čtvrtek 18. srpna 2016

Jak uskutečnit své sny a plány aneb plujete po proudu nebo proti?

Máme své touhy, svá přání, představy o tom, jak by měl vypadat náš život. Někomu se daří více, jiným méně, uskutečnit to, co žije v našich představách.

Zkuste si alespoň na chvíli představit, že můžete mít cokoliv na světě. Rozum má tendence nám "vysvětlit" na co dosáhneme a co je mimo naše možnosti. Protože se od malička učíme řídit se logikou, rozumem, používat hlavu, můžeme nabýt dojmu, že v životě lze uskutečnit jen to, co nám naše "hlava" dovolí.

Když se od ní alespoň na chvilku odpojíme a dovolíme si alespoň v představách to, co by jinak neprošlo, zjistíme, že většinou nemáme problém představit si krásný velký dům, silné auto, partnera, děti, dovolenou u moře či cokoliv jiného. V momentě, kdy si "pouze" představujeme, dáváme si svobodu a odkládáme omezení. Jaký by byl život, pokud bychom se naučili žít podle svých představ?

Pro realizaci jakýchkoliv představ je třeba:
  • propustit přesvědčení, že je možné pouze to, co umím a vím
  •  vědět, co chci uskutečnit - uvědomit si, o co mi jde
  • oprostit se od očekávání pozitivního výsledku
  • přestat soustředit pozornost na to, co nechci
  • přijmout, že každý výsledek mne posouvá vpřed
V životě poznáme, zda plaveme proti proudu nebo ne. Pokud jsme zvolili cestu plnou překážek, kde se nic nedaří, věci se jen komplikují, není nám přáno se v dané oblasti prosadit či uskutečnit svůj cíl, je nače si uvědomit, kterým směrem plaveme?

Cesta plná překážek nemusí vždy znamenat, že jdeme proti proudu. Poznáme to tak, že o něco velmi usilujeme proto, že potřebujeme určitý druh uspokojení. Je to cesta, která není vedena srdcem, ale egem. Pokud jdeme cestu srdce - intuice - vnímáme, že to, co máme udělat, je potřeba udělat, pokorně to přijímáme a vydáváme se na cestu, i když víme, že nebude vždy jednoduchá. Cesta ega se pozná tak, že trpíme, pokud nedosahujeme toho, co jsme si vytyčili.

Život nám přináší vše, co potřebujeme. Čím víc se necháme unášet proudem, tím rychleji se dostaneme k tomu, po čem toužíme. Paradoxně čím rychleji nám přestane záležet na výsledku, tím rychleji se tak stane.

A tak, pokud si nejsme jisti, zda se nacházíme ve správné řece - můžeme na chvíli vylézt z řeky, posadit se a jen tak být. Nádech, výdech, klid, relax. Žádné myšlenky, žádné touhy. V takovém stavu plynutí přecházíme do stavu splynutí a podvědomě vnímáme, kam máme jít, kterým směrem plavat...

Jsou dvě cesty - jedna je plná dřiny, utrpení, strádání, nepříjemných pocitů a zklamání. I když plaveme usilovně proti proudu, časem se unavíme a proud nás začne strhávat opačným směrem. Pokud vstoupíme do pokory - to znamená, že přestaneme kopat, zoufat, přijmeme, že to tak má být, o to rychleji si uvědomíme, že jsme jen plavali proti proudu a změníme směr.

Druhá cesta vede po proudu, nejen, že se posouváme vlastním úsilím, ještě nám na cestě pomáhá proud řeky. S minimálním úsilím dosahujeme velkých výsledků.

Učili jsme se, že velkých výsledků docílíme jen velkým úsilím, proto se "plavání proti proudu" stalo zvykem. Momentem, kdy si uvědomíme, že lze vědomě volit, na co zvykneme, lze odstranit ty zvyky z našeho života, které neodpovídají tomu, kdo jsme a kam jdeme a nahradit je zvyky novými.

Tak, jako je to s každým zvykem - je třeba si na něj zvyknout. S čištěním zubů jsme se nenarodili. S umýváním rukou po návštěvě toalety taky ne. V pravé podstatě se rodíme čistí, bez jakýchkoliv zvyků, bez omezení. V dětství jsme ochotni uvěřit "na Ježíška", "na Boha", na upíry, víly, strašidla. Malé děti dokáží uvěřit čemukoliv. To výchova, naše okolí a naše vůle přizpůsobit se nám umožní zvyknout si na něco jako na "normální" a na jiné jako na "špatné a nevhodné".

Uvnitř sebe jsem vždy cítila, že je možné cokoliv pro kohokoliv, ale ne každý touží po tom stejném a ne každý je ochoten udělat to, co je třeba, k dosažení potřebného výsledku. Naučili jsme se říkat, že něco neumíme, jen proto, že jsme to ještě nevyzkoušeli, nikdy nedělali nebo zkusili jen výjimečně. Pro evropana vypadá čínština velmi složitě a většina lidí si neumí představit, že by se někdy mohla čínsky naučit. Ale pro člověka, který se v Číně narodil, nepřicházím vůbec v úvahu si připustit, že by se jazyk nenaučili.

Vždy záleží na tom, co připustíme jako možné. Můžeme vstoupit pouze do těch místností, kde sáhneme na kliku a otevřeme dveře...

