pátek 2. ledna 2015

Kdo mluví, nemůže naslouchat.... aneb zeptej se ticha

Když se nacházíme ve složitých životních situacích, či když máme osobní problémy a nevíme si rady, necítíme se jisti svým vlastním úsudkem...hledáme pomoc. Každý po svém.


Mnozí se obrací na Boha (Stvořitele, Hospodina, Otce...etc) Žádají o pomoc, přesto mívají pocit, že jejich prosby nejsou vyslyšeny. Čekají, že jim Bůh řekne, co mají dělat, jak se mají rozhodnout. Očekávají podobný způsob komunikace, chtěli by, aby odpovědi byly jasné a zřetelné, nejlépe "černé na bílém"...


Celý život mluvíme, říkáme tomu, že "KOMUNIKUJEME". Ve skutečnosti jen více či méně podléháme svému Egu. Neříkám, že to je špatné. Je to pouhé konstatování. Pokud to jako špatné vnímáte, pak je tento odraz pro vás.

Velkým problémem ve vztazích je neschopnost naslouchat. Umíme sdělit, co se nám nelíbí, někdy i to co se nám líbí. Chceme slyšet odpovědi na své otázky, ale jsme neustále vystaveni hluku - zvenčí i hluku uvnitř. Obklopujeme se elektronikou a dalšími technickými vynálezi, hudbou, prací, přáteli, mluvíme a ticho vnímáme při usínání.

Kdo má v hlavě velký "neřešitelný" problém, často má problém s usínáním. Právě to ticho je nejtíživější. Přicházejí myšlenky a čím víc pozornosti jim věnujeme, tím míň času zbývá na spánek.

Aby člověk mohl obdržet odpověď, potřebuje naslouchat. Naučit se naslouchat je velmi přínosné. Naslouchat nejen Bohu, ale i jeden druhému. Tím, že nasloucháme druhým, umožňujeme sami sobě vnímat svět druhého člověka. Máme příležitost poznat nitro druhého.

Na každou naši žádost, kterou vyšleme směrem ke Stvořiteli, je odeslána odpověď. Nikdy nejsme zanecháni na pospas našemu osudu. Naše vnitřní vedení, někdo mu říká VYŠŠÍ JÁ může přijímat každou vteřinu odpovědi. Proč je tedy neslyšíme?
Protože nejsme potichu. Protože nenasloucháme.
Nemůžeme slyšet odpovědi, pokud si neuděláme čas na jejich vyslyšení.

Problém není v tom, že by nám Stvořitel nechtěl nebo nemohl odpovědět a poradit, problém je v tom, že ho neslyšíme. A tak si myslíme, že jsme žádnou odpověď nedostali.

Způsob, který používám sama u sebe, je ztišení. Když mě něco trápí nebo si s něčím nevím rady, něco mi "sedí" v hlavě, ztiším se. Vyhledám si prostor, kde mohu být sama a nerušená. Často to je doba, když zbytek rodiny spí.

Lehnu si, zavřu oči a soustředím se na svůj dech. Myšlenky stále přichází, ale já jim nevěnuji pozornost. Jakmile se nějaké myšlence podaří mě přilákat a já jí podlehnu, v momentě uvědomnění  se opět soustředím na dech. Nebo na počítání. A myšlenka "odfrčí".

Často pak usnu, ale i tak se mi dostává odpovědí, které potřebuju. Cítím se být vedena tím nejlepším průvodcem. Když naslouchám jeho radám a dokážu odolat nástrahám svého ega, které se pokouší mě mít ve své moci, je mi chůze velmi lehkou. Všechno se zdá být jednoduché, dokonalé a perfektní. Všechno do sebe zapadá. Jedno přivádí druhé. Když pak někdy zapomenu a dovolím egu, aby mě na nějaký čas "přemluvilo" a dovolím mu mě vést, hned poznám ten rozdíl. Při vedení Bohem se cítím být lehká, milovaná a milující, jsem plná energie, entuziasmu, jsem "nabitá". Když mě vede ego, cítím propady, vnímám problémy, cítím potřebu neustále něco řešit, jeden problém přivádí druhý. Vnímám samu sebe jako "v kolečku", které jede jako perpetum mobile. Takové bytí mě vysává, cítím se bez energie, do úsměvu se nutím a takové bytí mě ubíjí.

ZEPTEJ SE TICHA, CO MÁ PŘIJÍT A ČEKEJ NA ODPOVĚĎ.
TA PRVNÍ, CO PŘIJDE, JE TA SPRÁVNÁ.



 Krásný čas všem,

Jolana

www.jolanadominguez.cz
www.nova-cesta.com


foto: zdroj morguefile.com