý měsíc! a zjistíte jak moc vás svazuje. Na druhou stranu pravda přináší svobodu. Ano, je to risk, ne vždy to vaše okolí ustojí. Ale když mluvíte pravdu, dáváte tím světu najevo, že vám mohou věřit. Víte, že máte čisté svědomí. A co sejeme, to sklízíme.

Pokud teď sázíte jen to, co chcete sklízet a stane se vám, že přijde velká rána, může to být vaše karma. Jen vás dostihlo něco z minulosti. Může to být velká pecka, může vás to semlít. Ale čím rychleji se z toho dostanete a jen to přimete, že se to stalo proto, že se to stát mělo, už to nemusíte nosit. Vemte to jako zkušenost, kterou jste si potřebovali odžít, abyste splatili starý dluh. A opět můžete cítit svobodu.

Vina vás může drtit dlouho. Nakonec stejně nevydržíte. Každá pravda dřív či později vyjde najevo. A pak? O to horší to bude mít následky. Protože každé naše jednání má následek.

Kdo v sobě nosí vinu, je to jako by nosil na zádech batoh. Když se jednou provždy osvobodí a jedná poctivě a mluví pravdu, je to jako byste shodili velký batoh plný kamení ze zad. Uleví se vám. Budete se cítit volně a svobodně. A věřte mi, že to za to stojí.

Mějte se svobodně, vaše Jolana

www.nova-cesta.com