středa 25. února 2015

Síla mantry

V každém z nás je neuvěřitelně mocná tvořivá síla. Jednou ze složek této síly je i síla slova.
Slova neustále opakovaná se stávají mantrou. Mantra má moc proměnit lež v pravdu.
Proto se říká, že lež, kterou zopakujeme 99x se po sté stane pravdou.

Taková je síla mantry.

Mantra má mnoho podob. Když se utvrzujeme v něčem, co nechceme, nevědomě tvoříme mantru a posilujeme tím přesně to, co jsme posílit nechtěli. S každým dalším zopakováním se to zesiluje.

Často to děláme, když mluvíme o druhých. Třeba o zlobivých dětech. Chceme si jen postěžovat, vyprávíme co udělali. Pokud  hovoříme o tom, co se stalo v minulosti, v přítomném čase, tak to ještě násobíme.

Někdo není spokojený se svou prací a říká druhým, že takovou práci nechce. Hledá důvody, proč je ta práce špatná, sdílí to se známými, partnerem, rodinou, přáteli. Tu práci potřebuje, protože chce vydělávat peníze, a tak chodí do práce, která se mu nelíbí. "Musí" tam chodit. Dostává se tak do začarovaného kruhu.

Mantra, pokud se použije vědomě, posílí náš záměr. Když přestaneme sledovat, co se nám nelíbí a sdílíme s druhými to, co se nám líbí, posilujeme to a umožňujeme, aby se nám to vracelo.

Ó mana mana ó.
To může být mantra jogína.


Hojnost ke mě plyne snadno, rychle a často.
To může být mantra každého z nás.

Ta ženská mi ale saje krev. Jak já ji nesnáším.
(nevědomá negativní mantra - oddělujeme se od hojnosti)

Nic neudělám dobře. Partner mi nedovolí nic říct. Všichni mě jen využívají. 
(další mantra, kterou si přitahujeme další a další nepříjemné pocity)

Nikdy se mi nepodaří zhubnout. Už jsem unavená ze všech diet.
(.... a Džin z Aladinovi lampy pronesl...."nechť se tak stane". Pak se ale nedivte, že se vám nedaří zhubnout, s takovou mantrou to prostě jinak nejde)

Nemůžu potkat žádného partnera. Všichni hezcí a normální chlapi jsou už zadaní.
(jojo jaká smůla, co?)

Všechno se mi daří. S partnerem si úžasně rozumíme. Potkávám příjemné a milé lidi.
(vědomá mantra, která přitáhne do života to, co bych chtěla)

Pokud víme, v čem je síla mantry a jak ji používat, můžeme si do života přitáhnout cokoliv.


Jenže jsou věci, které nezměním...
Pokud si toto říkám, pak se tak i stane. Já jsem pánem svých slov. Já určím, co je v mém světě možné.
Svou limitací a omezováním mých vlastních možností se ochuzuji o další prožitky proto, že neumožňuji, aby byly reálné.

Má mysl je svobodná. Připouští, že možné je cokoliv. Chápe, že každý si tvoří svou vlastní realitu se svými pravidly, s vlastním řádem a pravidly.

Ať se vám daří formulovat mantry tak, jak je ve váš nejvyšší prospěch.

Hezký den všem,

Jolana
www.nova-cesta.com




Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 



 Fotky: zdroj morguefile.com

neděle 22. února 2015

Z poradny - cesta k sobě

Vážená paní Jolano,

moc ráda si čtu Vaše články na stránkách "Nová cesta". Poslední dobou (cca půl roku) mě trápí zdravotní problémy, které byly lékaři vyhodnoceny jako panické ataky způsobená psychikou. Jako léčbu doporučili antidepresiva, která ale odmítám a snažím se najít jinou cestu k pochopení a vyřešení svého problému.

