čtvrtek 1. ledna 2015

Chtěli byste vzít zpět něco, co už jste řekli?

Stane se asi každému, někomu více, někomu méně, že pronese něco, co ho později mrzí, zareaguje nějak, jak vlastně nechtěl. Bylo to automatické, bez velkého přemýšlení, prostě "náhlý impuls".

Už odmala jsem slýchala hlášku, že "nemůžeš vzít zpět co jsi jednou pronesl". Dlouho jsem to brala za pravdu...až donedávna...

V knihovně jsem si půjčila knihu Naomi Aldortové - Vychováváme děti a rosteme s nimi. Doma moc klidu na čtení nemívám, a tak v knize postupuju pomalu, někdy stránku za den, někdy stránku za týden. Před několika dny jsem narazila na termín "přetáčení". Velmi mě zaujal. Byl to nový pohled na pravdu, kterou jsem v sobě měla dlouhé roky - pravdu, že nemohu změnit to, co už jsem pronesla. Naomi radí přetáčení jako způsob výchovy, kde rodič vnímá, že reagoval nevhodně. Přetáčení nám dává možnost sdělit dítěti (a nejen dítěti), že "scénka" je neplatná, že to chceme "zahrát" jinak.
Zamyslela jsem se.
Proč ne? Proč to nezkusit?

Jak moji pravidelní čtenáři vědí - jsem praktik. To, co mě zaujme hned zkouším a pokud se mi to osvědčí a "dává mi to křídla", přijímám to za své, je to myšlenka, kterou si na nějaký čas beru za svou.

Jako první se mi naskytl manžel. Chudáček netušil, že je pokusným králíčkem, a to bylo jedině dobře, protože reagoval úžasně. Přetočila jsem svou reakci a zahrála ji jinak a on nejen, že si to nevzal osobně, ještě mi přitakal, že takhle je to lepší.

Jednou z mých vlastností, které vnímám jako přínosné je, že si toho moc nepamatuju. Pro někoho může být dar být zapomnění negativem, já ho beru tak, jak je. Co jsem prožila, to si pamatuju v prožitku a co jsem zapomněla vlastně nepotřebuju. Můj dar je pro mne čističkou. Vypouští to, co je přebytečné, aby to neblokovalo prostor pro nové myšlenky a pravdy. A tak mi můj dar umožňuje nepapouškovat teorie druhých. Beru za své to, s čím souzním, to, co momentálně potřebuji jako pravdu na mé cestě. To, co zrovna nepotřebuju, mi můj dar přefiltruje buď do spodních vrstev nebo to odstraním jako nepotřebné.

Zní to možná trochu složitě, ve skutečnosti to funguje velmi jednoduše - co potřebuji je aktivní, co nepotřebuji "není". Co budu potřebovat, přichází a tím, že nemám hlavu zanesenou nepotřebným, hned vnímám "novou myšlenku, kterou potřebuji".

Nemusíte se mnou souhlasit, o to mi ani nejde. Sdílím s vámi své myšlenky a způsoby chování, které se mi osvědčily na mé životní cestě. Někdy přijmu myšlenku, kterou si podržím jen krátký čas. Splní svůj účel a poté vnímám, že už ji nepotřebuji, že už jsem jinde a propouštím ji. Kdybych lpěla na tom, co jsem jednou v minulosti řekla, kdybych lpěla na svých názorech, nemohla bych se posouvat vpřed.

Vše je vývoj, krásný, dobrodružný, plný napětí, život takový, jaký si ho tvoříme, ať už chceme či si myslíme, že je vše dáno. To, jak se na naší cestě cítíme, je jen naše. Můžeme se rozhodnout prožívat svůj život tak, abychom byli šťastní a radovali se nebo se chmuřit a hledat negativní  stránky druhých lidí.

Já osobně si vybírám podle svého pocitu. To, co mě povznáší, při čem se cítím dobře, je pro mne signál "cesty vpřed". Když se dobře necítím a padne na mě tma, pak vím, že jsem si jen odskočila, nějaký čas si to odžiju a hned jak mi to stačí se vrátím tam, kde mi bylo dobře.

Přeji vám krásný zbytek tohoto roku a šťastný Nový rok 2015. Děkuji vám, že mohu být součástí vašich životů a že se skrze vás mohu učit spolu s vámi.

vaše Jolana



www.jolanadominguez.cz
www.nova-cesta.com

foto: zdroj morguefile.com