úterý 26. dubna 2016

Dělám, co miluji. Miluji, co dělám.

Na své cestě potkávám ženy, které jsou nespokojené se svým životem. Rády by to změnily, ale neví jak...
I já jsem patřila k takovým ženám. Měla jsem své touhy. Chodila do práce, která mne ubíjela. Myslela jsem si, že AŽ budu dělat to, co mě baví, budu spokojená.

A tak jsem opustila velkou firmu a začala se naplno věnovat koníčkům a osobnímu rozvoji. Mým plánem bylo být v mých zájmech natolik dobrá, abych se tím uživila.

Ze začátku to bylo slibné, bavilo mě to, cítila jsem vnitřní naplnění. Postupem času jsem vnímala i to, že pokud se tou činností chci uživit, budu muset přitlačit. A tak se postupně z mého koníčka stávala koule na noze. Už mě tolik netěšilo věnovat se tomu, co se zdálo být tak lákavé a prima ze začátku. Čím víc se z koníčků stávala povinnost, tím míň mě to bavilo.

Pochopila jsem, že cokoliv dělám, se může stát "musem". Záleží na mém nastavení. A tak jsem se učila milovat to, co dělám. Neposuzovat, zdali to, co dělám právě teď, patří do kategorie zálib nebo povinností. Přestala jsem klást důležitost na to, co dělám a začala se zajímat o to, jak to prožívám, co vnímám a co cítím. Když mi něco nebylo příjemné, hledala jsem CO MI VADÍ a PROČ. Jakmile jsem našla "nákazu", pracovala jsem na zhojení.

Cesta to byla dlouhá a nelehká. Jsem vděčná za každý okamžik na ní, protože každá překážka mě posílila. Každý nepříjemný pocit mi pomohl pochopit mou vnitřní podstatu, najít kým nejsem a posunout se opět o krok blíž k tomu, kdo jsem a kam jdu.

Mým cílem se stala cesta. Je o tolik zábavnější užívat si každý okamžik místo čekání na velkou chvíli někde v dálce...

"KDYŽ SE NAUČÍME MILOVAT TO, CO DĚLÁME, BEZ PODMÍNEK, MILUJEME TO, CO DĚLÁME "

Pak už nezáleží na tom, jestli umýváme nádobí, šijeme, prodáváme v obchodě, uklízíme nebo jsme manažerky.


Přeji krásný den všem.
Jolana