neděle 22. února 2015

Z poradny - cesta k sobě

Vážená paní Jolano,

moc ráda si čtu Vaše články na stránkách "Nová cesta". Poslední dobou (cca půl roku) mě trápí zdravotní problémy, které byly lékaři vyhodnoceny jako panické ataky způsobená psychikou. Jako léčbu doporučili antidepresiva, která ale odmítám a snažím se najít jinou cestu k pochopení a vyřešení svého problému.

Většina problémů, které mě trápí jsem našla vypsané ve Vašem článku o projevech přechodu do vyšší dimenze. Jedná se hlavně o motání hlavy, tlak na prsou a uvnitř hlavy, problémy s viděním, třes a ztráty citu v končetinách. Děje se mi to hlavně v noci, kdy mě tyto stavy budí, ale motání hlavy mě trápí i přes den, kolikrát se bojím jít s dětmi ven. Mám dvě malé děti, často jsem s nimi doma sama (manžel pracuje na turnusy a je třeba týden pryč) a je to pro mě velice nepříjemný a stresující stav.
Snažím se při těchto atakách prosit anděly a boha o pomoc a pochopení těchto stavů, o klidné dýchání a uklidnění se, ale většinou se mi moc nedaří. Mám strach, který mě svírá, bojím se, že se mi něco stane, děti tam zůstanou samotné a tím si tyto stavy samozřejmě ještě více zhoršuji.

Mohla byste mi prosím poradit, jak se s tím lépe vyrovnávat? Jak dlouho se tyto stavy projevovaly u Vás? Snažím se na sobě pracovat a najít se svůj cíl a cestu životem, ale musím přiznat, že se mi moc nedaří a tyto stavy mě spíše vždy stáhnout zase dolů..

Budu moc ráda za jakoukoliv radu nebo doporučení.
Děkuji Vám za Vaše stránky a přeji krásný den,

DJ

* * * * * * * * * *


Milá D,
děkuju za důvěru, jsem ráda, že vás články nějakým způsobem obohacují.
Naše duše, tedy ta naše část, která je nesmrtelná, naše VĚČNÉ BYTÍ ví. Ví všechno, co potřebuje, ví jak co udělat, ví i to, že smrtí nic nekončí. Zatím co naše tělo, to, co máme teď a tady, je vlastně fyzickým projevením ega. Pokud se považujeme za tuto část, pak ano, můžeme mít strach o svůj život, strach ze smrti, strach z čehokoliv, o cokoliv...Naše bytí je ale něco mnohem obsáhlejšího, ego (fyzické tělo) je jednou ze složek.
Představte si hada...Má kůži, kterou svleče, ta kůže byla jeho součástí, došlo k transformaci, on starou kůži nepotřebuje, a tak ji vysvleče. A pokračuje dál. Kdyby uvažoval jako člověk a považoval by svou starou kůži za sebe, za to, kým je, pak by měl strach z vysvlékání kůže, protože by se domníval, že tím všechno skončí.
Stejné je to s námi. Jakmile pochopíme, že jsme mnohem komplexnější bytost, že naše tělo je jen jednou z jeho částí, pak se oprostíme od strachu o toto tělo. To, jak dlouho budeme pobývat v těle, které máme, je dáno. Budeme v něm tak dlouho, jak to bude třeba, abychom na sobě udělali práci, kterou jsme si předsevzali, ještě než jsme do těla vstoupili. Proto nemá cenu se o toto tělo bát.
Vše je propojené, když se duše rozhoduje vstoupit do těla, v břiše matky roste nový život a z pohledu toho malého drobečka by se porod mohl jevit jako smrt. To malé miminko zná jen dělohu, zná hlas matky zvenčí, neví, jak ta matka vypadá, přesto ji cítí. Během našeho bytí přecházíme mnohokrát z jedné formy do další, je to neustálý vývoj, neustálá transformace. Nemusíme se ničeho bát. Bojíme se, pokud se fixujeme jen na určitou část našeho bytí. Zasekneme se v té jedné fázi a bojíme se posunout vpřed. Ten posun se ale uskuteční, ať už se bát budeme nebo ne.
Čím rychleji odložíme své strachy, tím rychleji se osvobodíme a můžeme vnímat to, co se děje a spolutvořit to. Pochopíme, že to, jak se cítíme my, je jen a jen naším rozhodnutím. Fáze jednotlivých přechodů je rozdílná. Je dána i naší schopností odkládat staré, vystupovat ze své komfortní zóny a začínat něco nového. Jako malé děti tak rádi bádáme, zkoušíme, objevujeme...děláme to, co cítíme. Čím jsme starší a čím více moudra ostatních přebíráme, tím víc se učíme rozhodovat kdo jsme tím, jak myslíme a zapomínáme, že nejsme jen tělo, že jsme mnoharozměrná bytost, která se řídí srdcem, tedy tím, co cítíme.
Ptáte se jak se lépe vyrovnávat...Je to soustředění, dostání se do svého středu. Jinak řečeno rovnováha mezi duchem, duší, tělem a myslí. Jak na to popisuji v mnoha článcích, nejsnadnější způsob se mi jeví oceňování.

Hezký čas,

Jolana