Motto

Moje motto ..."Vždy existuje řešení, pokud ho nevidíte, změňte úhel pohledu"...

sobota 10. ledna 2015

Energetická místa v ČR - Žďársko





Před několika lety jsem byla poprvé na Žďársku. Zeměpis mě nikdy nebral, a tak jsem netušila, že je tam jedno moc energeticky zajímavé místo.

Jak už to tak je - náhody neexistují - a tak jsem se tam dostala.

Když jsem tam byla poprvé, netušila jsem kam jdu a co tam budu cítit. Nikdo mi o tom nic nepovídal, a i kdyby ano, stejně bych to za rohem zapomněla...

Spolu s kamarádkami jsem šla navštívit kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Kostel se mi líbil už z dálky, to místo bylo zajímavé. Chtěla jsem jít do kostela, ale tenkrát bylo zavřeno. A tak jsem to šla prozkoumat alespoň v okolí.

Když jsem kostel obcházela, našla jsem staré hroby. Něco mi říkalo, že mám jít na jeden specifický hrob. Jak jsem tam došla, udělalo se mi tak divně, celý svět se se mnou zatočil a já cítila silnou energetickou "zeď", která mě nepouštěla dál. Bylo mi až nevolno. Měla jsem co dělat, abych neupadla, rychle jsem se chytla za náhrobní kámen.

O kousek dál jsem našla lavičku. Když jsem si na ni sedla, cítila jsem tak nádherný pocit vyrovnanosti, klidu a míru... jen několik metrů od místa, kde mi bylo hodně špatně. Nešlo mi do hlavy, jak na tak malém místě mohou být dvě místa s tak naprosto odlišnou energií.

Po čase, nevím zda roce či půl, jsem s kamarádkama opět jela na Zelenou horu. Tentokrát nás bylo víc a domluvily jsme si soukromou prohlídku uvnitř kostela.

Hned po vstupu jsem pochopila, že to opět bude náročná zkouška. Když jsem se podívala vzhůru, uviděla jsem uřízlý jazyk. Nebylo mi moc dobře. Vzpomněla jsem si, jak jsem jako malá holka mívala strach, že se říznu do jazyka, když jsem oblizovala víčko od jogurtu. Vždycky se mi tak nějak udělalo špatně při té představě, že mi řežou jazyk. Někdo by možná řekl, že to má každé dítě. Nevím. Ale mě se při tom pootevíralo na škvírečku něco "z minulosti", z daleké, hluboké...a rádo zapomenuté.

Abyste pochopili uříznutý jazyk v klenbě kostela, přečtěte si historii. Možná už ji znáte...

Abych to zkrátila - uvnitř kostela se mi na jednom místě udělalo hodně nevolno...Kdybych mohla protnout zdi, tak to bylo na ose toho místa venku, které mě "odrovnalo".
A opět i uvnitř byla místa, která byla příjemná a místa, kde jsem cítila příjemnou a silnou nabíjející energii...


A co vy, máte nějaké zkušenosti s tímto místem? Nebo s jinými místy? Pokud máte tipy na zajímavá energetická místa, můžete komentovat pod článkem nebo poslat email.



Hezký den všem.

www.nova-cesta.com



Poznámka:
Článek můžete v nezměněné podobě šířit dál včetně této poznámky.

Fotografie převzaty od kamarádky.

pátek 9. ledna 2015

Energetická místa v ČR - pyramidy


Před mnoha lety, tipuju tak 20 let zpět, jsem byla na jednom velmi silném energetickém místě. To místo si mě podmanilo a mnohokrát jsem si na něj vzpomněla. Ani se mi tenkrát nechtělo domů, ale nebyla jsem tam sama, a tak jsem na místě strávila jen pár desítek minut.

Cestou jsme s přítelem našli zvláštní kameny, říkali jsme jim menhiry, taky stromy tam rostly nějak jinak. Bylo to tam doslova magické...

Před několika dny mi kamarádka povídá něco o mapce pyramid v ČR. To mě překvapilo, protože jsem nikdy neslyšela, že tu máme pyramidy. A tak jsem nelenila a našla jsem si mapku pyramid, že bych se případně na některé zajela podívat.

