úterý 7. února 2017

Jak v partnerském vztahu porozumět tomu druhému aneb proč mi partner vůbec nerozumí



Vztahy jsou jako stíny, provázejí nás každý den, v každý okamžik a všude. Vztahů se nedá zbavit. Můžeme na chvíli "zhasnout" a nabýt dojmu, že "nejsou". Na chvíli prožít iluzi okamžiku, že vše je dokonalé.

Zkusme si tedy na chvíli zkusit představit, že naše vztahy jsou dokonalé. Druzí se k nám chovají tak, jak si to přejeme. Tedy i my se k druhým chováme tak, jak si přejí oni. Nejsou rozepře, nepochopení, všichni si všech váží. Proč to tak není i v reálném životě?

Velkým nepřítelem vztahů je tvoření si domněnky (představy), že druzí přemýšlí a konají stejně jako my. Je to ten největší omyl vztahů. Jsme rozdílní jako otisky našich prstů. Očekávat, že druhý mě bude chápat jenom proto, že si to přeju, mě povede pouze do stavu, kdy budu litovat samu sebe, že mi druzí nerozumí a utápět se v slzách jak je svět nespravedlivý.

Přicházíme z různých poměrů, z různých rodin. Dokonce i sourozenci stejných rodičů jsou mnohdy zcela rozdílní. Jak fyzicky, tak uvnitř. Děti mívají pocit, že jim rodiče nerozumí a rodiče si zoufají ze svých dětí. Partneři nechápou potřeby druhého. A to jsme jen uvnitř jedné rodiny. Jak lze tedy očekávat, že širší okolí bude chápat co potřebujeme a dávat nám to?

Zkuste si vzít papír a z přední strany napsat seznam všech vlastností, které tvoří ideální vztahy a na zadní stranu napsat všechny ty, které by do ideálních vztahů patřit neměli. A pak se na seznamy podívejte nestranným pohledem a zvažte, které z těch kladných sami aplikujete a kolik z těch "záporných" u sebe vnímáte.

Když se oprostíme od očekávání toho, že druzí by se ke mně měli chovat nějakým způsobem, svět je hned jednodužší. Nemusíme posuzovat chování druhých lidí, ať už vůči nám nebo jiným navzájem. Stačí jen pozorovat.

Abychom mohli zlepšit kvalitu svých vztahů k jiným, nejprve se podívejme na svůj vztah k sobě samým. Když zapracujeme na zlepšení vztahu k sobě, automaticky se začnou zlepšovat i vztahy s druhými.

  • Nakolik se máme rádi? Protože pokud chceme, aby nás druzí milovali, umíme milovat sami sebe?
  • Umíme se přijímat takoví jací jsme? Bez sebekritiky? Jen vnímat jací jsme bez jakéhokoliv posuzování a hodnocení?
  • Oceňujeme to, čeho jsme dokázali? Vnímáme své úspěchy jako lekce, které už umíme a neúspěchy jako učivo, které je jen třeba zlepšit?
  • Jsme k sobě shovívaví? Umíme sami nad sebou "přimhouřit oko", když se nám něco nedaří?
  • V klidu a rozvážně se umíme nasměrovat na to, co je potřeba a přestat se soustředit na neúspěchy?
  • Chováte se k sobě s respektem? Vážíte si sami sebe? Věnujete sami sobě dostatek času a zájmu?
  • Nakolik nasloucháte svým potřebám? Co děláte pro to, abyste byli sama se sebou spokojenější? 
  • Věnujete se dostatečně tělu a ostatním potřebám? Nakolik umíte pokrýt své vlastní potřeby a co ještě potřebujete od druhých?
Druzí lidé se k nám mohou chovat pouze tak, jak se my dokážeme chovat sami k sobě. Kdo sám sebe ponižuje, nemůže čekat, že ho druzí budou oceňovat. Nejprve z nás musí vyjít to, co bychom chtěli dostat. Když bych to přirovnala k penězům, tak nejprve musíme peníze dávat, abychom je dostávali.

Systém, ve kterém jsme vyrůstali, v nás mohl vyvolat dojem, že nejprve dostanu a pak dám. Když mě druzí budou mít rádi, budu je mít taky ráda. Ten, kdo mě nemá rád, toho taky nebudu mít ráda. Jenže tento systém je postaven na nesprávných základech. Nejde nejprve sklízet a pak sázet.

