neděle 15. února 2015

Oceňování je cesta ke zvýšení vibrací

Proč oceňovat sebe i druhé a proč zvyšovat naše vibrace?

To, kde vibrujeme, udává to, jak se cítíme. Čím vyšší jsou naše vibrace, tím lépe se cítíme. Ve strachu, smutku a žalu jsou naše vibrace nízké, když se zlobíme, zuříme nebo se jinak projevujeme a není nám při tom tělesně ani pociťově dobře - jsou naše vibrace nízké.

Jakmile se nám podaří si vibrace zvýšit, hned se cítíme lépe. Třeba když je člověk smutný a podívá se na nějaké humorné video, na chvíli na svůj žal zapomene, začne se radovat a hned se cítí líp. Pokud si ale své vibrace neumí pohlídat, po chvíli si vzpomene, že byl smutný a automaticky padá do původních nízkých vibrací. Toto je možné právě proto, že dojde k automatickému chování, člověk si neuvědomuje, že může určovat a vědomě měnit to, jak se cítí.


K tomu, aby člověk začal být vědomým, se dostává přes zvyšování vibrací. Jednou z cest, jak se udržovat ve vyšších vibracích, tedy v příjemných pocitech, je oceňování. Není důležité, co přesně budu oceňovat - mohu oceňovat to, že žiju, vyjádřím vděčnost svým rodičům za to, že mě počali. Mohu být vděčná za místo, kde žiju, za to s kým žiju, za to v jakých podmínkách žiju, za své zdraví, prostě za cokoliv. Pokud je člověk nespokojený a to, co má, mu připadá jako "málo" a chtěl by víc, bude pro něj asi obtížné oceňovat to, co má. Kde chybí pokora, tam není vděk. A kde je vděk, tam je pokora. Je dobré si připomenout, že každá situace, každý člověk, má svou kladnou stránku a že tím, že se na tuto stránku zaměřím, mohu ji začít posilovat.

Třeba partner - mohu na něm najít tisíce much, mohu celý den vyprávět o všem, co mi udělal, jak mi ublížil, jak se ke mě či k jiným lidem nechoval dobře. Stejně tak na něm mohu hledat jeho kladné stránky a mohu oceňovat to dobré, co pro mě či druhé udělal. To, na co se zaměřím, udává výši mých vibrací. Pokud se budu soustředit na jeho zápory, budu v sobě posilovat nízké vibrace, pocity nebudou příjemné. Jakmile se ale "přehoupnu" do jeho kladných stránek, začnu se zaměřovat na to, co se mi na něm líbí, začnu své vibrace jemně zvyšovat. Čím víc se budu soustředit na to přínosné, tím silněji se budu cítit, moje vibrace budou stoupat vzhůru a já se budu cítit stále lépe.

Takto to mohu dělat prakticky s kýmkoliv. I se situacemi. Já určuji, na co se zaměřím. Třeba u dětí - mohu se zaměřovat na to, že zlobí, že si neuklízejí pokoj, že se neučí do školy...anebo najdu to, co se mi na nich líbí. Stejně tak v zaměstnání, v mezilidských vztazích....Vše, co nás obklopuje, je neutrální, nemá to náboj. Ten náboj udáváme my, každý sám za sebe. Proto je možné, že vedle sebe budou žít dva lidé, jeden se bude cítit šťastný a naplněný a ten druhý bude v depresích. Oba budou mít svou pravdu, mohou chtít druhého přesvědčit o tom, že to je jinak, než ten druhý říká. Ve skutečnosti je to jen o úhlu pohledu, o postoji, který kdo zaujme...

Pokud se mi nedaří naladit se na to, co dobrého se stalo, pokud se nemohu soustředit na klady a oceňovat druhé nebo i sebe, pak je dobré alespoň přestat se soustředit na to negativní, nepřínosné. Tím, že se na to přestanu soustředit, přestanu to živit a už to dále neposiluju, neroste to. Protože jak už víme - to, kam směřujeme svoji pozornost, udává to, co posilujeme. Abychom mohli přestat věnovat pozornost tomu, co se nám nelíbí a začali ji přesunovat na to, co se nám líbí, je dobré "odlákat" pozornost...Dělám to tak, že se soustředím na to, co je teď. Soustředím se na přítomný okamžik. Vědomě dýchám, vědomě piju vodu, vědomě jdu, cokoliv co dělám, dělám vědomě a neustále přivolávám svou pozornost zpět k tomu, co právě dělám. Pokud bych svou pozornost nevěnovala chůzi, pak bych dovolila, aby mou mysl opět zaplavily myšlenky, které už nechci živit. Proto je důležité se udržovat v přítomném okamžiku. Ve vědomém bytí. Pokud zrovna není nic, co byste dělali, jen sedíte, můžete věnovat svou pozornost dechu nebo počítání. Tím bude mysl "obsazena" a nebudou tam moci vlétnout negativní myšlenky.


 Když se cítím opět silnější, pak mohu přejít k oceňování. Začnu takovými běžnými věcmi jako je vděk za můj život, vděk za jídlo, které jím, za děti, za rodinu atd. Čím víc děkuju, tím víc je toho k vyjádření vděku. A čím víc vděku vyjádřím, tím větší hojnost k sobě přitahuji. Proč? Protože do vesmíru vysílám vděk. A vděk vysílá ten, kdo má dostatek a může ho ocenit. Čím více vděku vyšlu, tím větší hojnost dávám najevo. A tím více hojnosti si přitáhnu zpět. Zákon přitažlivosti funguje vždy a za všech podmínek...ať se nám to líbí nebo ne.



Hezký čas vám přeji,

Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno.