pátek 30. ledna 2015

Strach prosadit se

Láska k sobě jako výchova 

Uvolnit proud lásky směrem k dítěti znamená mít rád a přijímat sebe. Pokud se máte rádi, i pro ostatní je snazší vás mít rádi a tím se dále umocňuje láska k dítěti. Člověk může plně dávat jen tehdy, když přijímá. A proto je přijímání aktem lásky.

Nedostatek a podmíněnost lásky v dětství zde zanechalo plno rodičů neschopných uvolnit brány lásky k sobě navzájem. Sami se cítí v nedostatku a je pro ně těžké dávat lásku anebo ji do určité míry i odmítají, neboť si myslí, že si ji nezaslouží, nebo se za ni stydí. Mnoho dospělých, kteří v dětství nezískali bezpodmínečnou lásku, pak hledá její náhražky v nákupech, jídle, zboží, televizi, slávě a dalších způsobech, které jim mají přinést úlevu. Pokud nemají rodiče vědomí vlastní ceny, bývají nerozhodní, a proto váhají vymezit dítěti jasné hranice.

Něco svému dítěti dlužíte! Uzdravte se a zavřete dveře za minulostí. Použijte způsob navržený v první kapitole a ozřejměte si, jak vás vlastní mysl mate na cestě ke změně. Využijte konzultace, skupinovou terapii, příležitost k proměně, knihy, umění a jakoukoli cestu, která je vhodná pro vás, abyste si vybudovali sebevědomí a byli schopni řešit reálné úkoly přítomnosti. Až se ve vás opět probudí bezpodmínečná láska k sobě samým, budete lásku schopni dávat a tímto dáváním se obohacovat.

Být rodičem vyžaduje veliký skok vpřed - od radosti ze svých úspěchů k radosti z úspěchů druhých. Je to cesta, jak se místo odmítání naučit přijmout každý okamžik přítomnosti. Čím jste si jistější sami sebou, tím méně se potřebujete soustředit na sebe a tedy odmítat rozhodnutí dítěte. Pokud jste si jisti svou cenou a nemusíte se starat o získávání lásky, jste osvobozeni a můžete dítě milovat a radovat se z toho, jak přispíváte k jeho životu. A navíc, když se osvobodíte od potřeby potvrzovat si svou cenu tím, že děláte dojem na druhé a získáváte jejich souhlas, můžete pak v obtížnějších situacích např. na veřejnosti nebo před babičkou jednat v zájmu dítěte a ne v zajetí obav, co si kdo myslí.

Život s dětmi vyžaduje, abychom byli zralí a nestarali se v životě jen o své cíle. Jde však také o to, abychom byli sami spokojení. Když vychováváte a podporujete rozvoj jiné lidské bytosti, aby si splnila své sny, vaše vlastní touhy jsou přímo i nepřímo naplňovány, nicméně sny dítěte nejsou vaše sny a jeho činnost není vaší. Jestliže doprovázíte dítě na jeho cestě, podporuje to váš vlastní růst, často nečekaným způsobem, a to může ovlivnit i váš život.

Jestliže jsme smutní z toho, co jsme za sebou zanechali, je to jen proto, že vězíme v minulosti. Přítomnost vždy přináší změnu, která nás uspokojí, pokud ji vidíme a pokud se o ni zajímáme tady a teď. Každým okamžikem se objevují nové možnosti, ale když mysl ulpívá na tom, jak to bylo dříve, nevidíme a nedokážeme se radovat z toho, co nám přichází do cesty. Podstatou našeho žití je kráčet vpřed do neznáma. Strach odpoutat se od minulosti nám brání milovat děti v současnosti. Jakmile máte děti, nebude život už nikdy takový, jaký býval, bude jiný, bohatý a stále v pohybu. Uplatňujete-li svůj tvůrčí potenciál a nebráníte se změnám, bude to pro vás jedna z nejúžasnějších cest, které jsou lidským bytostem dostupné.


www.nova-cesta.com




Úryvek z knihy "Vychováváme děti a rosteme s nimi" autorky Naomi Aldortové.


foto: zdroj www.morguefile.com

čtvrtek 29. ledna 2015

Jak se zbavit strachu z nedostatku

Často trpíme obavami, že nebudeme mít dost lásky nebo věcí a možností, které ji zastupují. Vyplývá to z dětství, kdy jsme dostávali jen kousky či drobečky podmíněné lásky, a z toho, že celá naše kultura je prosáklá představou, že dobro se dává za odměnu. Dítě v naší kultuře zažívá spoustu situací, kdy je "něco za něco", mnohem méně se však setkává s dáváním jen tak. Výsledkem je napětí ve vztazích: "Vyplatí se mi být laskavý?" "Co z toho mám?" Ale laskavost se vždycky vyplatí, neboť dávání samo o sobě je odměnou.

Jestliže jste jako dítě nedostávali dost pozornosti, něžnosti a dalších projevů lásky, nejspíš jste vnímali lásku jako něco, za co se musí bojovat. Použijme znovu přirovnání ke vzduchu: Při lásce podmíněné jste nejspíše trvale "lapali" po lásce. A tato zkušenost vás může držet zablokované v obranných postojích a ve strachu, že nedostanete to, co potřebujete. Vnitřní hlas plný strachu může být tak hlasitý, že nedokážete vůbec vnímat dítě v současné situaci. Nejlepší cesta, jak se zbavit tyranie těchto starých nahrávek plných nedostatku, je přenést se do přítomnosti k dítěti, tady a teď. Sledujte své myšlenky, zkoumejte jejich platnost a představte si, kým byste bez těchto představ byli. Pak zvažte, zda váš přístup k dítěti nemůže být vlastně lekcí pro vás. Poté co si to ujasníte, obraťte pozornost k dítěti (S a A ze S.A.L.V.E.*).

Láska je to, co nás přibližujek Bohu a neznámu. Stvoření nám klade do rukou zodpovědnost za péči o lidskou bytost do doby, než je zralá. Musíme tomu dostát, aniž bychom dítě formovali podle představ, které jen zadusí zázrak jeho existence. Mějte dítě v hluboké úctě a nebudete potřebovat žádné příručky jak vychovávat.

Láska plyne v dostatku a bez hranic, když jí nestavíme překážky. Kontrolovat lásku je jako zavírat bránu a rozhodovat, kdo další se ještě dostane dovnitř. Nechat plynout lásku volně znamená nechat dveře dokořán. Pokud je vaše angažovanost za dítě větší než vlastní strach, překonáte své limity a dítě bude prospívat.