Většina problémů, které mě trápí jsem našla vypsané ve Vašem článku o projevech přechodu do vyšší dimenze. Jedná se hlavně o motání hlavy, tlak na prsou a uvnitř hlavy, problémy s viděním, třes a ztráty citu v končetinách. Děje se mi to hlavně v noci, kdy mě tyto stavy budí, ale motání hlavy mě trápí i přes den, kolikrát se bojím jít s dětmi ven. Mám dvě malé děti, často jsem s nimi doma sama (manžel pracuje na turnusy a je třeba týden pryč) a je to pro mě velice nepříjemný a stresující stav.
Snažím se při těchto atakách prosit anděly a boha o pomoc a pochopení těchto stavů, o klidné dýchání a uklidnění se, ale většinou se mi moc nedaří. Mám strach, který mě svírá, bojím se, že se mi něco stane, děti tam zůstanou samotné a tím si tyto stavy samozřejmě ještě více zhoršuji.

Mohla byste mi prosím poradit, jak se s tím lépe vyrovnávat? Jak dlouho se tyto stavy projevovaly u Vás? Snažím se na sobě pracovat a najít se svůj cíl a cestu životem, ale musím přiznat, že se mi moc nedaří a tyto stavy mě spíše vždy stáhnout zase dolů..

Budu moc ráda za jakoukoliv radu nebo doporučení.
Děkuji Vám za Vaše stránky a přeji krásný den,

DJ

* * * * * * * * * *


Milá D,
děkuju za důvěru, jsem ráda, že vás články nějakým způsobem obohacují.
Naše duše, tedy ta naše část, která je nesmrtelná, naše VĚČNÉ BYTÍ ví. Ví všechno, co potřebuje, ví jak co udělat, ví i to, že smrtí nic nekončí. Zatím co naše tělo, to, co máme teď a tady, je vlastně fyzickým projevením ega. Pokud se považujeme za tuto část, pak ano, můžeme mít strach o svůj život, strach ze smrti, strach z čehokoliv, o cokoliv...Naše bytí je ale něco mnohem obsáhlejšího, ego (fyzické tělo) je jednou ze složek.
Představte si hada...Má kůži, kterou svleče, ta kůže byla jeho součástí, došlo k transformaci, on starou kůži nepotřebuje, a tak ji vysvleče. A pokračuje dál. Kdyby uvažoval jako člověk a považoval by svou starou kůži za sebe, za to, kým je, pak by měl strach z vysvlékání kůže, protože by se domníval, že tím všechno skončí.
Stejné je to s námi. Jakmile pochopíme, že jsme mnohem komplexnější bytost, že naše tělo je jen jednou z jeho částí, pak se oprostíme od strachu o toto tělo. To, jak dlouho budeme pobývat v těle, které máme, je dáno. Budeme v něm tak dlouho, jak to bude třeba, abychom na sobě udělali práci, kterou jsme si předsevzali, ještě než jsme do těla vstoupili. Proto nemá cenu se o toto tělo bát.
Vše je propojené, když se duše rozhoduje vstoupit do těla, v břiše matky roste nový život a z pohledu toho malého drobečka by se porod mohl jevit jako smrt. To malé miminko zná jen dělohu, zná hlas matky zvenčí, neví, jak ta matka vypadá, přesto ji cítí. Během našeho bytí přecházíme mnohokrát z jedné formy do další, je to neustálý vývoj, neustálá transformace. Nemusíme se ničeho bát. Bojíme se, pokud se fixujeme jen na určitou část našeho bytí. Zasekneme se v té jedné fázi a bojíme se posunout vpřed. Ten posun se ale uskuteční, ať už se bát budeme nebo ne.
Čím rychleji odložíme své strachy, tím rychleji se osvobodíme a můžeme vnímat to, co se děje a spolutvořit to. Pochopíme, že to, jak se cítíme my, je jen a jen naším rozhodnutím. Fáze jednotlivých přechodů je rozdílná. Je dána i naší schopností odkládat staré, vystupovat ze své komfortní zóny a začínat něco nového. Jako malé děti tak rádi bádáme, zkoušíme, objevujeme...děláme to, co cítíme. Čím jsme starší a čím více moudra ostatních přebíráme, tím víc se učíme rozhodovat kdo jsme tím, jak myslíme a zapomínáme, že nejsme jen tělo, že jsme mnoharozměrná bytost, která se řídí srdcem, tedy tím, co cítíme.
Ptáte se jak se lépe vyrovnávat...Je to soustředění, dostání se do svého středu. Jinak řečeno rovnováha mezi duchem, duší, tělem a myslí. Jak na to popisuji v mnoha článcích, nejsnadnější způsob se mi jeví oceňování.

Hezký čas,

Jolana

úterý 17. února 2015

Pocit viny jako brzda v hojnosti

Jak pro mě může být pocit viny brzdou v tom, abych si přitahovala všechno to, co si přeju?

Pocit viny bývá velkou brzdou duchovního růstu. Kde se ve mě ten pocit viny bere? A proč? Vždyť jsem neudělala nic špatného...

Hluboko v sobě nacházím pocit viny, protože právě v okamžicích, kdy jsem si to v dětství úžasně užívala, kdy jsem byla spokojená a šťastná, přišel někdo, kdo mi dal najevo, že tohle je jen hra pro děti, a že až budu žít ten opravdový dospělácký život, tak to tak lehké nebude. Život už nebude hra, už si to nebudu užívat a rozhodně to nebude jednoduché. Slýchala jsem, že za úspěchem stojí velká dřina a že bez práce nejsou koláče. A už rozhodně mi nebudou do huby létat pečení holubi...

Na jedné straně bychom chtěli, aby k nám hojnost (tedy dostatek všeho toho, co si představujeme, že ke spokojenému životu patří) plynula stále, snadno a často, na straně druhé v sobě máme vzorce, že ten, kdo získává snadno, si hojnost nezaslouží, že je to podfuk, že ten někdo někoho nějak využil, zneužil svou pravomoc a podobně. Naše mysl se brání uvěřit tomu, že člověk může žít v hojnosti a splňovat všechna pravidla "duchovního" bytí. Pokud je něco snadné, pak to nebude mít dlouhého trvání.

Je to ale  naše mysl, kdo stanovuje, jakým způsobem se k nám hojnost bude dostávat. Jsme zvyklí uvažovat tak, jak jsme se to naučili, posuzovat co je možné podle toho, co známe. Chceme vše pochopit hlavou, abychom určili, zda se to může stát. Pokud nám daný vzorec chybí, automaticky mysl přejímá názor, že to není možné a odsunuje takovou možnost daleko od nás.

Takže pak nastává situace, že si něco přejeme, ale vysíláme opak. Přitahujeme si hojnost toho, co nechceme, jako důkaz, že svět není peříčko, že se musí makat, aby člověk mohl přežít a že kdo má hodně peněz, je nejspíš zloděj nebo měl prostě jen štěstí.

I zde funguje zákon přitažlivosti. Přitahujeme si to, co cítíme, to co prožíváme. Pokud nitrem nevěřím, že se něco může stát, pak si přitahuju ještě víc nevíry v to, že se to stane a vesmír udělá opravdu všechno pro to, abych prožívala neustálé zklamání.

Pokud je ještě pocit viny "prošpikován" závistí, přitáhneme si nedostatek a nespravedlnost. Kdyby byla spravedlnost, tak se nemůže stát, že jeden bude mít miliony a druhý nemá na chleba... Jenže takto uvažuje pouze ego. Duše ví, že vše se děje jak má a že se nám dostává toho, co si zasloužíme. Opět zde funguje zákon přitažlivosti, který jako dokonalý nástroj ukazuje, co z nás vychází. Naše pocity jsou toho výsledkem...

Pocit viny je jen starý program, který nosíme v sobě. Je převzatý automaticky od našich nejbližších. Programy, které nám nevyhovují, můžeme přetvořit tak, aby nám vyhovovali. Pocit viny lze přetvořit na pocit vděku za to, co chci. Pro někoho může znít falešně to, že budu vděčná za něco, co ještě nedržím ve své ruce...Ve skutečnosti vše probíhá v tento okamžik. Když si představíme kanály na naší televizi, tak víme, že všechny kanály vysílají ve stejný okamžik. My ale sledujeme jen jeden kanál. Mezi kanály můžeme volit. I mezi našimi realitami volíme. Tím, že vyjádříme vděk, vysíláme vesmíru velké děkuji. A on nám pošle ještě více toho, za co děkujeme.