Přeji vám ochotu mít pevnou vůli a radost z toho, co děláte :)

Krásný den všem, Jolana
www.nova-cesta.com





čtvrtek 11. srpna 2016

Jak mohou barvy ovlivnit náš život a jak je náš život ovlivněn barvami

Ty nejzajímavější informaci ke mě přichází ve chvílích ticha, kdy jsem sama, kochám se krásou svého okolí, na nic nespěchám, na nic netlačím, o nic se nesnažím.
Přesně v takovém stavu jsem byla při dnešní cestě z práce....jedu si, kochám se krásnou krajinou okolo, vnímám neobyčejně syté barvy stromů, rostlin, vlastně vše okolo mě se v poslední době hodně změnilo...

Při procházkách v přírodě jsem si všimla, že je svět okolo mě jaksi barevnější. Té změny jsem si všimla letos zjara. Jako kdyby někdo přimíchal sytost do barev okolo mě. Vše se rozsvítilo, rozzářilo. Nepřikládala jsem tomu pozornost, stávalo se to občas. To občas přerostlo do častěji a častěji a to mě přivedlo k zamyšlení proč. Otázka byla vyslána, je to tak týden. Netlačila jsem na odpověď, v podstatě mi to bylo i jedno, ta otázka byla položena řečnicky, aniž bych čekala odpověď. Ta mi přišla "sama" dnes cestou z práce. A tak se s vámi podělím o to, co se rozkrylo...

Barvy, které volíme, odráží hladinu, na které vibrujeme. To, jak vibrujeme, ovlivňuje, jaké barvy volíme. To, jaké barvy jsme zvolili, ovlivňuje, na jaké hladině vibrujeme. Nejsou dobré a špatné barvy, jsou jen barvy, každá je spojená s určitou úrovní. Pokud je člověk vyrovnaný, žádná barva mu nevadí, žádná ho nedráždí. Dokud nemáme nějaké téma ve svém životě "zmáknuté", jeho frekvenční barva nám "vadí".

Rodíme se kompletní, dokonalí, nepochybujeme o sobě, jsme si vědomi sami sebe, milujeme se. Děti milují lesklé, třpytivé, výrazné barvy, my dospělí je můžeme nazývat "kýčovitými" barvami. Jako od kolotočů. Ale zkusili jste se někdy zamyslet, proč jsou malé děti barvami tak přitahovány?

Syté a výrazné barvy najdeme kolem sebe v přírodě, najdeme celou škálu neuvěřitelných barev, odstínů, od těch nevýrazných, až po výrazné. Příroda si nevybírá své favority, každá barva má své místo, protože reprezentuje určitou vibrační frekvenci.

Místo, odkud sem přicházíme, vibračně odpovídá hojnosti, radosti, lásce a spokojenosti. V takovém světě jsou barvy jasné, výrazné a bohaté. Děti si toto místo ještě nějaký čas po narození většinou pamatují, a proto volí výrazné barvy. Připomíná jim to čas před příchodem.

Kdybychom odložili všechny komplexy méněcennosti, strachy o to, jak by to vypadalo, co by na to lidi řekli a podobně, měli bychom na sobě to, co nosíme teď? Zeptali jste se někdy sami sebe co nás dovedlo k tomu, abychom vyměnili růžovou, červenou a žlutou za béžovou, šedou a černou?

Tak jako vše okolo nás i potraviny a pokrmy mají svoje barvy. Jsem milovníkem sladkostí a čokolád, ale pokud by přede mě někdo postavil kousek čokolády nebo misku s různými druhy ovoce, bude pro mě ve většině případů výhercem ovoce. Ne, že by čokoláda nevoněla a že bych na ni neměla chuť. Ale po čokoládě mě bude těžko, když nebudu počítat výčitky svědomí, tak z tabulky čokolády mě nejspíš bude pálit žáha. Ovšem v případě ovoce můžu sníst misku ovoce a budu se cítit skvěle, lehce a ty nádherné barvy a vůně mě naplní ještě, než ovoce sním.

Můžete si sami za sebe udělat pokus o tom, jak se budete cítit. Když sníte uvařené jídlo - vnímejte barvy a to, jak se po jídle cítíte. Pak můžete zkusit salát a opět, jak vnímáte barvy a jak se cítíte po jídle? Všimli jste si, že čím jsou barvy vybledlejší, tím unavenější budete po jídle a čím jsou barvy výraznější a sytější, tím víc energie máte? Síla syrových potravin je v obsahu a druhu energie. Vařením dochází k transformaci, která má vliv na přísun energie do těla.

Jsme zvyklí jíst vařené jídlo, proto pokud jíme jen syrové, míváme tendence cítit vlčí hlad. To proto, že je tělo nastavené na těžké energie. Pokud začneme energie potravy zjemňovat, tělo se postupně nastaví a naladí na tyto jemnější energie a dřívější způsob stravování už mu nebude dělat dobře.


Jako rodič mám příležitost pozorovat průběh vývoje a rozvoje mého dítěte. Vnímám od prvních měsíců jak se dítě měnilo, jak se transformuje, co ho ovlivňuje. Jako rodič můžu pozorovat, můžu se pokusit poradit, můžu zkusit přikázat. Ale to je tak všechno. Jako člověk mohu měnit sama u sebe to, co potřebuji a tak, jak to potřebuji. Mohu dát dítěti příklad a dát mu svobodu volby. Dítě, které je svobodné, se často rozhodne stejně jako rodič, právě proto, že chce následovat cestu svobody.

A tak, než se s vámi pro dnešek rozloučím, vám ještě připomenu to, proč jsem to vlastně psala - pokud barvy, které vás obklopují, neodpovídají vibraci, které chcete dosáhnout, můžete je změnit. Barvy sami o sobě vaši vibraci nezmění, ale pomohou vám lépe se nasměrovat a udržet váš záměr tím směrem, kterým se chcete ubírat.

Mějte krásné dny, s láskou a pokorou
Jolana
www.nova-cesta.com