neděle 4. ledna 2015

Jak na nedostatek lásky, pocit samoty a osamění?

Potkávám lidi, kteří trpí samotou, pocitem osamění. Lidé trpící nedostatkem lásky druhých, neschopnosti najít si stálého partnera, neschopností najít si přátele.

Lidi s těmito pocity spojuje jedno - bojí se samoty.

Patří sem i lidé, kteří se neustále obklopují aktivitou. Svůj život vyplňují prací a povinnostmi. Neustále vymýšlejí další a další aktivity. Svoje domy neustále opravují, dozdobují, ženy které uklízí k přehnané dokonalosti dům či byt... Nemám na mysli nějaké běžné pracovní aktivity a běžný úklid, ale ty, které už zasahují do extrémů.

Nemáte dost času? Času máme všichni stejně. Máme stejné možnosti rozložit si své aktivity jak chceme, zaplnit je tím, co sami uznáme za vhodné. Někdy sice můžeme mít dojem, že nejsme pány svého času, je to ale iluze, které jsme propadli. Vše je věcí volby, ač to tak někdy nevypadá.

Samota a pocit osamělosti jsou úzce spjaty s pocitem nechtění sebe sama - jak svého vlastního těla, tak svého způsobu bytí, toho jaký člověk je, jak se projevuje, jakým způsobem uvažuje.

Nepřijetí své vlastní osoby vede k pocitu osamění. Tím, že člověk nedokáže přijmout sám sebe ve všech aspektech, nedokáže se plně milovat, se odráží na jeho potřebách. Sám v sobě nedokáže naplnit tyto potřeby pocitem plnosti, a tak hledá v okolí.

Zákon přitažlivosti funguje skvěle, to co z nás vychází, si přitahujeme. Vychází li z nás pocit nedostatku, násobíme si díky zákonu přitažlivosti právě nedostatek. Vychází li tedy nedostatek lásky, vrací se k nám ještě větší pocit nedostatku lásky. Stejně tak, pokud jde o nedostatek přátel či neschopnost mít stálého partnera.

Jak z toho ven?

Je třeba začít se mít rád/ráda. Ne egoisticky, v neprospěch ostatních. Lidsky. Mít ráda své tělo, ať je jaké je. Mé tělo mě provádí mým celým životem. Když jsem měla o 20 kilo méně, věřila jsem, že jsem ošklivá a tlustá. Dnes, kdy mám mnohem nedokonalejší tělo, než v těch dobách, jsem se ho přesto naučila milovat. A to se všemi nedokonalostmi, všemi špeky a špíčky, s vousky, které tu a tam vyrůstají, se srostlým obočím, miluju své ženské křivky, prostě všechno. Pokud bych se na své tělo podívala z pohledu dokonalosti, vidím na něm mnoho detailů, které nejsou ideální. Ale to není důvodem pro to, abych se milovala.
Naučila jsem se milovat i můj způsob projevování k druhým. Trvalo mi to věru hodně let a o pocitu osamělosti vím hodně. V dobách, kdy jsem se neuměla přijmout, jsem cítila tíživou samotu ve svém životě.

Pokud se chcete oprostit od pocitu nedostatku lásky, pokud se bojíte být sami, stačí udělat jeden malý krůček. Začněte se přijímat. Jeden malý krůček vás sice neposune  o velký kus, ale umožní vám ucítit malý rozdíl a ten malý krůček vás povede k dalšímu krůčku, a tak za nějaký čas zjistíte, že se můžete mít každý den o trochu líp, že každý den se můžete milovat o trochu víc, každý den můžete mít o trochu víc rádi sami sebe, a to i se všemi nedokonalostmi, které u sebe vnímáte.

Jsme dokonalí takoví, jací jsme a jsme přesně takoví, jací být potřebujeme.

Nemusíte od sebe utíkat, nemusíte se obklopovat spoustou práce, abyste nemuseli myslet na to, že jste sami nebo že se cítíte osamělí. Když se přijmete, budete naplněni a naplněný člověk vysílá do vesmíru pocit naplnění, a tak mu ho vesmír může vrátit.

Je to asi trošku paradox - že člověk to, co by chtěl, dostane, až když to má.
Jen je potřeba to umět správně aplikovat. Nejde o to, co máme fyzicky, ale o to, jak to prožíváme, to je opravdu velmi důležité. Můžete nahlas pronášet věty, ale nebudou fungovat. To, co budete prociťovat přes své srdce, se bude dít. Protože vesmír s námi komunikuje skrze energii srdce :)

Mějte se báječně, všem vám děkuju za zprávy, které mi posíláte, jsem ráda i za dotazy, kdy něco nechápete plně a chtěli byste to pochopit.

Jolana

www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz



foto: zdroj morguefile.com