Takto si přitahujeme do svého života to, po čem toužíme. Je to tak jednoduché, a přitom pro většinu lidí tak nesnadné...právě proto, že v sobě mají vzorce odmítání přijetí něčeho, co ještě necítí fyzicky ve svém bytí. Jde o to, že vše dostaneme, až když to máme. Když děkujeme za práci a vyjadřujeme vděk za to, že máme práci svých snů (pozor ale, nejde to udělat "falešně", tedy pusou říkat děkuju, ale nitrem to popírat, je třeba to procítit přes srdce jako pravdivé), pak se tak stane. Síla našeho prožitku určuje za jak dlouho se tak stane. Pokud budu teď vysílat vděk za práci, ale vzápětí si řeknu "tak já tomu věřila a stejně nic", je to jako bych zalévala semínko v květináči a přestala mu dávat vodu zrovna v okamžiku kdy se začínalo klubat...

Mějte krásný čas,


s láskou Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz




Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 



foto: morguefile.com

neděle 15. února 2015

Oceňování je cesta ke zvýšení vibrací

Proč oceňovat sebe i druhé a proč zvyšovat naše vibrace?

To, kde vibrujeme, udává to, jak se cítíme. Čím vyšší jsou naše vibrace, tím lépe se cítíme. Ve strachu, smutku a žalu jsou naše vibrace nízké, když se zlobíme, zuříme nebo se jinak projevujeme a není nám při tom tělesně ani pociťově dobře - jsou naše vibrace nízké.

Jakmile se nám podaří si vibrace zvýšit, hned se cítíme lépe. Třeba když je člověk smutný a podívá se na nějaké humorné video, na chvíli na svůj žal zapomene, začne se radovat a hned se cítí líp. Pokud si ale své vibrace neumí pohlídat, po chvíli si vzpomene, že byl smutný a automaticky padá do původních nízkých vibrací. Toto je možné právě proto, že dojde k automatickému chování, člověk si neuvědomuje, že může určovat a vědomě měnit to, jak se cítí.


K tomu, aby člověk začal být vědomým, se dostává přes zvyšování vibrací. Jednou z cest, jak se udržovat ve vyšších vibracích, tedy v příjemných pocitech, je oceňování. Není důležité, co přesně budu oceňovat - mohu oceňovat to, že žiju, vyjádřím vděčnost svým rodičům za to, že mě počali. Mohu být vděčná za místo, kde žiju, za to s kým žiju, za to v jakých podmínkách žiju, za své zdraví, prostě za cokoliv. Pokud je člověk nespokojený a to, co má, mu připadá jako "málo" a chtěl by víc, bude pro něj asi obtížné oceňovat to, co má. Kde chybí pokora, tam není vděk. A kde je vděk, tam je pokora. Je dobré si připomenout, že každá situace, každý člověk, má svou kladnou stránku a že tím, že se na tuto stránku zaměřím, mohu ji začít posilovat.

Třeba partner - mohu na něm najít tisíce much, mohu celý den vyprávět o všem, co mi udělal, jak mi ublížil, jak se ke mě či k jiným lidem nechoval dobře. Stejně tak na něm mohu hledat jeho kladné stránky a mohu oceňovat to dobré, co pro mě či druhé udělal. To, na co se zaměřím, udává výši mých vibrací. Pokud se budu soustředit na jeho zápory, budu v sobě posilovat nízké vibrace, pocity nebudou příjemné. Jakmile se ale "přehoupnu" do jeho kladných stránek, začnu se zaměřovat na to, co se mi na něm líbí, začnu své vibrace jemně zvyšovat. Čím víc se budu soustředit na to přínosné, tím silněji se budu cítit, moje vibrace budou stoupat vzhůru a já se budu cítit stále lépe.

Takto to mohu dělat prakticky s kýmkoliv. I se situacemi. Já určuji, na co se zaměřím. Třeba u dětí - mohu se zaměřovat na to, že zlobí, že si neuklízejí pokoj, že se neučí do školy...anebo najdu to, co se mi na nich líbí. Stejně tak v zaměstnání, v mezilidských vztazích....Vše, co nás obklopuje, je neutrální, nemá to náboj. Ten náboj udáváme my, každý sám za sebe. Proto je možné, že vedle sebe budou žít dva lidé, jeden se bude cítit šťastný a naplněný a ten druhý bude v depresích. Oba budou mít svou pravdu, mohou chtít druhého přesvědčit o tom, že to je jinak, než ten druhý říká. Ve skutečnosti je to jen o úhlu pohledu, o postoji, který kdo zaujme...

