čtvrtek 26. května 2016

Vůně jako most k minulosti

Každé místo a každá situace mají svou vůni. Vůně okolo sebe vnímáme jak vědomě, tak podvědomě. Často si ani neuvědomuje ty vůně, které cítíme často. Jakmile je ale delší dobu necítíme a pak kolem nás provanou, hned si vzpomeneme na momenty svého života, kterými nás ta vůně provázela.

Jinak voní vzduch před bouřkou, po bouřce, vzduch v zimě, nebo v létě, na posečené louce, v lese, na horách,  po vypraném prádle...

Vůně pečených koláčů, pražené kávy či vůně pečeně. To vše milujeme a váže nás to vzpomínkami. Když jsem byla malá, měli jsme u domu jasmínový keř. Milovala jsem jeho vůni, chodila si k němu čichat. Pak jsem se odstěhovali a v mém okolí žádný jasmín nebyl. Kdykoliv jdu kolem jeho keře a přičichnu k rozkvetlým květům, jsem zpátky v dětství, cítím bezpečí domova, vzpomínky na rodiče, i ty co už odešli na druhou stranu. Mísí se ve mě touha být alespoň na malou chvilinku zpět v těch chvílích štěstí, pohody a pospolitosti. Vím, že ty chvíle nikdy nezmizely, jsou stále se mnou. To jen mé ego trpí, protože má pocit, že něco ztratilo. Ve skutečnosti to nikdy nevlastnilo.

Jsou okamžiky v našich životech, které jsou tak krásné, že bychom chtěli, aby nikdy neskončily. A pak jsou chvíle, které jsou nám tak těžké, že bychom byli rádi, kdyby byly rychle za námi. Mezi těmito dvěma extrémy probíhá běžný život, který se v různých časových osách přiklání buď k jedné či druhé straně.

Když si dovolíme prožít vždy naplno to, co cítíme, co potřebujeme prožít, co námi prostupuje, postupně přestaneme vytvářet pocit, že něco nemůžeme prožít a procítit. Ať už bude to, co cítíme, hodnoceno kladně, nebo negativně, jsou to jen pocity, které pramení z nahromaděných emocí. Ty emoce, které jsme v sobě v minulosti potlačili, se uložili hluboko v nás. Na některé jsme už zapomněli, pak se objeví nějaká vůně, která nás automaticky "proklikne" do té emoce. A dokud si nedopřejeme naplno prožít každou emoci, co v sobě máme, bude tam uložena a budeme si ji s sebou nosit celý život. Pokud ji ze sebe neuvolníme tady a teď, půjde s námi dál.

Stejně, jako si z nynějšího života můžeme nést emoce do dalšího, neseme si v tomto emoce dob minulých. Nezáleží na tom, kde se budeme nacházet. Jakmile ucítíme tu konkrétní vůni, která je hluboko v nás uložena, rozvzpomeneme si na ni. Nebudeme moci identifikovat, co konkrétně nám připomíná, ale budeme vědět, že "něco" je za ní.

Není potřeba hledat "kdy" a "kde" jsme si ji zapsali. To, že ji cítíme teď, nám umožní zpracovat ji v daný okamžik. Procítit, dovolit projít cokoliv potřebuje být projito, spustit co má být spuštěno a odpustit to co přebývá. Stačí chvilka, někdy delší a i když se "nic" neudálo, uvnitř nás proběhl důležitý okamžik. Pozorovatel zvenčí nemusí tušit, že se něco stalo. Ta vůně, která v nás něco spustila, v jiném člověku nemusí způsobit vůbec nic, nebo naopak zcela odlišný druh emoce. Právě proto, že ji má spojenou s jinou událostí a jinými lidmi.

Nemusíte na sebe tlačit, snažit se vše dělat správně, nedovolit si chybovat. Každá chyba nás posouvá vpřed. Protože jen ten, kdo chybuje, si dovoluje posunout se ve své vývojové linii dál.

Cokoliv, co se stane v našem životě, můžeme přijmout, poděkovat za to a být vděčni za zkušenost. Pokud nevytvoříme vnitřní stav protikladu - odporu, zůstaneme v pocitech klidní a vyrovnaní, pak nás i situace, které jsou nepříjemné pro tělo, pomohou dostat do vyšších vibrací.

Přeji krásný provoněný čas,

s láskou Jolana
www.nova-cesta.com