úterý 6. ledna 2015

Když se člověk neumí mít rád...aneb jak milovat sám sebe

Umíte si představit žít celý život s člověkem, kterého nemilujete? Být den po dni, hodinu po hodině, s někým, kdo je vám odporný, koho odsuzujete, koho kritizujete? Být s takovým člověkem v nejintimnějších chvílích? Brát ho všude s sebou? Představovat ho lidem?

Pokud se nemáte rádi, pak s takovým člověkem žijete...a žije s ním i váš partner.

Mnoho žen, a i mužů, nemají rádi sami sebe. Nemají rádi svá těla, protože se jim zdají neatraktivní.

Malé holčičky se rády strojí do šatiček, sukýnek, chtějí vypadat jako víly a princezny. Dokážou se na sebe dlouze dívat do zrcadla láskyplným pohledem. Mají se rády.

Pak začnou chodit do školky, do školy a začnou řešit svůj vzhled. Začnou jim růst prsa, boky, postava se začne tvarovat. S každým dalším ženským tvarem se dívky přestanou líbit sami sobě. Podlehnou vlivu okolí, podlehnou trendům, módám a názorům druhých.

Kluci zase řeší, zda jsou dostatečně vysocí, jak mají velké nohy a zda jim rostou svaly a vousy (víc mi k tomu můžou říct muži).

Nelásku k sobě samému řeší lidé různých postav. Pokud patříte mezi ty, co se nemají rádi, zkuste se zamyslet proč. Co vás vede k tomu, abyste hodnotili své tělo? Fakt, že vaše tělo hodnotí jiný člověk, není důvod proč nemít rád sám sebe.

Většina lidí, kteří vyrůstají v rodině, kde se některý z rodičů nemá rád, si tento program odnáší. Nevědí přesně důvod, proč se rádi nemají. Naučili se to od svých rodičů.

Jako dítě jsem často slýchala mou maminku, jak kritizuje své tělo. Neměla ho ráda. Říkala o něm nepěkné věci. Když jsem se podívala dál do rodu, zjistila jsem, že ani její máma se ráda neměla. Moje máma se to naučila od té své a já zase od ní. Co se pamatuju, neustále se u nás řešilo, kolik vážím a jak vypadám. Slýchala jsem věty "vypadáš, jako bys kravě z huby vypadla" nebo "jestli budeš jíst sladkosti, budeš tlustá a nikdo tě nebude mít rád".
Převzala jsem názory druhých a uvěřila tomu, co říkali. Nechápala jsem, že to, co říkali, jen odráželo jejich nitro. Jejich slova jsem si brala osobně a přijala jsem je za své. To způsobilo, že jsem se odnaučila mít se ráda.

Vědomé žití spočívá v tom, že se člověk vědomě rozhoduje pro to, co je pro něho přínosné a učí se ze svého života odstraňovat takové způsoby myšlení, které ho brzdí.

Jsme příkladem druhým, jsme příkladem svým dětem. Jsem si jistá, že žádná z matek si nepřeje, aby se její dítě nemělo rádo. Přesto na ně přenáší program, který má - nemám ráda své tělo.

Jak z toho ven? Jak se naučit být takovým příkladem, kterým být chceme?
Je potřeba vystoupit z lítosti. Přestat řešit to, co bylo a začít tím, co je tady a teď. To, co nebylo uděláno dřív, může být uděláno teď.

Každá vteřina je nová příležitost. Kdy se jí chopíte?

Aby se člověk začal mít rád, potřebuje přestat dělat to, co ho v nelásce udržuje a začal dělat to, co jeho lásku k sobě podpoří. O tom, co se mu na něm nelíbilo, začne hovořit v minulosti. Například "nemám se ráda" přetvořím na "neměla jsem se ráda". "Nelíbí se mi mé tělo" přetvořím na "nelíbilo se mi mé tělo".
Pak to, co potřebuji posílit, používám v přítomnosti. Nebudu říkat "budu se mít ráda" ale říkám "mám se ráda".

Co dál můžeme udělat? Začneme vnímat potřeby svého těla. Začneme si dělat čas sami pro sebe.
Začneme být vděčni svému tělu, že to s námi tak dlouho vydrželo a požádáme ho o odpuštění za to, jak jsme se k němu roky chovali.

Proč?

Protože na jednu stranu se nemáme rádi, hovoříme o sobě negativně, ponižujeme sami sebe, kritizujeme se a na druhé straně sami od sebe a svého těla chceme dokonalost.

Jak můžeme být dokonalí, pokud to neustále popíráme?


Jednou z cest je změna pozornosti. Když přestaneme věnovat svou pozornost tomu, co se nám nelíbí, můžeme ji přesunout na to, co se nám líbí.

Uvedu příklad pro názornost:
jste v pokoji, kde běží dvě televize. Nalevo od vás je televize, která vysílá filmy na téma násilí. Napravo od vás je televize, co vysílá komedie. Doteď jste se dívali vlevo. Když se vám nelíbí, co běží vlevo, přenášíte svou pozornost doprava. Obě televize běží neustále,  vy určujete, co budete sledovat.

Dalším dobrým cvičením, které mi pomohlo, je cvičení se zrcadlem. Podrobně je to popsáno v knize americké autorky Louis Hay "Miluj svůj život". Ona cvičení se zrcadlem praktikovala u mnoha lidí. Proto jsem se rozhodla ho vyzkoušet.
Každý den jsem stála v koupelně před zrcadlem, dívala se na sebe a říkala si "Miluji tě a přijímám tě taková jaká jsi".

Ze začátku mi to přišlo neupřímné, jako lež, nevěřila jsem tomu. Čím častěji jsem to praktikovala, tím víc jsem se dokázala přiblížit sobě samé. Dívala jsem se sama sobě hluboko do očí a oceňovala jsem se. Naučila jsem se dívat na své nahé tělo s obdivem, s láskou, úctou i respektem.

S každým dalším proneseným láskyplným slovem k mé osobě jsem se přijímala víc a víc. Učila jsem se nejen mít se ráda, ale i přijímat se taková, jaká jsem. Se všemi aspekty. Se všemi nedokonalostmi. Ve všech směrech. Naučila jsem se nezlobit se na sebe, pokud se mi něco nedařilo. Nekritzuju se. Neponižuju se. Když se mi něco podaří, mám ze sebe radost.

Toto není o nějaké perverzní sebelásce, egoismu nebo sebestřednosti. Je to o zdravé míře sebevědomí.

Naučila jsem se opět být tou malou holčičkou jakou jsem byla, tou co se má ráda a co se líbí sama sobě.

Nedovolte druhým, aby určovali, jak se máte cítit. Nedovolujte jejich názorům a myšlenkám osídlit vaši mysl!

Ať se vám daří mít se rádi,

s láskou Jolana

www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 


fotky: zdroj morguefile.com