Pokud se mi nedaří naladit se na to, co dobrého se stalo, pokud se nemohu soustředit na klady a oceňovat druhé nebo i sebe, pak je dobré alespoň přestat se soustředit na to negativní, nepřínosné. Tím, že se na to přestanu soustředit, přestanu to živit a už to dále neposiluju, neroste to. Protože jak už víme - to, kam směřujeme svoji pozornost, udává to, co posilujeme. Abychom mohli přestat věnovat pozornost tomu, co se nám nelíbí a začali ji přesunovat na to, co se nám líbí, je dobré "odlákat" pozornost...Dělám to tak, že se soustředím na to, co je teď. Soustředím se na přítomný okamžik. Vědomě dýchám, vědomě piju vodu, vědomě jdu, cokoliv co dělám, dělám vědomě a neustále přivolávám svou pozornost zpět k tomu, co právě dělám. Pokud bych svou pozornost nevěnovala chůzi, pak bych dovolila, aby mou mysl opět zaplavily myšlenky, které už nechci živit. Proto je důležité se udržovat v přítomném okamžiku. Ve vědomém bytí. Pokud zrovna není nic, co byste dělali, jen sedíte, můžete věnovat svou pozornost dechu nebo počítání. Tím bude mysl "obsazena" a nebudou tam moci vlétnout negativní myšlenky.


 Když se cítím opět silnější, pak mohu přejít k oceňování. Začnu takovými běžnými věcmi jako je vděk za můj život, vděk za jídlo, které jím, za děti, za rodinu atd. Čím víc děkuju, tím víc je toho k vyjádření vděku. A čím víc vděku vyjádřím, tím větší hojnost k sobě přitahuji. Proč? Protože do vesmíru vysílám vděk. A vděk vysílá ten, kdo má dostatek a může ho ocenit. Čím více vděku vyšlu, tím větší hojnost dávám najevo. A tím více hojnosti si přitáhnu zpět. Zákon přitažlivosti funguje vždy a za všech podmínek...ať se nám to líbí nebo ne.



Hezký čas vám přeji,

Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 

čtvrtek 12. února 2015

Jak si zvýšit vibrace (energii) stravou

Je mnoho způsobů, jak si můžeme zvýšit svou energii a dostat se tak na vyšší vibrační hladinu.
Způsoby, které vám popíšu, jsou mnou odzkoušené. Po dlouhé měsíce jsem pozorovala své tělo a vnímala stále silněji jeho reakce na to, co jím, piju a jak myslím. Všechny tyto zkušenosti mě posouvaly k dalším zdrojům energie, a tak jsem schopna vám dnes popsat některé z těchto zdrojů.
Ať vám jsou inspirací, to co vyhovuje mě, může vyhovovat vám, můžete mít také své vlastní specifické potřeby, proto dbejte vždy v prvé řadě na to, jak vaše tělo reaguje, co při tom cítíte a jak to vnímáte...

Kdykoli si potřebuji zvýšit energii, přestávám konzumovat živočišné produkty. Tyto produkty mě velmi uzemňují. Mívám období, kdy jím i maso, ryby, vejce nebo něco mléčného. Nejsem pro extrémy. Řídím se svým tělem, svým rozumem a svými pocity. Abyste mohli vnímat opravdový dopad zvýšení energie mnou popisovaných metod, doporučuji vám vydržet alespoň 3 týdny v tom kroku, pro který jste se rozhodli. Není třeba dělat všechny body, můžete je postupně zavádět podle toho, jak vám to bude příjemné a přijatelné.

Naše těla jsou často zanesena látkami, které nejsou pro naše tělo ani vlastní, ani prospěšné. Proto je důležité tělo pravidelně čistit. Očista těla neboli detoxikace se provádí mnoha způsoby. Já si alespoň jednou za rok dělám bylinnou kůru detoxikační ze sypaných bylinek. Tuto směs kupuji v obchodě s léčivými bylinami, složení: kopřiva list, violka nať, měsíček květ, vřes květ, chrpa květ, jalovec plod, třezalka nať.

Na jaře a pak i během léta konzumuji lístky pampelišky. Čistí hlavně játra, která jsou nadmírou nežádoucích chemických látek přetěžována.