------------------------------
* S.A.L.V.E.
S(separate) - oddělte se od chování dítěte a od jeho emocí pomocí tichého hovoru Sami Se Sebou.
A(attention) - věnujte pozornost dítěti
L(listen) - poslouchejte, co dítě říká, sledujte co jeho činnost naznačuje a snažte se více naslouchat.
V(validate) - uznejte pocity dítěte a potřeby, které projevuje. Nedramatizujte to a nepřidávejte své vlastní      stanovisko.
E(empower) - povzbuďte dítě. Nepřekážejte mu na jeho cestě a věřte mu, tím mu umožníte, aby se vypořádalo s vlastním rozzlobením.

-------------------------------





www.nova-cesta.com

Úryvek přepsán z knihy autorky Naomi Aldort "Vychováváme děti a rosteme s nimi"

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 


Foto: zdroj morguefile.com

úterý 27. ledna 2015

Jak na vnitřní nespokojenost a proč nezůstat stát na místě

Co způsobuje, že se cítíme nespokojení?
Jak to můžeme změnit?
Proč je důležité se neustále posouvat vpřed a neulpívat na základech starých názorů?

Najít vnitřní spokojenost znamená naučit se číst ve svých pocitech. Hledat souvislosti mezi tím, co cítíme, že nám druzí lidé způsobují a tím, proč nám to vadí.

Lidé okolo nás jsou nám zrcadly.
Odrážejí naše nitro.
To, co se nám v odrazech líbí, je to, co jsme již přijali.
To, co se nám nelíbí, co nás rozčiluje a co odmítáme je to, co se máme naučit přijmout.






www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz

Poznámka: Natočeno 11.6.2014

foto: zdroj morguefile.com

sobota 24. ledna 2015

Projevy přechodu do vyšší dimenze a zvyšování energií

Všimli jste si, jak se plynutí času zrychlilo? Na naší nádherné planetě se před časem započal jedinečný manévr. Planeta spolu s námi přechází do vyšší dimenze. S tímto přechodem jsou spojeny zvýšené vibrace. Tyto zvýšené přítoky energie mohou citlivější jedinci různě pociťovat. Ze začátku mohou mít obavy co se děje, protože nic takového nikdy nezažili. Začalo se dít něco nevídaného, něco co ani naše historie nepopisuje.

Příznaky, které pociťujeme v době přechodu, se mohou nejprve stupňovat, časem ale vymizí.
Často si myslíme, že to postihuje jen nás, protože v našem okolí nenacházíme lidi s podobnými prožitky.

Lidí s těmito projevy je více, nejste v tom sami. Dlouhou dobu jsem si myslela, že jsem nějaký exot. Po nějakém čase jsem začala psát web Nové cesty a postupně se na mě obraceli lidé s transformačními příznaky, poznávala jsem další lidi, kteří mi potvrzovali to, co jsem sama dříve cítila. V době, kdy jsem to začala prožívat, jsem neznala nikoho, s kým bych mohla sdílet. Tento článek je určený všem těm z vás, kteří byste se mohli domnívat, že jste na to sami. Byli byste možná velmi překvapení, kdybyste věděli, kolik lidí je na tom stejně.

Sepsala jsem seznam různých příznaků, které můžete pociťovat. Mohou být různé intenzity a délky trvání.
Někdo prožívá více tlaky, někdo zase zvonění v uších, někdo všechno a dokonce je možné, že máte i jiné příznaky, než jsem vyjmenovala.
  • pocit tlaku na hrudi
  • pocit tlaku na celé tělo 
  • pískání v uších, tlak v uších, tlak uvnitř hlavy
  • pocit tlaku na celé tělo při usínání
  • tiky na těch nejneuvěřitelnějších místech, někdy trvající i několik dnů
  • fyzické bolesti částí těla, aniž by byl k tomu důvod
  • hukot v hlavě, dunění
  • zvuk jako by se sypal písek
  • točení hlavy
  • pocity na zvracení, bolest žaludku
  • únava, těžké nohy, těžké ruce
  • vypadávání předmětů z ruky, problém s udržením předmětů
  • vidění "něčeho" bočním zrakem
  • při čtení a následném zvednutí hlavy bleskové vidiny "energetických uskupení", postaviček, bytostí, různých tvarů, vlnovek, spirál, rozestupujících se kol (Chocholouška opravdu nepotřebuji :))
  • vidění "svítích teček" při pohledu proti světlu
  • vibrace částí nebo celého těla (jako by do těla vcházel proud, pracovně to nazývám "zastrčení do zásuvky") 
  • zvýšená citlivost sluchu, hlasité zvuky působí až fyzickou bolest a nervozitu
  • velké energetické výkyvy 
  • extrémní pocity únavy trvající i měsíce, hlavně po jídle
  • potřeba zjemňovat stravu, jíst lehčí potravu
  • chemické léky přestávají působit jako dříve

Jak se s těmito změnami vyrovnat?

Nejdůležitější je zůstat v klidu. Pokud jste rozrušeni a máte strach, hledejte způsob, jak strach zpracovat. Pokud se od strachu nedokážete oprostit a máte obavy, že nejste v plném zdraví, zajděte si na  lékařské vyšetření, ať máte klid. Pokud se jedná o příznaky přechodu (transformace), s největší pravděpodobností potvrdí, že jste v pořádku. A kdyby jste přeci jen nějaký ten zdravotní problém měli, alespoň o něm budete vědět a začnete jej hned řešit.

Je důležité přijmout to, co se s námi děje, jako potřebné. Přijmout to v klidu a smíření s tím, že to bude trvat jen po tu nejnutnější dobu.

Jako praktická pomůcka na vyrovnání stability se mi osvědčil "obyčejný" dech. Jakkoliv jsem rozrušená, pokud se několikrát zhluboka nadechnu, pocítím úlevu. Pomáhá mi také pobyt v přírodě a "plynutí". Nic nehrotím, když cítím, že jsem slabá, tak si dopřeji odpočinek. Když mám hlad, tak se najím.

Když uspokojíme své potřeby, udržujeme se v pohodě.

Dalším způsobem jak ulevit různým tlakům jsou protahovací cvičení. Stačí si někde o samotě sednout (můžete i ve stoje) a pomalu protahovat různé části těla. Nejvíce pak krční páteř. Pohyby by měly být co nejpomalejší, nádech a výdech pouze nosem. Řídím se intuicí, nadechuji když mám pocit, že mám nadechovat, vydechuji, když mám pocit, že ze mě odchází nepotřebné ven. Kdo cvičí jógu, určitě s tím nebude mít problémy.
Celkově je dobré procvičit celou páteř, jsou na ní nervová zakončení celého těla. 


Pokud budete cítit potřebu sdílení, můžete napsat pod článek nebo mi poslat email. Ráda vám na něj odpovím.


Mějte krásné dny plné klidu a pohody,


Jolana
www.nova-cesta.com 
www.jolanadominguez.cz








foto: zdroj www.morguefile.com

čtvrtek 22. ledna 2015

Když jsem spokojená, je mi dobře


Jak být spokojená? Jak být spokojená se svým vzhledem, se svým životem? Jak se vypořádat s tlakem společnosti, zodpovědností za děti, jak udržet rovnováhu ve vztahu s partnerem?
Kladla jsem si hodně otázek. Dlouho jsem hledala odpovědi. Zde vám předkládám to, k čemu jsem na své strastiplné cestě dospěla...

1. Zklidnit se.

Přestat usilovat o to, být supermatkou, superženou, mít vše dokonalé. Je to k ničemu. Ať se snažím sebevíc, s dětmi a partnerem v domě prostě NEJDE mít naklizeno.

Když jsem analyzovala své myšlenky, našla jsem zdroj svého vnitřního neklidu. Hluboko v podvědomí byly programy mého dětství, programy, které mi našeptávaly, že dům má být uklizený, protože co kdyby někdo přišel a uviděl ten bordel, to bych se musela stydět (ano krásný program, který nejeden rodič vloží do svého dítěte).

Další program, kterému jsem podléhala, byl symbol ženy, která chodí do práce, zvládá domácnost, děti, uklízí, vaří, nakupuje a dělá společnici manželovi. Některé dny se mi dařilo vše plnit "podle plánu", ale pak tu byly dny, kdy jsem měla pocit, že to nezvládám, pocity viny, že nejsem dost dobrá máma a manželka, frustrace a pochybnosti o svých schopnostech.

Pozorovala jsem ženy okolo sebe a přišlo mi, že jsou všechny dokonalé, ještě jsou i nalíčené a pečující o sebe (což mi už vůbec nešlo podle plánu). V mých očích to byly superhrdinky, ale když jsem měla možnost je poznat blíže, zjistila jsem, že mívají stejné nebo podobné pocity nejistoty ze sebe samé.

Mnoho programů, které si v sobě držíme, nám nejsou k užitku.  Proto je třeba se jich zbavovat, provádět tzv. mentální úklid.


2. Uspokojit své potřeby.

Být včas v práci. Nakoupit. Dohlédnout na to, aby děti měly hotové úkoly. A spousta dalších každodenních povinností ženy...Potřeby všech členů rodiny musí být splněny, a tak na mé vlastní potřeby nezbývá dostatek sil, peněz, energie, chuti...

Abych byla spokojená, v první řadě potřebuji uspokojit mé vlastní potřeby. Spokojená žena vytváří spokojený domov. Svou vyrovnanost pak může předávat dál ostatním členům rodiny. Jakákoliv nerovnováha v ženě se ihned projeví na naladění celé rodiny.


3. Líbit se sama sobě.

Naučila jsem se příliš naslouchat názorům druhých a přestala vnímat ty svoje. Moje vlastní nespokojenost s mou postavou, s mým šatníkem, s tím, co si o mě budou myslet druzí...ve mě vypěstovaly pocit, že nejsem dost dobrá, nejsem dost krásná a atraktivní.
Jenže kdo určuje, kdo je dost dobrý, kdo určuje kdo je atraktivní a kdo určí kdo je krásný? Stačí se podívat do historie, v každé době byl symbol krásy někde jinde.

Prvním krokem ke změně je láska k sobě samé - přestat klást důležitost názorům druhých a začít přijímat sebe sama.

4. Dělat co mě baví.

Když si dovolím dělat, co mě baví, cítím se dobře. Jsem spokojená.
V době, kdy jsem si myslela, že nemůžu dělat co mě baví - protože musím chodit do práce, musím umývat nádobí, musím vařit a spoustu dalších musím, která mi bránila v tom, abych dělala co mě baví - jsem se cítila vyčerpaně, měla jsem pocit oběti, člověka, který by sice chtěl dělat, co ho těší, ale nemůže. Není svým pánem, je otrokem svých povinností.

Myslela jsem si, že kdybych dělala to, co mě baví, bylo by to ode mě nezodpovědné. Mám přeci zodpovědnost za svou rodinu, za výchovu dětí, za to, že přijdou včas do školy, že budou mít zdravé jídlo na talíři, že bude zaplacený byt. Neuměla jsem si představit co bych měla udělat, abych to změnila.

Cítila jsem velkou prázdnotu nenaplnění svých snů. Uměla jsem dělat práci s láskou, uměla jsem uvařit či umýt nádobí s radostí, i když byly jiné činnosti, které bych dělala radši. Ale rutina všedních dnů podobajících se vzájemně jako vejce vejci mě zneklidňovala. Přišlo mi neuvěřitelné, že by tohle měl být ten život. Že kvůli tomu jsem se narodila.

Zdráhala jsem se uvěřit tomu, že by měl být život jen o tomhle.

A tak jsem začala svou cestu. Hledala jsem, jak se dostat z klece ven. Jak se dostat ze světa povinností a jak to udělat, abych se mohla věnovat tomu, co mě baví.

První krok k tomu, abych začala dělat co mě baví bylo převzetí zodpovědnosti za můj život. Začala jsem uvědomněním si, že vše, co se mi děje, je výsledkem toho, co si o sobě myslím a  čemu jsem uvěřila, že bych si o sobě myslet měla.

Když bych měla shrnout, který krok na mé cestě mi přivodil nejvíce uspokojení, pak to bylo přijetí faktu, že vše je neutrální a já nejsem povinna neustále rozhodovat co je dobré a co špatné, nemusím se přiklánět na ničí stranu, nemusím hodnotit ani kritizovat, prostě jen pozorovat život. Když jsem pouhým pozorovatelem situací, cítím se být ve svém středu, vyrovnaná, plná sil a spokojená.



Mějte krásný den,

s láskou Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz


foto: zdroj www.morguefile.com

středa 14. ledna 2015

Proč je důležité nedovolit druhým, aby námi manipulovali

"Duchovní" vhledy mohou přicházet kdykoliv. Ke mě často chodí v přírodě, jsou místa, kde mi stačí projít a "už to fičí". Jsou dny, kdy bych chtěla, aby "něco" přišlo a nic nepřichází a jsou dny, kdy si nestíhám dělat poznámky.
Jsou momenty, kdy bych nečekala, že by mohla přijít důležitá informace. Důležitá pro mě. Jedním z takových momentů byl úklid schodů do sklepa...Dělala jsem to s láskou, byla jsem spokojená, zpívala jsem si při práci, šlo mi to od ruky a v tom rozpoložení "to" přišlo...

Nedovol druhým, aby tebou manipulovali, protože tím brzdíš tvůj i jejich vývoj.

Jak už to tak mám, po hlavní myšlence přijde spousta dalších, doprovodných, které mi osvětlují, co znamená ta hlavní.

Toto téma je pro mě velmi důležité, vnímám potřebu sdílet ho s ostatními. Protože v určité míře se většina lidí cítí být oběťmi. Ať už rodičů, partnerů, politiků, státu, systému...

* * * * * *





Kvalita videa a zvuku nejsou tak, jak bych ráda. Hledám způsob, jak má videa zkvalitnit. Za případné rady budu vděčná.

Jakmile bude nové video připravené, naleznete ho zde.

Krásný den všem,


s láskou Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz




pondělí 12. ledna 2015

Proč jsem přestala diagnostikovat pomocí automatické kresby?

Moji milí přátelé a čtenáři,

jsem moc poctěna vaším zájmem o diagnostiku a harmonizaci pomocí automatické kresby. Stále mi chodí emaily se žádostmi o rozkreslení vztahů ať už partnerských, přátelských či rodičovských.

Ještě donedávna jsem ráda vzala pastelky, papíry a pustila jsem se do díla. Jenže před několika měsíci se mi začali dít zvláštní věci...

Nejdříve mi to chodilo po troškách, jen v takových tichých upozorněních. Přátelských popostrčení, že už bych automatickou kresbu pro diagnostiku a harmonizaci neměla používat.
Náznaky byly stále silnější. Začala jsem vnímat, že tato forma by měla patřit k mé minulosti. Nijak tímto nechci vyvolat mylný dojem, že by tento způsob nebyl dobrý či účinný. Opak je pravdou. Automatická kresba správně provedená je pro některé jedince tou správnou cestou.

Informace pro mě byla ale ta, že pro mě už cestou není. Měla jsem ji vnímat jen jako berličku, kterou jsem měla v ruce, dokud se nenaučím chodit jistě a rovně. Pak ji mám odhodit...

A tak - ač nerada - jsem uposlechla. Chtěla jsem ještě udělat jednu poslední kresbičku...a díky Bože (Zdroji, Energii, Univerzu) mi nebylo dáno ji provést tak, jak jsem byla zvyklá. Musela jsem ji několikrát opakovat, neustále se mi nedařilo vyjádřit to, co jsem potřebovala...no prostě DOSTALA JSEM PŘES PRSTY. Měla jsem pochopit, že pro mě už to cesta není.

Co mi ještě zůstalo jako dovolené je vysvětlovat druhým jejich kresby. Mohu tu a tam vstoupit do kresby druhého a sdělit mu to, co mu pomůže rozšířit jeho obzory. Taková přátelská rada. Také mohu malovat kresby harmonizační pro radost, mandaly a jiné kresby. To, co už ale dělat nebudu, je kresby pro druhé. Už žádné diagnostiky vašich vztahů, jak to vypadá, kam to směřuje...

Dnes už vnímám proč jsem měla s AK přestat...Mou cestou je učit druhé to, co jsem sama přijala. A to dost dobře při kresbách nejde...Kresba pouze rozkrývá, jak to vypadá po energetické stránce, co kdo cítí. Jenže s takovými informacemi si lidé moc nevěděli rady. I když jsem jim vždy připsala takové základní informace, co by bylo vhodné udělat, čím se zabývat, stejně v tom tápali. Nevěděli, jak udělat to, co jsem jim radila. Potřebovali učitele, který by je vedl, průvodce po linii, který by tu a tam popostrčil, tu a tam poukázal na některé pospojitosti tak, aby se druhému mohlo rozsvítit v hlavince a udělal takové to AHÁ, tak proto se mi děje to, co se mi děje....

Děkuji všem, kteří se na mě s žádostí o kresbu obrátili, protože pokud byste to neudělali, nemohla bych projít celou tu cestu k poznání. Je důležité začít dělat to, co cítíme, že dělat máme, abychom po čase pochopili, že jsme dozráli do další etapy a že je třeba přestat dělat to, co jsme dělali doteď a je potřeba začít dělat zase něco nového. Protože život je změna, život je vývoj.

A tak jestli máte potřebu učit se kreslit nebo máte potřebu se tímto zabývat, nenechte se odradit tím, že já jsem to dělat přestala. Každý si přitahujeme přesně to, co pro svůj vývoj potřebujeme. A protože jsme lidé různých potřeb máme i různé způsoby.


Mějte se báječně na své cestě poznání,


s láskou

Jolana
www.nova-cesta.com




foto: zdroj morguefile.com

neděle 11. ledna 2015

Z poradny - proč přitahuju lidi, se kterými nechci trávit čas?


Dobrý den Joli,
prosím, chci se Vás zeptat, proč přitahuju do svého života lidi ( převážně jsou to muži ), se kterými nechci trávit čas ?

Mnohokrát děkuji za Váš čas

Z.

* * * * * * * * *


Dobrý den Z.,

děkuji za vaši důvěru.
Odpovím vám na vaši otázku jak nejlépe dovedu.
Zákon přitažlivosti funguje pro všechny stejně. To, co z nás vychází, se nám vrací. To, jakým způsobem smýšlíme, si přitahujeme. Představme si myšlenky jako bumerangy...Vycházejí z nás a pak se k nám opět vrací, tak jako bumerang.
Často si ani neuvědomujeme, že něco z toho, co se nám nelíbí, opravdu vysíláme. Děje se to nevědomě a proto, že fungujeme automaticky, reagujeme tak, jak jsme se kdysi naučili a ani o tom nepřemýšlíme. Jedeme na "autopilota".
Pokud si přitahujete hlavně muže, pak to má co do činění s mužskou energií, tím jak vnímáte muže, a jak vnímáte samu sebe ve vztahu k mužům. Toto jsou oblasti, které je třeba přeprogramovat.
Více k tomuto tématu říkám v této audio nahrávce. Je zdarma k poslechu zde.
Jestli budete chtít, můžeme se domluvit a povedu vás krůček po krůčku k tomu, jak se naučit změnit své vzorce myšlení tak, abyste si přitahovala to, co se vám líbí a přestala vysílat to, co se vám nelíbí.


Mějte hezký den, zdravím
Jolana Dominguez
www.nova-cesta.com 





foto: zdroj morguefile.com
http://cs.wikipedia.org/

sobota 10. ledna 2015

Energetická místa v ČR - Žďársko





Před několika lety jsem byla poprvé na Žďársku. Zeměpis mě nikdy nebral, a tak jsem netušila, že je tam jedno moc energeticky zajímavé místo.

Jak už to tak je - náhody neexistují - a tak jsem se tam dostala.

Když jsem tam byla poprvé, netušila jsem kam jdu a co tam budu cítit. Nikdo mi o tom nic nepovídal, a i kdyby ano, stejně bych to za rohem zapomněla...

Spolu s kamarádkami jsem šla navštívit kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Kostel se mi líbil už z dálky, to místo bylo zajímavé. Chtěla jsem jít do kostela, ale tenkrát bylo zavřeno. A tak jsem to šla prozkoumat alespoň v okolí.

Když jsem kostel obcházela, našla jsem staré hroby. Něco mi říkalo, že mám jít na jeden specifický hrob. Jak jsem tam došla, udělalo se mi tak divně, celý svět se se mnou zatočil a já cítila silnou energetickou "zeď", která mě nepouštěla dál. Bylo mi až nevolno. Měla jsem co dělat, abych neupadla, rychle jsem se chytla za náhrobní kámen.

O kousek dál jsem našla lavičku. Když jsem si na ni sedla, cítila jsem tak nádherný pocit vyrovnanosti, klidu a míru... jen několik metrů od místa, kde mi bylo hodně špatně. Nešlo mi do hlavy, jak na tak malém místě mohou být dvě místa s tak naprosto odlišnou energií.

Po čase, nevím zda roce či půl, jsem s kamarádkama opět jela na Zelenou horu. Tentokrát nás bylo víc a domluvily jsme si soukromou prohlídku uvnitř kostela.

Hned po vstupu jsem pochopila, že to opět bude náročná zkouška. Když jsem se podívala vzhůru, uviděla jsem uřízlý jazyk. Nebylo mi moc dobře. Vzpomněla jsem si, jak jsem jako malá holka mívala strach, že se říznu do jazyka, když jsem oblizovala víčko od jogurtu. Vždycky se mi tak nějak udělalo špatně při té představě, že mi řežou jazyk. Někdo by možná řekl, že to má každé dítě. Nevím. Ale mě se při tom pootevíralo na škvírečku něco "z minulosti", z daleké, hluboké...a rádo zapomenuté.

Abyste pochopili uříznutý jazyk v klenbě kostela, přečtěte si historii. Možná už ji znáte...

Abych to zkrátila - uvnitř kostela se mi na jednom místě udělalo hodně nevolno...Kdybych mohla protnout zdi, tak to bylo na ose toho místa venku, které mě "odrovnalo".
A opět i uvnitř byla místa, která byla příjemná a místa, kde jsem cítila příjemnou a silnou nabíjející energii...


A co vy, máte nějaké zkušenosti s tímto místem? Nebo s jinými místy? Pokud máte tipy na zajímavá energetická místa, můžete komentovat pod článkem nebo poslat email.



Hezký den všem, Jolana

www.nova-cesta.com



Poznámka:
Článek můžete v nezměněné podobě šířit dál včetně této poznámky.

Fotografie převzaty od kamarádky.

pátek 9. ledna 2015

Energetická místa v ČR - pyramidy


Před mnoha lety, tipuju tak 20 let zpět, jsem byla na jednom velmi silném energetickém místě. To místo si mě podmanilo a mnohokrát jsem si na něj vzpomněla. Ani se mi tenkrát nechtělo domů, ale nebyla jsem tam sama, a tak jsem na místě strávila jen pár desítek minut.

Cestou jsme s přítelem našli zvláštní kameny, říkali jsme jim menhiry, taky stromy tam rostly nějak jinak. Bylo to tam doslova magické...

Před několika dny mi kamarádka povídá něco o mapce pyramid v ČR. To mě překvapilo, protože jsem nikdy neslyšela, že tu máme pyramidy. A tak jsem nelenila a našla jsem si mapku pyramid, že bych se případně na některé zajela podívat.

K mému velkému překvapení se jedna nachází právě na místě, kde jsem před lety byla. Bylo to na jižní Moravě na Znojemsku. Pamatuju si, že tam byl pěší přechod do Rakouska a  v dálce byl vidět krásný starý hrad. Jmenoval se Hardegg. To všechno jsem si pamatovala těch 20 let (kdo mě zná, ví že si fakt moc nepamatuju, natož jména!). A tak ty menhiry, co jsem našla, byly pravděpodobně pozůstatky pyramidy.

Pro ty z vás, kdo mají zájem o více informací, mapka je zde.

Oblast Znojemska je mi blízká, v dětství jsem tam strávila hodně času a ráda se tam vracím. O další důvod víc proč tam zajet znova.

A co vy, máte nějaký zajímavý tip na silné energetické místo?


Zdroj: http://www.pyramidycr.cz/cs/index.php?index=knihy




úterý 6. ledna 2015

Když se člověk neumí mít rád...aneb jak milovat sám sebe

Umíte si představit žít celý život s člověkem, kterého nemilujete? Být den po dni, hodinu po hodině, s někým, kdo je vám odporný, koho odsuzujete, koho kritizujete? Být s takovým člověkem v nejintimnějších chvílích? Brát ho všude s sebou? Představovat ho lidem?

Pokud se nemáte rádi, pak s takovým člověkem žijete...a žije s ním i váš partner.

Mnoho žen, a i mužů, nemají rádi sami sebe. Nemají rádi svá těla, protože se jim zdají neatraktivní.

Malé holčičky se rády strojí do šatiček, sukýnek, chtějí vypadat jako víly a princezny. Dokážou se na sebe dlouze dívat do zrcadla láskyplným pohledem. Mají se rády.

Pak začnou chodit do školky, do školy a začnou řešit svůj vzhled. Začnou jim růst prsa, boky, postava se začne tvarovat. S každým dalším ženským tvarem se dívky přestanou líbit sami sobě. Podlehnou vlivu okolí, podlehnou trendům, módám a názorům druhých.