K mému velkému překvapení se jedna nachází právě na místě, kde jsem před lety byla. Bylo to na jižní Moravě na Znojemsku. Pamatuju si, že tam byl pěší přechod do Rakouska a  v dálce byl vidět krásný starý hrad. Jmenoval se Hardegg. To všechno jsem si pamatovala těch 20 let (kdo mě zná, ví že si fakt moc nepamatuju, natož jména!). A tak ty menhiry, co jsem našla, byly pravděpodobně pozůstatky pyramidy.

Pro ty z vás, kdo mají zájem o více informací, mapka je zde.

Oblast Znojemska je mi blízká, v dětství jsem tam strávila hodně času a ráda se tam vracím. O další důvod víc proč tam zajet znova.

A co vy, máte nějaký zajímavý tip na silné energetické místo?


Zdroj: http://www.pyramidycr.cz/cs/index.php?index=knihy




úterý 6. ledna 2015

Když se člověk neumí mít rád...aneb jak milovat sám sebe

Umíte si představit žít celý život s člověkem, kterého nemilujete? Být den po dni, hodinu po hodině, s někým, kdo je vám odporný, koho odsuzujete, koho kritizujete? Být s takovým člověkem v nejintimnějších chvílích? Brát ho všude s sebou? Představovat ho lidem?

Pokud se nemáte rádi, pak s takovým člověkem žijete...a žije s ním i váš partner.

Mnoho žen, a i mužů, nemají rádi sami sebe. Nemají rádi svá těla, protože se jim zdají neatraktivní.

Malé holčičky se rády strojí do šatiček, sukýnek, chtějí vypadat jako víly a princezny. Dokážou se na sebe dlouze dívat do zrcadla láskyplným pohledem. Mají se rády.

Pak začnou chodit do školky, do školy a začnou řešit svůj vzhled. Začnou jim růst prsa, boky, postava se začne tvarovat. S každým dalším ženským tvarem se dívky přestanou líbit sami sobě. Podlehnou vlivu okolí, podlehnou trendům, módám a názorům druhých.

Kluci zase řeší, zda jsou dostatečně vysocí, jak mají velké nohy a zda jim rostou svaly a vousy (víc mi k tomu můžou říct muži).

Nelásku k sobě samému řeší lidé různých postav. Pokud patříte mezi ty, co se nemají rádi, zkuste se zamyslet proč. Co vás vede k tomu, abyste hodnotili své tělo? Fakt, že vaše tělo hodnotí jiný člověk, není důvod proč nemít rád sám sebe.

Většina lidí, kteří vyrůstají v rodině, kde se některý z rodičů nemá rád, si tento program odnáší. Nevědí přesně důvod, proč se rádi nemají. Naučili se to od svých rodičů.

Jako dítě jsem často slýchala mou maminku, jak kritizuje své tělo. Neměla ho ráda. Říkala o něm nepěkné věci. Když jsem se podívala dál do rodu, zjistila jsem, že ani její máma se ráda neměla. Moje máma se to naučila od té své a já zase od ní. Co se pamatuju, neustále se u nás řešilo, kolik vážím a jak vypadám. Slýchala jsem věty "vypadáš, jako bys kravě z huby vypadla" nebo "jestli budeš jíst sladkosti, budeš tlustá a nikdo tě nebude mít rád".
Převzala jsem názory druhých a uvěřila tomu, co říkali. Nechápala jsem, že to, co říkali, jen odráželo jejich nitro. Jejich slova jsem si brala osobně a přijala jsem je za své. To způsobilo, že jsem se odnaučila mít se ráda.

Vědomé žití spočívá v tom, že se člověk vědomě rozhoduje pro to, co je pro něho přínosné a učí se ze svého života odstraňovat takové způsoby myšlení, které ho brzdí.

Jsme příkladem druhým, jsme příkladem svým dětem. Jsem si jistá, že žádná z matek si nepřeje, aby se její dítě nemělo rádo. Přesto na ně přenáší program, který má - nemám ráda své tělo.

Jak z toho ven? Jak se naučit být takovým příkladem, kterým být chceme?
Je potřeba vystoupit z lítosti. Přestat řešit to, co bylo a začít tím, co je tady a teď. To, co nebylo uděláno dřív, může být uděláno teď.