V zimě jsem začala užívat zelené pomocníčky - Zelený ječmen a chlorella. Zde je nabídka široká, já jsem vybírala podle svého pocitu. Zelený ječmen piji 2x denně, jeho chuť pro mě byla ze začátku nezvyklá a chvíli mi trvalo. Ze začátku jsem cítila bolesti hlavy, nebylo mi úplně nejlíp, dostavily se detoxikační projevy, také trávení si potřebovalo zvyknout. Trávicí trakt bývá oslabený. Když jíme zpracované potraviny, střeva si odvyknou a zleniví, a tak je dobré si do těla doplnit to, co mu chybí, alespoň zelenými pomocníčky. Samozřejmě, že ideální by bylo jíst tak kvalitně, aby pomocníčci nebyli potřeba. Dokud tam ale nebudeme, je dobré hledat způsoby, jak se tam dostat.

Oblíbila jsem si některé novodobé superpotraviny. Cítím se po nich líp, mám víc energie a i chuťově mi vyhovují. Mezi ně patří:
  • chia semínka
  • goji (kustovnice čínská)
  • sezam
  • lněné semínko hnědé a zlaté
  • dýňové semínko
  • slunečnicové semínko
Prozatím nemám vyzkoušené konopné semínko, takže zde nemohu nic doporučovat. Mám ho koupené, snad ho i brzo vyzkouším. Momentálně ujíždíme na chia pudinku. Je to dobrota, je to výživné a i zdravé.

Namočím si chia semínka do vody, hodně bobtnají, takže dávám tak 2 lžíce. Neustále přidávám vodu a občas zamíchám. jak vidím, že už moc nenabírají, tak to nechám, dám do ledničky. Po pár hodinách opět zkontroluju. Takhle pokud si to ráno nachystám, tak to máme na odpolední svačinu. Rozmixuju dva banány třeba se šťávou z pomeranče, přidám kiwi kousky a nakonec vmíchám chia semínka a pudink se může servírovat. Mé děti ho milují.

V podstatě všechna semínka je dobré dávat do vody na delší čas před konzumací. Aktivují se v nich látky, které potřebuje naše tělo a lépe je umí využívat.

Třeba ořechy - zkusili jste si je někdy namočit? Třeba mandle, nebo vlašáky...Když je dáte večer do misky s vodou a ráno vyměníte, budou za 24 hodin chutnat prostě famózně. U nás už je jinak ani nejíme.

Každý den také konzumujeme sušené ovoce jako rozinky, datle, meruňky, švestky a fíky. Druhů je mnohem více, vybere si každý.

Při hledání způsobu, jak u potravin zvýšit hodnotu, jsem narazila na přepuštěné máslo, zvané ghí. Je to fajnová věc, která mi učarovala. Obzvlášť teď v zimním období je ghí ideální varianta obyčejného másla.
Je fakt, že ke všemu člověk musí dorůst, o ghí podvědomě vím tak skoro 20 let, ale až teď jsem si ho začala sama připravovat. Vůbec to není náročné.

Nejen v zimě, ale především v zimním období, konzumuji klíčky. Nejraději mám pohankové. Kupuji pohanku v bio kvalitě, je trošku taková zelenkavá, ta dobře klíčí. Dám hrstičku do misky s vodou, nechám bobtnat, po hodině propláchnu, nechám opět stát ve vodě, pak ještě propláchnu a pak už jen 3x za den propláchnout ve vodě. Klíčky se tvoří podle teploty místnosti, většinou za 24 hodin. Jím ji s malými i většími klíčky, přidávám do kaše nebo uzobávám jen tak, když projdu okolo. Pohanka vytváří takový mazlavý šlem, proto je důležité ji proplachovat, mohla by pak zapáchat a začít se kazit nebo plesnivět. Někdo klíčí na sítku z plastu, já osobně dávám klíčit jen malé množství, abych ho stihla konzumovat průběžně.

Také si dělávám klíčky z mungo fazolí, čočky různých velikostí, adzuki fazolky, zkoušela jsem i pšenici kamut. Je slaďoučká, když má klíčky.