Kluci zase řeší, zda jsou dostatečně vysocí, jak mají velké nohy a zda jim rostou svaly a vousy (víc mi k tomu můžou říct muži).

Nelásku k sobě samému řeší lidé různých postav. Pokud patříte mezi ty, co se nemají rádi, zkuste se zamyslet proč. Co vás vede k tomu, abyste hodnotili své tělo? Fakt, že vaše tělo hodnotí jiný člověk, není důvod proč nemít rád sám sebe.

Většina lidí, kteří vyrůstají v rodině, kde se některý z rodičů nemá rád, si tento program odnáší. Nevědí přesně důvod, proč se rádi nemají. Naučili se to od svých rodičů.

Jako dítě jsem často slýchala mou maminku, jak kritizuje své tělo. Neměla ho ráda. Říkala o něm nepěkné věci. Když jsem se podívala dál do rodu, zjistila jsem, že ani její máma se ráda neměla. Moje máma se to naučila od té své a já zase od ní. Co se pamatuju, neustále se u nás řešilo, kolik vážím a jak vypadám. Slýchala jsem věty "vypadáš, jako bys kravě z huby vypadla" nebo "jestli budeš jíst sladkosti, budeš tlustá a nikdo tě nebude mít rád".
Převzala jsem názory druhých a uvěřila tomu, co říkali. Nechápala jsem, že to, co říkali, jen odráželo jejich nitro. Jejich slova jsem si brala osobně a přijala jsem je za své. To způsobilo, že jsem se odnaučila mít se ráda.

Vědomé žití spočívá v tom, že se člověk vědomě rozhoduje pro to, co je pro něho přínosné a učí se ze svého života odstraňovat takové způsoby myšlení, které ho brzdí.

Jsme příkladem druhým, jsme příkladem svým dětem. Jsem si jistá, že žádná z matek si nepřeje, aby se její dítě nemělo rádo. Přesto na ně přenáší program, který má - nemám ráda své tělo.

Jak z toho ven? Jak se naučit být takovým příkladem, kterým být chceme?
Je potřeba vystoupit z lítosti. Přestat řešit to, co bylo a začít tím, co je tady a teď. To, co nebylo uděláno dřív, může být uděláno teď.

Každá vteřina je nová příležitost. Kdy se jí chopíte?

Aby se člověk začal mít rád, potřebuje přestat dělat to, co ho v nelásce udržuje a začal dělat to, co jeho lásku k sobě podpoří. O tom, co se mu na něm nelíbilo, začne hovořit v minulosti. Například "nemám se ráda" přetvořím na "neměla jsem se ráda". "Nelíbí se mi mé tělo" přetvořím na "nelíbilo se mi mé tělo".
Pak to, co potřebuji posílit, používám v přítomnosti. Nebudu říkat "budu se mít ráda" ale říkám "mám se ráda".

Co dál můžeme udělat? Začneme vnímat potřeby svého těla. Začneme si dělat čas sami pro sebe.
Začneme být vděčni svému tělu, že to s námi tak dlouho vydrželo a požádáme ho o odpuštění za to, jak jsme se k němu roky chovali.

Proč?

Protože na jednu stranu se nemáme rádi, hovoříme o sobě negativně, ponižujeme sami sebe, kritizujeme se a na druhé straně sami od sebe a svého těla chceme dokonalost.

Jak můžeme být dokonalí, pokud to neustále popíráme?


Jednou z cest je změna pozornosti. Když přestaneme věnovat svou pozornost tomu, co se nám nelíbí, můžeme ji přesunout na to, co se nám líbí.

Uvedu příklad pro názornost:
jste v pokoji, kde běží dvě televize. Nalevo od vás je televize, která vysílá filmy na téma násilí. Napravo od vás je televize, co vysílá komedie. Doteď jste se dívali vlevo. Když se vám nelíbí, co běží vlevo, přenášíte svou pozornost doprava. Obě televize běží neustále,  vy určujete, co budete sledovat.

Dalším dobrým cvičením, které mi pomohlo, je cvičení se zrcadlem. Podrobně je to popsáno v knize americké autorky Louis Hay "Miluj svůj život". Ona cvičení se zrcadlem praktikovala u mnoha lidí. Proto jsem se rozhodla ho vyzkoušet.
Každý den jsem stála v koupelně před zrcadlem, dívala se na sebe a říkala si "Miluji tě a přijímám tě taková jaká jsi".

Ze začátku mi to přišlo neupřímné, jako lež, nevěřila jsem tomu. Čím častěji jsem to praktikovala, tím víc jsem se dokázala přiblížit sobě samé. Dívala jsem se sama sobě hluboko do očí a oceňovala jsem se. Naučila jsem se dívat na své nahé tělo s obdivem, s láskou, úctou i respektem.

S každým dalším proneseným láskyplným slovem k mé osobě jsem se přijímala víc a víc. Učila jsem se nejen mít se ráda, ale i přijímat se taková, jaká jsem. Se všemi aspekty. Se všemi nedokonalostmi. Ve všech směrech. Naučila jsem se nezlobit se na sebe, pokud se mi něco nedařilo. Nekritzuju se. Neponižuju se. Když se mi něco podaří, mám ze sebe radost.

Toto není o nějaké perverzní sebelásce, egoismu nebo sebestřednosti. Je to o zdravé míře sebevědomí.

Naučila jsem se opět být tou malou holčičkou jakou jsem byla, tou co se má ráda a co se líbí sama sobě.

Nedovolte druhým, aby určovali, jak se máte cítit. Nedovolujte jejich názorům a myšlenkám osídlit vaši mysl!

Ať se vám daří mít se rádi,

s láskou Jolana

www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 


fotky: zdroj morguefile.com

neděle 4. ledna 2015

Jak na nedostatek lásky, pocit samoty a osamění?

Potkávám lidi, kteří trpí samotou, pocitem osamění. Lidé trpící nedostatkem lásky druhých, neschopnosti najít si stálého partnera, neschopností najít si přátele.

Lidi s těmito pocity spojuje jedno - bojí se samoty.

Patří sem i lidé, kteří se neustále obklopují aktivitou. Svůj život vyplňují prací a povinnostmi. Neustále vymýšlejí další a další aktivity. Svoje domy neustále opravují, dozdobují, ženy které uklízí k přehnané dokonalosti dům či byt... Nemám na mysli nějaké běžné pracovní aktivity a běžný úklid, ale ty, které už zasahují do extrémů.

Nemáte dost času? Času máme všichni stejně. Máme stejné možnosti rozložit si své aktivity jak chceme, zaplnit je tím, co sami uznáme za vhodné. Někdy sice můžeme mít dojem, že nejsme pány svého času, je to ale iluze, které jsme propadli. Vše je věcí volby, ač to tak někdy nevypadá.

Samota a pocit osamělosti jsou úzce spjaty s pocitem nechtění sebe sama - jak svého vlastního těla, tak svého způsobu bytí, toho jaký člověk je, jak se projevuje, jakým způsobem uvažuje.

Nepřijetí své vlastní osoby vede k pocitu osamění. Tím, že člověk nedokáže přijmout sám sebe ve všech aspektech, nedokáže se plně milovat, se odráží na jeho potřebách. Sám v sobě nedokáže naplnit tyto potřeby pocitem plnosti, a tak hledá v okolí.

Zákon přitažlivosti funguje skvěle, to co z nás vychází, si přitahujeme. Vychází li z nás pocit nedostatku, násobíme si díky zákonu přitažlivosti právě nedostatek. Vychází li tedy nedostatek lásky, vrací se k nám ještě větší pocit nedostatku lásky. Stejně tak, pokud jde o nedostatek přátel či neschopnost mít stálého partnera.

Jak z toho ven?

Je třeba začít se mít rád/ráda. Ne egoisticky, v neprospěch ostatních. Lidsky. Mít ráda své tělo, ať je jaké je. Mé tělo mě provádí mým celým životem. Když jsem měla o 20 kilo méně, věřila jsem, že jsem ošklivá a tlustá. Dnes, kdy mám mnohem nedokonalejší tělo, než v těch dobách, jsem se ho přesto naučila milovat. A to se všemi nedokonalostmi, všemi špeky a špíčky, s vousky, které tu a tam vyrůstají, se srostlým obočím, miluju své ženské křivky, prostě všechno. Pokud bych se na své tělo podívala z pohledu dokonalosti, vidím na něm mnoho detailů, které nejsou ideální. Ale to není důvodem pro to, abych se milovala.
Naučila jsem se milovat i můj způsob projevování k druhým. Trvalo mi to věru hodně let a o pocitu osamělosti vím hodně. V dobách, kdy jsem se neuměla přijmout, jsem cítila tíživou samotu ve svém životě.

Pokud se chcete oprostit od pocitu nedostatku lásky, pokud se bojíte být sami, stačí udělat jeden malý krůček. Začněte se přijímat. Jeden malý krůček vás sice neposune  o velký kus, ale umožní vám ucítit malý rozdíl a ten malý krůček vás povede k dalšímu krůčku, a tak za nějaký čas zjistíte, že se můžete mít každý den o trochu líp, že každý den se můžete milovat o trochu víc, každý den můžete mít o trochu víc rádi sami sebe, a to i se všemi nedokonalostmi, které u sebe vnímáte.

Jsme dokonalí takoví, jací jsme a jsme přesně takoví, jací být potřebujeme.

Nemusíte od sebe utíkat, nemusíte se obklopovat spoustou práce, abyste nemuseli myslet na to, že jste sami nebo že se cítíte osamělí. Když se přijmete, budete naplněni a naplněný člověk vysílá do vesmíru pocit naplnění, a tak mu ho vesmír může vrátit.

Je to asi trošku paradox - že člověk to, co by chtěl, dostane, až když to má.
Jen je potřeba to umět správně aplikovat. Nejde o to, co máme fyzicky, ale o to, jak to prožíváme, to je opravdu velmi důležité. Můžete nahlas pronášet věty, ale nebudou fungovat. To, co budete prociťovat přes své srdce, se bude dít. Protože vesmír s námi komunikuje skrze energii srdce :)

Mějte se báječně, všem vám děkuju za zprávy, které mi posíláte, jsem ráda i za dotazy, kdy něco nechápete plně a chtěli byste to pochopit.

Jolana

www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz



foto: zdroj morguefile.com


pátek 2. ledna 2015

Kdo mluví, nemůže naslouchat.... aneb zeptej se ticha

Když se nacházíme ve složitých životních situacích, či když máme osobní problémy a nevíme si rady, necítíme se jisti svým vlastním úsudkem...hledáme pomoc. Každý po svém.


Mnozí se obrací na Boha (Stvořitele, Hospodina, Otce...etc) Žádají o pomoc, přesto mívají pocit, že jejich prosby nejsou vyslyšeny. Čekají, že jim Bůh řekne, co mají dělat, jak se mají rozhodnout. Očekávají podobný způsob komunikace, chtěli by, aby odpovědi byly jasné a zřetelné, nejlépe "černé na bílém"...


Celý život mluvíme, říkáme tomu, že "KOMUNIKUJEME". Ve skutečnosti jen více či méně podléháme svému Egu. Neříkám, že to je špatné. Je to pouhé konstatování. Pokud to jako špatné vnímáte, pak je tento odraz pro vás.

Velkým problémem ve vztazích je neschopnost naslouchat. Umíme sdělit, co se nám nelíbí, někdy i to co se nám líbí. Chceme slyšet odpovědi na své otázky, ale jsme neustále vystaveni hluku - zvenčí i hluku uvnitř. Obklopujeme se elektronikou a dalšími technickými vynálezi, hudbou, prací, přáteli, mluvíme a ticho vnímáme při usínání.

Kdo má v hlavě velký "neřešitelný" problém, často má problém s usínáním. Právě to ticho je nejtíživější. Přicházejí myšlenky a čím víc pozornosti jim věnujeme, tím míň času zbývá na spánek.

Aby člověk mohl obdržet odpověď, potřebuje naslouchat. Naučit se naslouchat je velmi přínosné. Naslouchat nejen Bohu, ale i jeden druhému. Tím, že nasloucháme druhým, umožňujeme sami sobě vnímat svět druhého člověka. Máme příležitost poznat nitro druhého.

Na každou naši žádost, kterou vyšleme směrem ke Stvořiteli, je odeslána odpověď. Nikdy nejsme zanecháni na pospas našemu osudu. Naše vnitřní vedení, někdo mu říká VYŠŠÍ JÁ může přijímat každou vteřinu odpovědi. Proč je tedy neslyšíme?
Protože nejsme potichu. Protože nenasloucháme.
Nemůžeme slyšet odpovědi, pokud si neuděláme čas na jejich vyslyšení.

Problém není v tom, že by nám Stvořitel nechtěl nebo nemohl odpovědět a poradit, problém je v tom, že ho neslyšíme. A tak si myslíme, že jsme žádnou odpověď nedostali.

Způsob, který používám sama u sebe, je ztišení. Když mě něco trápí nebo si s něčím nevím rady, něco mi "sedí" v hlavě, ztiším se. Vyhledám si prostor, kde mohu být sama a nerušená. Často to je doba, když zbytek rodiny spí.

Lehnu si, zavřu oči a soustředím se na svůj dech. Myšlenky stále přichází, ale já jim nevěnuji pozornost. Jakmile se nějaké myšlence podaří mě přilákat a já jí podlehnu, v momentě uvědomnění  se opět soustředím na dech. Nebo na počítání. A myšlenka "odfrčí".

Často pak usnu, ale i tak se mi dostává odpovědí, které potřebuju. Cítím se být vedena tím nejlepším průvodcem. Když naslouchám jeho radám a dokážu odolat nástrahám svého ega, které se pokouší mě mít ve své moci, je mi chůze velmi lehkou. Všechno se zdá být jednoduché, dokonalé a perfektní. Všechno do sebe zapadá. Jedno přivádí druhé. Když pak někdy zapomenu a dovolím egu, aby mě na nějaký čas "přemluvilo" a dovolím mu mě vést, hned poznám ten rozdíl. Při vedení Bohem se cítím být lehká, milovaná a milující, jsem plná energie, entuziasmu, jsem "nabitá". Když mě vede ego, cítím propady, vnímám problémy, cítím potřebu neustále něco řešit, jeden problém přivádí druhý. Vnímám samu sebe jako "v kolečku", které jede jako perpetum mobile. Takové bytí mě vysává, cítím se bez energie, do úsměvu se nutím a takové bytí mě ubíjí.

ZEPTEJ SE TICHA, CO MÁ PŘIJÍT A ČEKEJ NA ODPOVĚĎ.
TA PRVNÍ, CO PŘIJDE, JE TA SPRÁVNÁ.



 Krásný čas všem,

Jolana

www.jolanadominguez.cz
www.nova-cesta.com


foto: zdroj morguefile.com

čtvrtek 1. ledna 2015

Chtěli byste vzít zpět něco, co už jste řekli?

Stane se asi každému, někomu více, někomu méně, že pronese něco, co ho později mrzí, zareaguje nějak, jak vlastně nechtěl. Bylo to automatické, bez velkého přemýšlení, prostě "náhlý impuls".

Už odmala jsem slýchala hlášku, že "nemůžeš vzít zpět co jsi jednou pronesl". Dlouho jsem to brala za pravdu...až donedávna...

V knihovně jsem si půjčila knihu Naomi Aldortové - Vychováváme děti a rosteme s nimi. Doma moc klidu na čtení nemívám, a tak v knize postupuju pomalu, někdy stránku za den, někdy stránku za týden. Před několika dny jsem narazila na termín "přetáčení". Velmi mě zaujal. Byl to nový pohled na pravdu, kterou jsem v sobě měla dlouhé roky - pravdu, že nemohu změnit to, co už jsem pronesla. Naomi radí přetáčení jako způsob výchovy, kde rodič vnímá, že reagoval nevhodně. Přetáčení nám dává možnost sdělit dítěti (a nejen dítěti), že "scénka" je neplatná, že to chceme "zahrát" jinak.
Zamyslela jsem se.
Proč ne? Proč to nezkusit?

Jak moji pravidelní čtenáři vědí - jsem praktik. To, co mě zaujme hned zkouším a pokud se mi to osvědčí a "dává mi to křídla", přijímám to za své, je to myšlenka, kterou si na nějaký čas beru za svou.

Jako první se mi naskytl manžel. Chudáček netušil, že je pokusným králíčkem, a to bylo jedině dobře, protože reagoval úžasně. Přetočila jsem svou reakci a zahrála ji jinak a on nejen, že si to nevzal osobně, ještě mi přitakal, že takhle je to lepší.

Jednou z mých vlastností, které vnímám jako přínosné je, že si toho moc nepamatuju. Pro někoho může být dar být zapomnění negativem, já ho beru tak, jak je. Co jsem prožila, to si pamatuju v prožitku a co jsem zapomněla vlastně nepotřebuju. Můj dar je pro mne čističkou. Vypouští to, co je přebytečné, aby to neblokovalo prostor pro nové myšlenky a pravdy. A tak mi můj dar umožňuje nepapouškovat teorie druhých. Beru za své to, s čím souzním, to, co momentálně potřebuji jako pravdu na mé cestě. To, co zrovna nepotřebuju, mi můj dar přefiltruje buď do spodních vrstev nebo to odstraním jako nepotřebné.

Zní to možná trochu složitě, ve skutečnosti to funguje velmi jednoduše - co potřebuji je aktivní, co nepotřebuji "není". Co budu potřebovat, přichází a tím, že nemám hlavu zanesenou nepotřebným, hned vnímám "novou myšlenku, kterou potřebuji".

Nemusíte se mnou souhlasit, o to mi ani nejde. Sdílím s vámi své myšlenky a způsoby chování, které se mi osvědčily na mé životní cestě. Někdy přijmu myšlenku, kterou si podržím jen krátký čas. Splní svůj účel a poté vnímám, že už ji nepotřebuji, že už jsem jinde a propouštím ji. Kdybych lpěla na tom, co jsem jednou v minulosti řekla, kdybych lpěla na svých názorech, nemohla bych se posouvat vpřed.

Vše je vývoj, krásný, dobrodružný, plný napětí, život takový, jaký si ho tvoříme, ať už chceme či si myslíme, že je vše dáno. To, jak se na naší cestě cítíme, je jen naše. Můžeme se rozhodnout prožívat svůj život tak, abychom byli šťastní a radovali se nebo se chmuřit a hledat negativní  stránky druhých lidí.

Já osobně si vybírám podle svého pocitu. To, co mě povznáší, při čem se cítím dobře, je pro mne signál "cesty vpřed". Když se dobře necítím a padne na mě tma, pak vím, že jsem si jen odskočila, nějaký čas si to odžiju a hned jak mi to stačí se vrátím tam, kde mi bylo dobře.

Přeji vám krásný zbytek tohoto roku a šťastný Nový rok 2015. Děkuji vám, že mohu být součástí vašich životů a že se skrze vás mohu učit spolu s vámi.

vaše Jolana



www.jolanadominguez.cz
www.nova-cesta.com

foto: zdroj morguefile.com