Když se naučíme porozumět sami sobě, začneme více chápat druhé. Naučíme se být k sobě shovívaví a nebudou nám tolik vadit chyby druhých, protože budeme chápat, že stejně jako my se jen učí to, co ještě tak dobře neumí. K čemu nám pomůže zlobit se na druhé nebo na sebe, že něco neumíme? Vždyť od narození se učíme. Všechno jednou zkoušíme poprvé. Něco je pro nás jednodužší, jiné těžší.

Buďme tedy láskyplní, vstřícní, shovívaví, chápající, plně a bezpodmínečně přijímající sami k sobě. Tím se tato informace "otiskne" do naší energie. Každý z nás neustále vyzařuje do svého okolí svou energii. Právě tím, na jakou vibraci se naladí, určuje, jaká energie se k němu bude vracet.

Cokoliv, co potřebujeme od druhých, ve skutečnosti nedáváme sami sobě. Proto máme potřebu to dostávat od druhých. A když to nedostaneme, zlobíme se na ně. Pokud už se na druhé nechcete zlobit a chcete své vztahy zlepšit a zkvalitnit, zamyslete se nad tím, jaký vztah k nim vedete, co do vztahu dáváte, co už umíte, co se potřebujete naučit a co jen zlepšit.

Nebuďte k sobě příliš přísní, ale buďte důslední. Přílišná přísnost svazuje, ale důslednost napomáhá vývoji.

Naším cílem je stát se plnohodnotnou bytostí. Nebýt na ničem a na nikom závislí. To ale neznamená izolaci od druhých. Ba naopak, všichni spolu tvoříme jeden velký celek. Když jsme celiství, vnímáme, kde celistvost není a pomáháme ji tam vnést. Vyrovnaná matka vytváří příjemné prostředí uvnitř rodiny, harmonický vztah k manželovi a dětem, teplo domova. Lidé v jejím okolí, kteří díky ní mohou prožívat spokojenost, tuto spokojenost šíří dále.

Zkuste si vpomenout, jak se cítíte v přítomnosti někoho, kdo je spokojený a vyrovnaný a jak se cítíte v přítomnosti člověka, který je nespokojený. Ke kterému si chcete přisednout? Kterým z nich chcete být? A proč?

Vše je propojené a spojené. Spokojení lidé vytvářejí spokojené vztahy. A tak - pro někoho paradoxně - odpověď na otázku jak v partnerském vztahu porozumět tomu druhému a proč mi partner nebo druzí nerozumí je skryta v nás samých. Stačí porozumět sami sobě.

V diskuzi pod článek můžete psát své postřehy či dotazy na konkrétní situace, kde si nevíte rady nebo potřebujete "posvítit" na to, kde je problém. Také je možné se přihlásit na semináře, kde se tématu vztahů věnuji.

Přeji vám, aby se vám dařilo být ochotnými naslouchat si vždy, všude a bezpodmínečně.


S láskou Jolana
www.nova-cesta.com



foto: zdroj morguefile.com


neděle 5. února 2017

Vědět neznamená umět aneb dost bylo teorie, nyní přichází praxe...

Už od prosince mi přicházely signály o tom, že rok 2017 bude ve znamení mnoha změn. To by nebylo asi nic nového, neustále se okolo něco děje.
Tyto změny jsem vnímala jako změny, které budou probíhat nejen vně, ale i uvnitř nás. To, co jsme se dosud naučili na úrovni teorie se bude promítat do našich životů v praxi. Bude (a vlastně už i je) to zkouška za zkouškou.

Důležité, vlastně to nejdůležitější, pro toto období, je zůstat v klidu. Uvnitř. Nenechat se vytočit nikým a ničím. Lehko se to řekne, ale praxe je těžší. A právě o tom to bude. Opakující se lekce, abychom se naučili to, co potřebujeme.

V minulosti to bylo o získávání informací. Těch už jsme dle stupně vývoje nasáli dostatek. Abychom se posunuli ve vývoji dál, je třeba teorii přenést do praxe. Rok 2017 nám toto umožní.

Nezlobte se na druhé, ale ani na sebe za to, že se vám vše nedaří, jak byste si přáli. Pokud jste lekci nezvládli, velmi brzy přijde opravná zkouška.

Je třeba naučit se kontrolovat své emoce. Protože z emocí pocházejí nemoci. Čím víc se naučíme zpacifikovat sami sebe, tím lépe se budeme cítit. Vztek, agresivita, ale i lítosti a smutek - to vše jsou naše emoční reakce. Můžeme je kontrolovat tím, že začneme více vnímat sami sebe. Své potřeby, své pocity a své tělo.

Pokud jsem vzteklá, cítím těžkou, rotující energii v oblasti třetí čakry - solar plexu. Mohu se emocí nechat strhnout a "vytočit" se do běla (a věřte, že se mi to občas zadaří) anebo si mohu uvědomit, co se právě děje a zabrzdit to. Mě osobně se osvědčilo zhluboka dýchat, počítat, soustředit se na dech a začít si uvědomovat, proč mě ta osoba nebo situace tak rozčiluje. Řekl ten člověk něco, co mě donutilo vidět něco, co jsem vidět nechtěla? Nebo udělal chybu, kterou mu mám za zlé?

V novém roce jsem si začala uvědomovat, jak důležité je "nebrat na sebe pocity za chyby druhých". Třeba když jedu po silnici a někdo svým způsobem jízdy ohrozí ostatní účastníky provozu. On udělal chybu. Pokud se začnu rozčilovat, přebírám část zodpovědnosti na sebe, ale to nemusím. Druhý člověk udělal chybu a on si za ni zaplatí. Tečka. Nemusím to za něj řešit. Je to obrovská úleva, když si uvědomím, že nemusím řešit chyby druhých. Každý chybujeme, děláme dobrá i špatná rozhodnutí. A každý je zodpovědný pouze a jen za svá rozhodnutí.

Chyby děláme, když zapomínáme kdo jsme a kam jdeme. Když zapomínáme, že všichni jsme si rovni, že všichni procházíme vývojem, jen každý je v jiné třídě. Kdo už se naučil něco víc, není víc člověkem, nebo hodnotnějším člověkem. Je jen člověkem, který prošel delší úsek tratě.


Co nám může pomoci:
  • být bdělým - bdělost mi pomáhá nezapomínat kdo jsem a kam jdu
  • být vědomým -  mi pomáhá uvědomovat si, že nejsem jen fyzické tělo
  • naslouchat svým pocitům -  protože pocity jsou jazykem naší duše
  • nehodnotit, ani nekritizovat, neposuzovat sebe ani druhé
  • být ve svém středu
  • oceňovat sebe i druhé a být vděčný za to, co mám 
  • připomínat si, že vše, co se děje, je pro můj vývoj dobré - záleží na úhlu pohledu
To, jak se cítím dnes, je odrazem toho, jak jsem žila, přemýšlela, uvažovala a čemu jsem věřila v minulosti
To, co dělám, jak myslím a co cítím teď, utváří to, jak se budu cítit.

Strach v našem životě nemusí mít své místo. Je to stav volby - vědomé nebo nevědomé.

Je třeba vykročit ven ze své komfortní zóny, vystoupit z cyklů stejnosti a pohodlnosti. Pohodlnost je zbraň ega, udržuje nás tak v pocitu svobody - pocitu, že nemusíme udělat to, co nechceme.
Ve skutečnosti je pohodlnost a línost lstivou "zbraní" ega. Nejde o to, že bychom měli dělat to, co nechceme, jen abysme nebyli lenošní, a přitom vnitřně cítit tlak povinnosti (musel jsem to udělat). Ale naučit se dělat to, co je třeba, s pokorou a s láskou. Pokud je něco potřeba udělat, a pokorně to přijmeme, aniž bychom sami sebe litovali, že něco musíme udělat nebo upadali do pocitu viny, že jsme něco neudělali a udělat měli, můžeme přijmout s klidem v nitru výzvu, že je něco potřeba udělat a prostě to jen udělat. Nic víc za tím není. Jsme součástí jednoho velkého celku a v momentě, kdy s vnitřním klidem plníme to, co je třeba vykonat, napomáháme i ostatním částem celku.

Naslouchejme pečlivě svým pocitům, jazyku naší duše. Řeknou nám, "jak si stojíme". Co jsme již pochopili a co se ještě potřebujeme naučit. Naším cílem je být spokojeni v každé situaci a za každých podmínek.






Nebojujte proti druhým, ani proti sobě, protože boj přináší opět jen boj. Jediná cesta z boje ven je cesta pokory. Jakmile přestaneme vytvářet další boj, nemusí se nám už vracet. Kde se nevytvořil tlak, nevytváří se ani protitlak.


Přeji Vám mnoho úspěchu na vaší cestě nejen v roce 2017. Ať se vám praxe daří tak, jak potřebujete.

Neexistuje selhání, neexistuje chyba. Jsou jen stupně vývoje.

S láskou, Jolana
www.nova-cesta.com



foto: zdroj morguefile.com