Tohle všechno jsou moje tipy jak si můžete každý den zvyšovat své vibrace díky tomu, co jíte. Obecně u mě platí, že vařená strava mi energii ubírá, syrová mi ji dodává. Pokud mám chuť na vařenou, dávám si k ní salát nebo něco syrového potom.

V zimním období mi syrová zelenina ve velkém množství moc nejde, proto využívám alternativu- tou je kysané zelí. To je přímo energetická bomba, je plné enzymů, vitamínů a nevím čeho ještě. Je dobré dát si každý den alespoň trochu.

I konzumování tekutin má své zajímavosti....Piju nejraději čistou vodu a čerstvé ovocné šťávy. Čaj si dávám jen bylinkový, černý výjimečně. Kávu ráda mám, tam ale vnímám propad energie, proto kávu omezuji. Přestala jsem ji pít s mlékem, to jsem cítila, jak mi dělá velmi zle, hlavně na játra. Kombinace kávy a mléka není pro naše tělo vhodná. Učíme se ji tak pít od mládí, alespoň já se to tak učila. Od té doby, co ji piju bez mléka, cítím výrazné zlepšení.

Čas od času si dám nějaký ten alkohol, ale obecně mi nedělá moc dobře, pálí mě po něm žáha a chce se mi spát, bývám po něm unavená, takže už asi sami víte, zda mi energii dává nebo bere.....

Tak nezapomeňte sledovat jak a co působí na vás a hlavně se nenechte zblbnout žádnými dogmaty o stravování. Vybírejte co vyhovuje vám a vašemu tělu a nebojte se to změnit, když vám to vyhovovat přestane.

Ať se daří,

Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz




foto:zdroj morguefile.com

úterý 10. února 2015

Ještě než promluvíš...

...zvaž, zda vibrace tvých slov odpovídá vibracím, které chceš přijímat...





Už jako dítě jsem držívala Bobříka mlčení. V takové chvíli nemám potřebu mluvit. Na nikoho se nezlobím, je mi fajn, užívám si to, jen nepotřebuju komentovat...



Slovem můžeme ublížit. Druhému nebo i sami sobě. Pokud nepoužíváme slov vědomě a přesně, pokud si neuvědomujeme následky svých slov, přitáhneme si k sobě takové vibrace, které nám budou nepříjemné. Protože naše vibrace vždy odpovídají slovům a záměru, který vyšel z nás. 


K druhým se chovej tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě.

Pokud se rozhodnu promluvit, měla bych zvážit, zda to, co chci říct, bude někomu přínosem. Protože mluvit jen tak, aniž by to druhého obohatilo, je jako střílet do vzduchu. Proč bychom to měli dělat? Mluvit jen tak ze zvyku? Mluvit proto, že to dělají druzí? Nebo snad proto, že jsem se to tak naučila? Toto nejsou pravé důvody daru řeči, který jsme dostali...

Když se zamyslím nad tím, co chci druhému sdělit a seznám, že bych mu tím ublížila, pak bude v prospěch nás obou, pokud zůstanu zticha. 

Mluv pouze v přítomnosti osob, o kterých se zmiňuješ. 


Tímto tvrzením nechci říkat, že by nikdy nikdo neměl mluvit o osobách, které nejsou přítomny. 
Neříkám o druhých nic, co bych jim nebyla schopná říct do očí. Proč? Protože pak by se jednalo o pomluvu. Pokud o druhých mluvím bez jejich přítomnosti a říkám o nich věci, které bych si netroufla říci jim do očí, pomlouvám je. Kritizuju. A to se mi vrátí. Protože jak už víme, co vychází ze mě, se vrátí ke mě....


Hovoř pouze o tom, co tě posiluje 

To, na co se soustředíme, to posilujeme. Pokud o něčem mluvím, tak tím směrem vysílám i svou energii. Proč bych měla svou energii vydávat na něco, co se mi nelíbí? Teoreticky je nám to jasné, ale jak to komu jde v praxi?

Někdy můžeme nabýt dojmu, že se nám děje něco, s čím nemáme nic společného. Jenže vesmírný zákon přitažlivosti funguje nejen neustále, funguje i bezchybně. To znamená, že cokoliv se ke mě dostalo, je tam z nějakého důvodu. Přitáhla jsem to svým nerozvážným jednáním. 