Každá vteřina je nová příležitost. Kdy se jí chopíte?

Aby se člověk začal mít rád, potřebuje přestat dělat to, co ho v nelásce udržuje a začal dělat to, co jeho lásku k sobě podpoří. O tom, co se mu na něm nelíbilo, začne hovořit v minulosti. Například "nemám se ráda" přetvořím na "neměla jsem se ráda". "Nelíbí se mi mé tělo" přetvořím na "nelíbilo se mi mé tělo".
Pak to, co potřebuji posílit, používám v přítomnosti. Nebudu říkat "budu se mít ráda" ale říkám "mám se ráda".

Co dál můžeme udělat? Začneme vnímat potřeby svého těla. Začneme si dělat čas sami pro sebe.
Začneme být vděčni svému tělu, že to s námi tak dlouho vydrželo a požádáme ho o odpuštění za to, jak jsme se k němu roky chovali.

Proč?

Protože na jednu stranu se nemáme rádi, hovoříme o sobě negativně, ponižujeme sami sebe, kritizujeme se a na druhé straně sami od sebe a svého těla chceme dokonalost.

Jak můžeme být dokonalí, pokud to neustále popíráme?


Jednou z cest je změna pozornosti. Když přestaneme věnovat svou pozornost tomu, co se nám nelíbí, můžeme ji přesunout na to, co se nám líbí.

Uvedu příklad pro názornost:
jste v pokoji, kde běží dvě televize. Nalevo od vás je televize, která vysílá filmy na téma násilí. Napravo od vás je televize, co vysílá komedie. Doteď jste se dívali vlevo. Když se vám nelíbí, co běží vlevo, přenášíte svou pozornost doprava. Obě televize běží neustále,  vy určujete, co budete sledovat.

Dalším dobrým cvičením, které mi pomohlo, je cvičení se zrcadlem. Podrobně je to popsáno v knize americké autorky Louis Hay "Miluj svůj život". Ona cvičení se zrcadlem praktikovala u mnoha lidí. Proto jsem se rozhodla ho vyzkoušet.
Každý den jsem stála v koupelně před zrcadlem, dívala se na sebe a říkala si "Miluji tě a přijímám tě taková jaká jsi".

Ze začátku mi to přišlo neupřímné, jako lež, nevěřila jsem tomu. Čím častěji jsem to praktikovala, tím víc jsem se dokázala přiblížit sobě samé. Dívala jsem se sama sobě hluboko do očí a oceňovala jsem se. Naučila jsem se dívat na své nahé tělo s obdivem, s láskou, úctou i respektem.

S každým dalším proneseným láskyplným slovem k mé osobě jsem se přijímala víc a víc. Učila jsem se nejen mít se ráda, ale i přijímat se taková, jaká jsem. Se všemi aspekty. Se všemi nedokonalostmi. Ve všech směrech. Naučila jsem se nezlobit se na sebe, pokud se mi něco nedařilo. Nekritzuju se. Neponižuju se. Když se mi něco podaří, mám ze sebe radost.

Toto není o nějaké perverzní sebelásce, egoismu nebo sebestřednosti. Je to o zdravé míře sebevědomí.

Naučila jsem se opět být tou malou holčičkou jakou jsem byla, tou co se má ráda a co se líbí sama sobě.

Nedovolte druhým, aby určovali, jak se máte cítit. Nedovolujte jejich názorům a myšlenkám osídlit vaši mysl!

Ať se vám daří mít se rádi.

www.nova-cesta.com

fotky: zdroj morguefile.com

neděle 4. ledna 2015

Jak na nedostatek lásky, pocit samoty a osamění?

Potkávám lidi, kteří trpí samotou, pocitem osamění. Lidé trpící nedostatkem lásky druhých, neschopnosti najít si stálého partnera, neschopností najít si přátele.

Lidi s těmito pocity spojuje jedno - bojí se samoty.

Patří sem i lidé, kteří se neustále obklopují aktivitou. Svůj život vyplňují prací a povinnostmi. Neustále vymýšlejí další a další aktivity. Svoje domy neustále opravují, dozdobují, ženy které uklízí k přehnané dokonalosti dům či byt... Nemám na mysli nějaké běžné pracovní aktivity a běžný úklid, ale ty, které už zasahují do extrémů.

Nemáte dost času? Času máme všichni stejně. Máme stejné možnosti rozložit si své aktivity jak chceme, zaplnit je tím, co sami uznáme za vhodné. Někdy sice můžeme mít dojem, že nejsme pány svého času, je to ale iluze, které jsme propadli. Vše je věcí volby, ač to tak někdy nevypadá.

Samota a pocit osamělosti jsou úzce spjaty s pocitem nechtění sebe sama - jak svého vlastního těla, tak svého způsobu bytí, toho jaký člověk je, jak se projevuje, jakým způsobem uvažuje.

Nepřijetí své vlastní osoby vede k pocitu osamění. Tím, že člověk nedokáže přijmout sám sebe ve všech aspektech, nedokáže se plně milovat, se odráží na jeho potřebách. Sám v sobě nedokáže naplnit tyto potřeby pocitem plnosti, a tak hledá v okolí.

Zákon přitažlivosti funguje skvěle, to co z nás vychází, si přitahujeme. Vychází li z nás pocit nedostatku, násobíme si díky zákonu přitažlivosti právě nedostatek. Vychází li tedy nedostatek lásky, vrací se k nám ještě větší pocit nedostatku lásky. Stejně tak, pokud jde o nedostatek přátel či neschopnost mít stálého partnera.

Jak z toho ven?

Je třeba začít se mít rád/ráda. Ne egoisticky, v neprospěch ostatních. Lidsky. Mít ráda své tělo, ať je jaké je. Mé tělo mě provádí mým celým životem. Když jsem měla o 20 kilo méně, věřila jsem, že jsem ošklivá a tlustá. Dnes, kdy mám mnohem nedokonalejší tělo, než v těch dobách, jsem se ho přesto naučila milovat. A to se všemi nedokonalostmi, všemi špeky a špíčky, s vousky, které tu a tam vyrůstají, se srostlým obočím, miluju své ženské křivky, prostě všechno. Pokud bych se na své tělo podívala z pohledu dokonalosti, vidím na něm mnoho detailů, které nejsou ideální. Ale to není důvodem pro to, abych se milovala.
Naučila jsem se milovat i můj způsob projevování k druhým. Trvalo mi to věru hodně let a o pocitu osamělosti vím hodně. V dobách, kdy jsem se neuměla přijmout, jsem cítila tíživou samotu ve svém životě.

Pokud se chcete oprostit od pocitu nedostatku lásky, pokud se bojíte být sami, stačí udělat jeden malý krůček. Začněte se přijímat. Jeden malý krůček vás sice neposune  o velký kus, ale umožní vám ucítit malý rozdíl a ten malý krůček vás povede k dalšímu krůčku, a tak za nějaký čas zjistíte, že se můžete mít každý den o trochu líp, že každý den se můžete milovat o trochu víc, každý den můžete mít o trochu víc rádi sami sebe, a to i se všemi nedokonalostmi, které u sebe vnímáte.

Jsme dokonalí takoví, jací jsme a jsme přesně takoví, jací být potřebujeme.

Nemusíte od sebe utíkat, nemusíte se obklopovat spoustou práce, abyste nemuseli myslet na to, že jste sami nebo že se cítíte osamělí. Když se přijmete, budete naplněni a naplněný člověk vysílá do vesmíru pocit naplnění, a tak mu ho vesmír může vrátit.

Je to asi trošku paradox - že člověk to, co by chtěl, dostane, až když to má.
Jen je potřeba to umět správně aplikovat. Nejde o to, co máme fyzicky, ale o to, jak to prožíváme, to je opravdu velmi důležité. Můžete nahlas pronášet věty, ale nebudou fungovat. To, co budete prociťovat přes své srdce, se bude dít. Protože vesmír s námi komunikuje skrze energii srdce :)

Mějte se báječně, všem vám děkuju za zprávy, které mi posíláte, jsem ráda i za dotazy, kdy něco nechápete plně a chtěli byste to pochopit.

www.nova-cesta.com




foto: zdroj morguefile.com