Staré přísloví praví, že postižená slepice kdáká nejvíce...

...přeloženo do slov dnešní doby  vibrace, které ze mě vyšly, se ke mě opět navrátí. Ať se mi to bude líbit, nebo ne.


Tak ať se vám daří volit ta slova, která nejlépe odpovídají tomu, co si chcete do života přitáhnout.

Krásný den všem, 


Jolana






Foto: zdroj morguefile.com

pondělí 9. února 2015

Energetická místa - studánky

Dnes bych vás ráda upozornila na mé oblíbené zdroje energie - jsou jimy "obyčejné" studánky.
Stává se mi při procházce v lese, že objevím studánku. O to větší radost mám, pokud u ní najdu značku s názvem, který si pak mohu doma na internetu najít a o studánce si počíst.

Když jsem se před časem nastěhovala spolu s rodinou na okraj Brna, jako první věc jsem provedla "mapování". Za svůj život jsem se stěhovala mockrát, tak jestli mi něco jde - je to mapování. Prakticky to znamená to, že se naučím adresu, kde bydlím, vylezu ven a začnu zkoumat své okolí. Můj orientační smysl býval velmi slabý. Ztrácela jsem se kdykoliv, kdekoliv a hlavně často. Proto jsem se naučila využívat záchytné body v krajině, abych se po ztracení opět našla.

První studánka, kterou jsem v Brně objevila, byla tato krasavice...

Foto: zdroj estudanky.cz

Kdo zná Ořešín a chodí se dívat na koníky, krmit ovečky a kozénky, tak ji nemine, dá-li se od statku lesní cestou směrem doprava. Cesta se jmenuje Rakovec. Voda nám chutnala všem, i když po čase jsem našla ještě jednu, a tam mi voda chutnala lépe.

Proč vlastně pít vodu ze studánek?
Je to úplně jiný level kvality vody. Obzvláště lidé vnímaví budou cítit rozdíl v chuti, energii. Pramenitá voda je to maximální, co člověk může svému tělu dát. Můžete to vyzkoušet se svými domácími mazlíčky, dejte jim dvě misky s vodou - do jedné natočte kohoutkovou, do druhé dejte pramenitou ze studánky. Můžete to dotáhnout ještě dál a dát třetí misku s nějakou drahou vodou z pet lahve - a nechte svého zvířecího mazlíčka, ať si vybere....U nás si tedy vždy vybírá tu pramenitou.

Další studánku jsem našla "náhodou", potřebovala jsem si odskočit od hlavní cesty, a jak jsem hledala místečko, aby mě nebylo vidět, uviděla jsem takovou starou železnou pumpu, jaká bývala na každé vsi. To mě upoutalo, místo odskočení jsem přiskočila k pumpě a nedalo mi to, abych neochutnala. Řekla jsem si, že co mě nezabije to mě posílí, napila se pořádně a voda to byla lahodná. Až doma jsem zjistila, že voda je pitná

foto: zdroj www.estudanky.eu

Studánky jsou všude okolo nás. Zvykli jsme si jít, otočit kohoutkem a pít. Kohoutková voda se dá zkvalitnit. Někdo používá různé filtrovací zařízení, já osobně si dávám do skleněného džbánu s vodou drahé kameny jako křišťál, růženín a ametyst. Voda mi pak chutná mnohem lépe, mám to opět ověřeno i naším domácím mazlíčkem a i návštěvy poznaly rozdíl v chuti.

Pití vody ze studánek má ještě jeden velmi blahodárný účinek - alespoň pro mě osobně. Tím je pohyb, pobyt v přírodě a ještě posilovací cvičení, když si nesu plné lahve s vodou domů.

Nezapomeňte - jsme bytosti vody. Voda je prvek, který je nejvíce zastoupen v našem organismu. Dle stáří a kvality života obsahujeme kolem 70% vodu. To, jakou vodu pijeme, co do vody vložíme (myšlenkově) ovlivňuje naše životy. Pokud toho budeme vědomě používat, zvyšujeme tím své vibrace.

A co vy, máte nějaké své oblíbené studánky? Našli jste nějakou, u které nevíte, zda se z ní můžete napít?
Zkuste si ji najít zde:
www.estudanky.eu/


Krásný den všem, Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz