středa 5. srpna 2015

Jak poznám, že jednám z pozice ega?

Když něco chceš, cokoliv, je to projev ega. Vědomé bytí nemá potřeby chtění. Kdykoliv tedy cítíš, že něco není, jak bys chtěla, je to jen hlas tvého ega, tvého těla jménem ...... Tvé bytí je ale nad tím, ty nejsi jen tělo, jsi věčná bytost, Božská bytost, nikde nekončící, nikdy nekončící.

Když tato bytost na sebe zapomene a začne se vnímat jen jako to tělo, řídí se egem. Zapomíná, že když se rozhodla narodit do tohoto těla, měla záměr. Vše, co se děje, je ku prospěchu tohoto záměru, čím méně se budeš řídit egem, tím víc si budeš rozvzpomínat, kdo skutečně jsi. Čím víc se budeš řídit egem, tím víc zapomeneš. Ego na sebe dokáže brát mnohé podoby a mnohdy ani nebudeš tušit, že je to ego, kdo ti našeptává.

Takovým všeobecným pravidlem, které ti může pomoci, je tvůj pocit. Když jsi spokojená, šťastná a vyrovnaná, nic nepotřebuješ, dokážeš se radovat z pouhého bytí, pak jsi naladěna na svou Božskou podstatu. Jakmile ti něco nevoní, neladí, něco ti vadí, chceš něco změnit proto, že to nepřijímáš takové, jaké to je, je to hlas ega. Ty mu ale nemusíš naslouchat, můžeš mu poručit "ticho" , "lehni". Někdy poslechne, někdy to bude zkoušet dál.

Stačí ale, když si uvědomíš, že jsi egu podlehla a tím si umožníš příště mu nenaletět.
Když nasloucháš egu, je to, jako bys jela v autě a seděla vzadu a ego řídílo tvůj vůz. Rozhoduje, kam pojedeš, jak rychle atd. Když si uvědomíš, kdo jsi, řídíš auto ty a ego sedí vzadu. Potřebuješ ho, protože je to tvoje tělo, schránka, chrám, používáš ho, abys mohla žít v tomto hmotném světě, ale víš, že je i víc než jen toto.


Pozn. autorky: Toto sdělení mi přišlo speciálně pro jednu ženu, já jsem jej pouze předala. A protože mi přišlo univerzální, předávám dál.

Mějte se krásně, příjemné a pohodové dny,

Jolana

www.nova-cesta.com






Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 

Foto: zdroj morguefile.com


úterý 7. července 2015

Bezlepková třešňová bublanina

O tom, že lepek, obsažený především v pšenici, nám neprospívá, se už tak nějak všeobecně ví dlouho. Ale po pravdě - kdo řeší zdravou stravu ve všech aspektech, pokud nemusí?

Já osobně lepek mohu, ale protože máme nově v rodině celiaka, začala jsem hledat alternativy.

Nikdy jsem netušila, co všechno takový celiak řeší, stejně jako jsem netušila, že mnoho jídel se dá nějak nahradit. Chuť je sice trošku jiná, ale neznamená to, že by byla špatná. Jen je třeba se "nastavit" na tu novou.

Vařit bezlepkově je vhodné i pro ty z nás, kdo "zatím" nic takového neřešíme. I když - věřte mi či nevěřte - jeden nikdy neví, kdy se u něj nesnášenlivost na lepek projeví...

A tak jestli chcete zkusit chutný a přitom bezlepkový moučník, uričtě vyzkoušejte tuto bublaninu z rýžové mouky.

Ingredience:
120 ml oleje
130 g třtinového cukru
4 vejce
citronová kůra z 1 citronu
lžička prášku do pečiva
250 g rýžové mouky
5 lžic horké vody
špetka soli
500 g třešní


olej na vymazání plechu
strouhaný kokos na vysypání plechu

Postup:
Bílky z vajíček vyšleháme spolu se špetkou soli do pevného sněhu.
Třtinový cukr vymícháme spolu se žloutky a olejem, postupně přidáme horkou vodu a citronovou kůru.
Prášek do pečiva smícháme s rýžovou moukou a postupně zapracujeme do žloutkové směsi.
Nakonec lehce vmícháme vyšlehané bílky.

Celou směs vylijeme na vymazaný a kokosem vysypaný plech. Poklademe třešněmi, kdo chce, může vypeckovat, já dávám celé.

Pečeme asi při 170 stupních Celsia po dobu 20 minut, bublanina bude mít krásnou zlatavohnědou barvu. Po vychladnutí krájíme, kdo má rád, posype cukrem.

Množství cukru v moučníku je také závislé na zralosti třešní, případně na typu jiného ovoce. Já osobně dávám raději méně cukru do těsta a případně dosladím posypem nahoře. Výtečná je bublanina také s rybízem (už máme vyzkoušeno a sklidila obrovský úspěch i u "nerybízářů".

Dobrou chuť :)



pátek 15. května 2015

Vnímání času z různých perspektiv

Dnes jsem viděla podobný balón na obloze. Nebyl tak krásně zdobený, zato mi díky pohledu na něj přišla zpráva pro vás...

Kdybychom se na svět dívali z výšky, jako bychom byli v košíku takového výletního balónu, mohli bychom vidět nejen kousky, viděli bychom širší záběry. Čím výš bychom stoupali, tím širší by byl  náš "záběr".

Když stojíme na cestě, nevíme odkud kam vede. Abychom na to přišli, potřebujeme se pohybovat jedním směrem. Pokud budeme posuzovat cestu podle každé její části, zjistíme, že nám některé fragmenty nedávají smysl, jiné nám mohou připadat zbytečné, něco můžeme vnímat jako slepou uličku nebo odbočku, která nás svede z cesty.
Jakmile sedíme v balóně, vidíme svět s odstupem. Už nevnímáme malé fragmenty, vidíme "bigger picture" (promiňte mi ten anglický výraz, ale plně vystihuje to, co teď popíšu). Tedy vidíme širší záběr, můžeme vnímat nejen kousek cesty, ale i to odkud kam se vine, kdo po ní jde, co nese, vidíme kde cesta končí, proč končí a kam se můžeme vydat pak. Tím, že vystoupáme výš, jsme schopni vnímat mnohem jemnější aspekty. Už neposuzujeme malé drobnosti, protože vidíme, že vše se vším vzájemně souvisí. Začneme vnímat jednotu.


Při pohledu odspoda vzhůru se svět opět jeví zcela jinak. Nevidíme sebe, ale můžeme vidět kapky deště, oblaka, slunce, větve stromů, ptáky létající ve výškách. Když se díváme odzdola vzhůru, připadáme si maličcí, nicotní, vše je tak daleko, vidíme to, a přitom je to pro nás nedosažitelné.

Kdo jednou vystoupal vzhůru a ví, že na svět se můžeme dívat z mnoha různých perspektiv, ztrácí pojem nicotnosti, nedůležitosti a nedosažitelnosti. Ví, že je možné něco víc, než si dříve myslel. Ví, že i když něco nemá právě v tento okamžik, neznamená to, že by to bylo nemožné nebo nedosažitelné.

Vědomé vědomí nepochybuje, nepotřebuje důkazy, utvrzování, přesvědčování, manipulaci, hrůzu ani strach. Vědomé vědomí ví. Nemusí nikoho přesvědčovat.

Pojem času pro nás - lidi žijící v hmotném světě - probíhá lineárně. Máme tu minulost, okamžik právě probíhající, tedy přítomnost a to, co přijde - budoucnost. Pokud si čas představíme z perspektivy výletníka balónem, můžeme celý záběr uvidět v jeden okamžik. Pocit lineárního průběhu vzniká díky pobytu "dole". Je třeba se přesunout z bodu A do bodu B. Vzniká pocit času. Ve skutečnosti už to tu všechno ale je, jen to neumíme vnímat, neumíme to pojmout, neumíme si představit jaký je svět z pohledu z balónu, pokud jsme ještě nevystoupali do vyšších sfér.

Jakmile se ale ve vyšších sférách jednou ocitneme, pochopíme, procitneme. Vidíme souvislosti, vnímáme z dalších perspektiv.

Mějte báječný den, každý den, každý okamžik svého bytí. Každý den je jedinečný, úžasný, každý den je příležitostí žít ho naplno, užívat si ho, a to za každých okolností.

Jolana
www.nova-cesta.com



Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 


foto: zdroj morguefile.com


úterý 28. dubna 2015

Pampeliška - plevel nebo nedoceňovaný poklad?


Pampeliška - správně nazývaná smetánka. Ve škole jsme se učili smetánka lékařská. Pampelišek, které rostou na našem území je několik druhů. Po pravdě v nich nedělám rozdíl.
Kdo bude pečlivě bádat, všimne si drobných rozdílů. Osobně jsem vyzkoušela všechny dostupné druhy a žiju :)

Pampeliška je úžasná rostlinka, měli bychom se jí klanět. Kromě semen se dá celá použít.

Z jara, když začínají rašit, jsou vhodné mladé lístečky. Jsou jemně nahořklé. Čím menší a mladší, tím míň hořké, čím větší a starší, tím silnější. Pokud jste citlivější, zkuste to s jedním lístečkem denně.
A proč?
Vaše játra vám za to poděkují.

Naše játra bývají přetížena a oslabena vlivem znečištěného životního prostředí, nevhodné stravy plné chemických přídatných látek, se kterými si naše tělo moc neví rady a hlavně díky naší mysli. To, jak jsme byli vychovávaní, čemu jsme věřili, jak jsme žili, to vše má vliv na naše játra. Kdo se často zlobí, mívá problémy se žlučníkem i s játry. "Ten mi hnul žlučí" slýchávala jsem od babičky už jako malá holka...Taky to, že na žlučník brala choladol (nebo tak nějak).

Ale dnes tu nebudu vysvětlovat vznik a příčinu nemocí, dnes tu prezentuji skvělou a léčivou pampelišku.
Při akutních problémech s játry, která se může mimo jiné projevovat i pobolíváním na pravé straně podbřišku, můžete zkusit požvýkat stvol pampelišky. Jeho hořkost je silná, proto i jeho účinnost je rychlá. Čím víc hořčinů do těla dostáváme, tím snadněji si játra poradí s odstraněním nepatřičných látek.

Květy pampelišek jsou vhodné pro výrobu medu. V zimě ho ocení nejen děti. Natrháme alespoň 250 pampeliškových květů, omyjeme a naložíme do 2l vody. Můžeme nechat marinovat, med je pak silnější, kdo chce, vaří hned spolu s bio citronem (nebo velmi dobře omytým obyč) nakrájeným na plátky. Dejte pozor na pecky z citronu, jinak by med mohl nahořknout.
Vaříme nejméně 15 minut. Necháme stát přibližně 24hodin.
Druhý den přecedíme, vymačkáme co to jde, přisypeme hnědý třtinový cukr - já dala 0,7 kg. Můžeme přidat šťávu z 1-2 pomerančů. Opět přivedeme k varu a necháme probublávat 1,5-2 hodiny. Jde nám o redukci tak, aby výsledná tekutina byla co nejpodobnější medu.
Když jsme s jeho konzistencí spokojeni, naplníme do předem vymytých skleniček, můžeme sterilovat, popíšeme a máme vzpomínku z léta.
Med nám takhle vydrží i několik let.

A teď kořen - ten jsem osobně ještě nezkoušela, ale o jeho léčivých účincích vím už několik let. Pokud máte na zahrádce velkou úrodu pampelišek, můžete to zkusit. Kořeny pampelišek velmi dobře omyjete, nakrájíte na malé kousky, osušíte a pražíte na sucho na pánvi. Je třeba dávat pozor, aby se kousky nespálily, jinak budou hořké. Ztmavlé černé kousky raději vyhoďte, zbytek pomelte na mlýnku na kávu. Z takto připravené drti můžete připravovat "kávu".Zbylý prášek uschováme ve skle v tmavé místnosti. Je třeba dbát, aby nenavlhl.

Celkově pampeliška podporuje látkovou výměnu, napomáhá očiště celého těla, je pomocníkem při onemocnění jater, čistí pleť, léčí ekzémy, pomáhá zbavit žlučníkových i ledvinových kamenů, posiluje žaludek, trávení. Správně usušené listky, které by měly zůstat zelené, se přidávají do čajových výluhů.

Smetánku používali už v antických dobách, mléko z pampelišek aplikovali na fleky a skvrny na kůži.

Sama jsem si vyzkoušela účinky smetánky. Někdy se stane, že se člověk nacpe těžkým jídlem a až poté, kdy se cítí slabý a unavený si vyčítá, proč to jedl. I v takových chvílích stačí vyjít ven a najít první pampelišku, sníst stvol, pár lístků. Úleva je téměř okamžitá.

Přeji vám příjemné poznávání naší malé, leč tak významné, české bylinky.

Krásný den všem,

Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz


Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 


foto: zdroj morguefile.com

pondělí 13. dubna 2015

Jak nám tma a ticho mohou pomoci?


Nejvíc odpovědí na mé otázky mi přichází ve chvílích největšího ticha. Když se ztiším, přestanu pracovat, vypnu počítač, mobil a jen tak si sednu na sedačku...
Jednou ke mně připlula myšlenka "Copak tu chceš sedět jen tak a nic nedělat?" a já si s úžasem pro mě samotnou odpověděla "Ano." Tenkrát to bylo poprvé, kdy jsem ucítila klid a mír ve svém nitru. Zjistila jsem, že myšlenky nemusím sledovat, nemusím jim odporovat a ani je přijímat.
Myšlenky jsem začala jen registrovat, abych si mohla uvědomit, které mohu přijmout, které nechat jen tak vyšumět. 

Ovládat své myšlenky se zdá nadlidské, a přeci právě toto mi přineslo klid a sílu.

Ticho mám stále raději. Učím se mít ráda i tmu. Dlouho jsem se jí bála. Když jsem byla na místě, kde byla tma tak tmoucí, že už to víc nešlo, zjistila jsem, že se tmy vlastně nebojím. To, čeho jsem se bála, bylo to, co jsem viděla ve tmě, která tmou tmoucí nebyla. Stíny a obrysy.

Tma je úžasně osvobozující. Nemusíme nic rozlišovat, sledovat. Spolu s tichem tvoří pár, který nám otevírá cestu k sobě. Do našeho nitra.

Co byste řekli na to, že v každém z nás je odpověď na každou otázku? Jak často hledáme odpovědi vně sebe? Jak často spoléháme na názory druhých, na jejich moudra, na jejich zkušenosti?
V každém z nás je odpověď na vše. Abychom tyto odpovědi mohli slyšet, potřebujeme ticho. Abychom je mohli vidět, potřebujeme tmu.

Ticho a tma nám umožní oprostit se od každodenních starostí a zařizování. Prolnou nás zpět k našim kořenům, k našim skutečným potřebám. Umožní nám uslyšet náš vnitřní hlas, tak moudrý a schopný odpovědět každou naši otázku. Jeho hlásek je jemný a tichý. Když jsme obklopeni technikou a lidmi, je těžké ho slyšet.

Máte otázky? Tak naslouchejte. Vždyť kdo jiný by to s vámi mohl myslet lépe než vy sami?

Krásný den všem,

Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz



Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 



foto: zdroj morguefile.com

pátek 13. března 2015

Všechny tváře ženy - cyklus seminářů (ženské kruhy)

Moji milí čtenáři, posluchači nebo náhodní návštěvníci,
následující akce budou sice věnovány ženám, ale pokud víte o ženách, které by tyto akce mohly zajímat, budu moc ráda, když jim předáte tento článek.

Pánové i vy můžete být užiteční a i vy můžete zlepšit své vztahy díky seminářům pro ženy. A jak? Spokojená a vyrovnaná žena vytváří vyrovnané harmonické vztahy. Možná právě vaše blízká žena či dívka řeší nějaké problémy a neví si s nimi rady. Mnoho žen řeší situace a problémy a myslí si, že jsou jedinými, kterým se to děje. Když navštíví ženský kruh, kde mohou sdílet i naslouchat druhým ženám, zjistí, že nic není tak temné, jak se zdálo. Mohou nalézt řešení, východ z tíživé situace nebo třeba jen podobně naladěné lidi a kamarádky.

Děkuji vám :)

* * * *

Cyklus ženských kruhů nese název VŠECHNY TVÁŘE ŽENY.
Proč? Protože žena má mnoho rolí, mnoho tváří a když se je naučí všechny používat správně, bude si vědoma sebe samé, svých schopností a možností.

Přijměte pozvání do kruhu žen, kde můžeme sdílet své prožitky, užít si vzájemné propojení a pochopení. Místo, kde žádné téma není tabu...


1. ženský kruh  - PŘIJETÍ ŽENSTVÍ (19.3.2015)


Síla ženy je v uvědomění si všech aspektů sebe sama. Žena, která se přijímá a miluje taková jaká je, vytváří harmonický domov a harmonické vztahy.

Mnoho žen trpí nedostatkem sebevědomí, pozornosti, lásky. Je pro ně náročné přijímat své tělo takové, jaké je. Domnívají se, že musí mít na prvním místě rodinu, a tak odsouvají své potřeby na poslední místo. Rodina pak bere jako samozřejmost, že máma je pro všechny k dispozici, kdykoliv je potřeba.

Roli ženy přejímáme od svých matek, a tak pokud matka nepřijala všechny své aspekty, předává tento model svým dcerám.

Dovolme si být samy sebou, dovolme si milovat se takové jaké jsme, dovolme si být nedokonalé, dovolme si mít na sebe čas a sdílet své touhy, sny i problémy.

Věnujme čas samy sobě. Mějme své potřeby na prvním místě. Jakmile začneme respektovat, milovat a přijímat samy sebe, začne se tak k nám chovat i naše okolí.

2. ženský kruh - SEBELÁSKA A PARTNERSTVÍ (16.4.2015)

Již od pradávna se ženy scházely, aby vytvořily společný kruh, ve kterém se ladily na své ženství, intuici
a propojení se sebou a s Matkou Zemí a vzájemné předávání moudrosti.

Vytvořením kruhu si vyhrazujeme místo, kde můžeme sdílet své prožitky, místo vzájemného propojení
a pochopení. Místo, kde žádné téma není tabu.



Je důležité být ženou, která je:

- v harmonii sama se sebou
- zdravě sebevědomá
- spokojená se svým tělem
- respektovaná
- uspokojená a naplněná
- milující i milovaná

Co je tedy to, co nás brzdí, abychom takovými ženami mohly být? Jak si můžeme vytvořit realitu, která bude odrážet naše přání? Kdo vlastně jsme a kam směřujeme?

To, co nám nejvíce chybí, je přijetí sebe samých. Přijetí nás takových, jaké jsme. Se všemi našimi nedostatky. Všechny naše problémy a nepřijetí pramení z nedostatku lásky. A protože si ji neumíme dát samy, hledáme ji okolo. A pokud nám ji naše okolí nedává dostatečně najevo, jsme frustrované, nespokojené a lítostivé.

Nadešel čas navrátit se k ženství. Je čas dát ženám jejich ženské energie zpět, vysvětlit jim důležitost harmonie mezi ženskou a mužskou energií. Protože jen harmonie energií může vést k harmonii ve vztahu. A žena, která je v harmonii, je přínosem nejen pro svou rodinu, ale i pro celou společnost.

Pokud se chcete kruhů zúčastnit, přihlaste se prosím zde. Večerní ženské kruhy se budou konat vždy 1x za měsíc ve stejný čas i hodinu (pokud nebude uvedeno jinak).

V případě dotazů pište na jola.domin@gmail.com.

Přihlášky budou probíhat přímo přes Centrum Pohyblivý svátek.

Moc se těším na naše společná setkání, zde jsou další mé články na témata ženských kruhů.

www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz



Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 












středa 25. února 2015

Síla mantry

V každém z nás je neuvěřitelně mocná tvořivá síla. Jednou ze složek této síly je i síla slova.
Slova neustále opakovaná se stávají mantrou. Mantra má moc proměnit lež v pravdu.
Proto se říká, že lež, kterou zopakujeme 99x se po sté stane pravdou.

Taková je síla mantry.

Mantra má mnoho podob. Když se utvrzujeme v něčem, co nechceme, nevědomě tvoříme mantru a posilujeme tím přesně to, co jsme posílit nechtěli. S každým dalším zopakováním se to zesiluje.

Často to děláme, když mluvíme o druhých. Třeba o zlobivých dětech. Chceme si jen postěžovat, vyprávíme co udělali. Pokud  hovoříme o tom, co se stalo v minulosti, v přítomném čase, tak to ještě násobíme.

Někdo není spokojený se svou prací a říká druhým, že takovou práci nechce. Hledá důvody, proč je ta práce špatná, sdílí to se známými, partnerem, rodinou, přáteli. Tu práci potřebuje, protože chce vydělávat peníze, a tak chodí do práce, která se mu nelíbí. "Musí" tam chodit. Dostává se tak do začarovaného kruhu.

Mantra, pokud se použije vědomě, posílí náš záměr. Když přestaneme sledovat, co se nám nelíbí a sdílíme s druhými to, co se nám líbí, posilujeme to a umožňujeme, aby se nám to vracelo.

Ó mana mana ó.
To může být mantra jogína.


Hojnost ke mě plyne snadno, rychle a často.
To může být mantra každého z nás.

Ta ženská mi ale saje krev. Jak já ji nesnáším.
(nevědomá negativní mantra - oddělujeme se od hojnosti)

Nic neudělám dobře. Partner mi nedovolí nic říct. Všichni mě jen využívají. 
(další mantra, kterou si přitahujeme další a další nepříjemné pocity)

Nikdy se mi nepodaří zhubnout. Už jsem unavená ze všech diet.
(.... a Džin z Aladinovi lampy pronesl...."nechť se tak stane". Pak se ale nedivte, že se vám nedaří zhubnout, s takovou mantrou to prostě jinak nejde)

Nemůžu potkat žádného partnera. Všichni hezcí a normální chlapi jsou už zadaní.
(jojo jaká smůla, co?)

Všechno se mi daří. S partnerem si úžasně rozumíme. Potkávám příjemné a milé lidi.
(vědomá mantra, která přitáhne do života to, co bych chtěla)

Pokud víme, v čem je síla mantry a jak ji používat, můžeme si do života přitáhnout cokoliv.


Jenže jsou věci, které nezměním...
Pokud si toto říkám, pak se tak i stane. Já jsem pánem svých slov. Já určím, co je v mém světě možné.
Svou limitací a omezováním mých vlastních možností se ochuzuji o další prožitky proto, že neumožňuji, aby byly reálné.

Má mysl je svobodná. Připouští, že možné je cokoliv. Chápe, že každý si tvoří svou vlastní realitu se svými pravidly, s vlastním řádem a pravidly.

Ať se vám daří formulovat mantry tak, jak je ve váš nejvyšší prospěch.

Hezký den všem,

Jolana
www.nova-cesta.com




Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 



 Fotky: zdroj morguefile.com

neděle 22. února 2015

Z poradny - cesta k sobě

Vážená paní Jolano,

moc ráda si čtu Vaše články na stránkách "Nová cesta". Poslední dobou (cca půl roku) mě trápí zdravotní problémy, které byly lékaři vyhodnoceny jako panické ataky způsobená psychikou. Jako léčbu doporučili antidepresiva, která ale odmítám a snažím se najít jinou cestu k pochopení a vyřešení svého problému.

Většina problémů, které mě trápí jsem našla vypsané ve Vašem článku o projevech přechodu do vyšší dimenze. Jedná se hlavně o motání hlavy, tlak na prsou a uvnitř hlavy, problémy s viděním, třes a ztráty citu v končetinách. Děje se mi to hlavně v noci, kdy mě tyto stavy budí, ale motání hlavy mě trápí i přes den, kolikrát se bojím jít s dětmi ven. Mám dvě malé děti, často jsem s nimi doma sama (manžel pracuje na turnusy a je třeba týden pryč) a je to pro mě velice nepříjemný a stresující stav.
Snažím se při těchto atakách prosit anděly a boha o pomoc a pochopení těchto stavů, o klidné dýchání a uklidnění se, ale většinou se mi moc nedaří. Mám strach, který mě svírá, bojím se, že se mi něco stane, děti tam zůstanou samotné a tím si tyto stavy samozřejmě ještě více zhoršuji.

Mohla byste mi prosím poradit, jak se s tím lépe vyrovnávat? Jak dlouho se tyto stavy projevovaly u Vás? Snažím se na sobě pracovat a najít se svůj cíl a cestu životem, ale musím přiznat, že se mi moc nedaří a tyto stavy mě spíše vždy stáhnout zase dolů..

Budu moc ráda za jakoukoliv radu nebo doporučení.
Děkuji Vám za Vaše stránky a přeji krásný den,

DJ

* * * * * * * * * *


Milá D,
děkuju za důvěru, jsem ráda, že vás články nějakým způsobem obohacují.
Naše duše, tedy ta naše část, která je nesmrtelná, naše VĚČNÉ BYTÍ ví. Ví všechno, co potřebuje, ví jak co udělat, ví i to, že smrtí nic nekončí. Zatím co naše tělo, to, co máme teď a tady, je vlastně fyzickým projevením ega. Pokud se považujeme za tuto část, pak ano, můžeme mít strach o svůj život, strach ze smrti, strach z čehokoliv, o cokoliv...Naše bytí je ale něco mnohem obsáhlejšího, ego (fyzické tělo) je jednou ze složek.
Představte si hada...Má kůži, kterou svleče, ta kůže byla jeho součástí, došlo k transformaci, on starou kůži nepotřebuje, a tak ji vysvleče. A pokračuje dál. Kdyby uvažoval jako člověk a považoval by svou starou kůži za sebe, za to, kým je, pak by měl strach z vysvlékání kůže, protože by se domníval, že tím všechno skončí.
Stejné je to s námi. Jakmile pochopíme, že jsme mnohem komplexnější bytost, že naše tělo je jen jednou z jeho částí, pak se oprostíme od strachu o toto tělo. To, jak dlouho budeme pobývat v těle, které máme, je dáno. Budeme v něm tak dlouho, jak to bude třeba, abychom na sobě udělali práci, kterou jsme si předsevzali, ještě než jsme do těla vstoupili. Proto nemá cenu se o toto tělo bát.
Vše je propojené, když se duše rozhoduje vstoupit do těla, v břiše matky roste nový život a z pohledu toho malého drobečka by se porod mohl jevit jako smrt. To malé miminko zná jen dělohu, zná hlas matky zvenčí, neví, jak ta matka vypadá, přesto ji cítí. Během našeho bytí přecházíme mnohokrát z jedné formy do další, je to neustálý vývoj, neustálá transformace. Nemusíme se ničeho bát. Bojíme se, pokud se fixujeme jen na určitou část našeho bytí. Zasekneme se v té jedné fázi a bojíme se posunout vpřed. Ten posun se ale uskuteční, ať už se bát budeme nebo ne.
Čím rychleji odložíme své strachy, tím rychleji se osvobodíme a můžeme vnímat to, co se děje a spolutvořit to. Pochopíme, že to, jak se cítíme my, je jen a jen naším rozhodnutím. Fáze jednotlivých přechodů je rozdílná. Je dána i naší schopností odkládat staré, vystupovat ze své komfortní zóny a začínat něco nového. Jako malé děti tak rádi bádáme, zkoušíme, objevujeme...děláme to, co cítíme. Čím jsme starší a čím více moudra ostatních přebíráme, tím víc se učíme rozhodovat kdo jsme tím, jak myslíme a zapomínáme, že nejsme jen tělo, že jsme mnoharozměrná bytost, která se řídí srdcem, tedy tím, co cítíme.
Ptáte se jak se lépe vyrovnávat...Je to soustředění, dostání se do svého středu. Jinak řečeno rovnováha mezi duchem, duší, tělem a myslí. Jak na to popisuji v mnoha článcích, nejsnadnější způsob se mi jeví oceňování.

Hezký čas,

Jolana

úterý 17. února 2015

Pocit viny jako brzda v hojnosti

Jak pro mě může být pocit viny brzdou v tom, abych si přitahovala všechno to, co si přeju?

Pocit viny bývá velkou brzdou duchovního růstu. Kde se ve mě ten pocit viny bere? A proč? Vždyť jsem neudělala nic špatného...

Hluboko v sobě nacházím pocit viny, protože právě v okamžicích, kdy jsem si to v dětství úžasně užívala, kdy jsem byla spokojená a šťastná, přišel někdo, kdo mi dal najevo, že tohle je jen hra pro děti, a že až budu žít ten opravdový dospělácký život, tak to tak lehké nebude. Život už nebude hra, už si to nebudu užívat a rozhodně to nebude jednoduché. Slýchala jsem, že za úspěchem stojí velká dřina a že bez práce nejsou koláče. A už rozhodně mi nebudou do huby létat pečení holubi...

Na jedné straně bychom chtěli, aby k nám hojnost (tedy dostatek všeho toho, co si představujeme, že ke spokojenému životu patří) plynula stále, snadno a často, na straně druhé v sobě máme vzorce, že ten, kdo získává snadno, si hojnost nezaslouží, že je to podfuk, že ten někdo někoho nějak využil, zneužil svou pravomoc a podobně. Naše mysl se brání uvěřit tomu, že člověk může žít v hojnosti a splňovat všechna pravidla "duchovního" bytí. Pokud je něco snadné, pak to nebude mít dlouhého trvání.

Je to ale  naše mysl, kdo stanovuje, jakým způsobem se k nám hojnost bude dostávat. Jsme zvyklí uvažovat tak, jak jsme se to naučili, posuzovat co je možné podle toho, co známe. Chceme vše pochopit hlavou, abychom určili, zda se to může stát. Pokud nám daný vzorec chybí, automaticky mysl přejímá názor, že to není možné a odsunuje takovou možnost daleko od nás.

Takže pak nastává situace, že si něco přejeme, ale vysíláme opak. Přitahujeme si hojnost toho, co nechceme, jako důkaz, že svět není peříčko, že se musí makat, aby člověk mohl přežít a že kdo má hodně peněz, je nejspíš zloděj nebo měl prostě jen štěstí.

I zde funguje zákon přitažlivosti. Přitahujeme si to, co cítíme, to co prožíváme. Pokud nitrem nevěřím, že se něco může stát, pak si přitahuju ještě víc nevíry v to, že se to stane a vesmír udělá opravdu všechno pro to, abych prožívala neustálé zklamání.

Pokud je ještě pocit viny "prošpikován" závistí, přitáhneme si nedostatek a nespravedlnost. Kdyby byla spravedlnost, tak se nemůže stát, že jeden bude mít miliony a druhý nemá na chleba... Jenže takto uvažuje pouze ego. Duše ví, že vše se děje jak má a že se nám dostává toho, co si zasloužíme. Opět zde funguje zákon přitažlivosti, který jako dokonalý nástroj ukazuje, co z nás vychází. Naše pocity jsou toho výsledkem...

Pocit viny je jen starý program, který nosíme v sobě. Je převzatý automaticky od našich nejbližších. Programy, které nám nevyhovují, můžeme přetvořit tak, aby nám vyhovovali. Pocit viny lze přetvořit na pocit vděku za to, co chci. Pro někoho může znít falešně to, že budu vděčná za něco, co ještě nedržím ve své ruce...Ve skutečnosti vše probíhá v tento okamžik. Když si představíme kanály na naší televizi, tak víme, že všechny kanály vysílají ve stejný okamžik. My ale sledujeme jen jeden kanál. Mezi kanály můžeme volit. I mezi našimi realitami volíme. Tím, že vyjádříme vděk, vysíláme vesmíru velké děkuji. A on nám pošle ještě více toho, za co děkujeme.

Takto si přitahujeme do svého života to, po čem toužíme. Je to tak jednoduché, a přitom pro většinu lidí tak nesnadné...právě proto, že v sobě mají vzorce odmítání přijetí něčeho, co ještě necítí fyzicky ve svém bytí. Jde o to, že vše dostaneme, až když to máme. Když děkujeme za práci a vyjadřujeme vděk za to, že máme práci svých snů (pozor ale, nejde to udělat "falešně", tedy pusou říkat děkuju, ale nitrem to popírat, je třeba to procítit přes srdce jako pravdivé), pak se tak stane. Síla našeho prožitku určuje za jak dlouho se tak stane. Pokud budu teď vysílat vděk za práci, ale vzápětí si řeknu "tak já tomu věřila a stejně nic", je to jako bych zalévala semínko v květináči a přestala mu dávat vodu zrovna v okamžiku kdy se začínalo klubat...

Mějte krásný čas,


s láskou Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz




Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 



foto: morguefile.com

neděle 15. února 2015

Oceňování je cesta ke zvýšení vibrací

Proč oceňovat sebe i druhé a proč zvyšovat naše vibrace?

To, kde vibrujeme, udává to, jak se cítíme. Čím vyšší jsou naše vibrace, tím lépe se cítíme. Ve strachu, smutku a žalu jsou naše vibrace nízké, když se zlobíme, zuříme nebo se jinak projevujeme a není nám při tom tělesně ani pociťově dobře - jsou naše vibrace nízké.

Jakmile se nám podaří si vibrace zvýšit, hned se cítíme lépe. Třeba když je člověk smutný a podívá se na nějaké humorné video, na chvíli na svůj žal zapomene, začne se radovat a hned se cítí líp. Pokud si ale své vibrace neumí pohlídat, po chvíli si vzpomene, že byl smutný a automaticky padá do původních nízkých vibrací. Toto je možné právě proto, že dojde k automatickému chování, člověk si neuvědomuje, že může určovat a vědomě měnit to, jak se cítí.


K tomu, aby člověk začal být vědomým, se dostává přes zvyšování vibrací. Jednou z cest, jak se udržovat ve vyšších vibracích, tedy v příjemných pocitech, je oceňování. Není důležité, co přesně budu oceňovat - mohu oceňovat to, že žiju, vyjádřím vděčnost svým rodičům za to, že mě počali. Mohu být vděčná za místo, kde žiju, za to s kým žiju, za to v jakých podmínkách žiju, za své zdraví, prostě za cokoliv. Pokud je člověk nespokojený a to, co má, mu připadá jako "málo" a chtěl by víc, bude pro něj asi obtížné oceňovat to, co má. Kde chybí pokora, tam není vděk. A kde je vděk, tam je pokora. Je dobré si připomenout, že každá situace, každý člověk, má svou kladnou stránku a že tím, že se na tuto stránku zaměřím, mohu ji začít posilovat.

Třeba partner - mohu na něm najít tisíce much, mohu celý den vyprávět o všem, co mi udělal, jak mi ublížil, jak se ke mě či k jiným lidem nechoval dobře. Stejně tak na něm mohu hledat jeho kladné stránky a mohu oceňovat to dobré, co pro mě či druhé udělal. To, na co se zaměřím, udává výši mých vibrací. Pokud se budu soustředit na jeho zápory, budu v sobě posilovat nízké vibrace, pocity nebudou příjemné. Jakmile se ale "přehoupnu" do jeho kladných stránek, začnu se zaměřovat na to, co se mi na něm líbí, začnu své vibrace jemně zvyšovat. Čím víc se budu soustředit na to přínosné, tím silněji se budu cítit, moje vibrace budou stoupat vzhůru a já se budu cítit stále lépe.

Takto to mohu dělat prakticky s kýmkoliv. I se situacemi. Já určuji, na co se zaměřím. Třeba u dětí - mohu se zaměřovat na to, že zlobí, že si neuklízejí pokoj, že se neučí do školy...anebo najdu to, co se mi na nich líbí. Stejně tak v zaměstnání, v mezilidských vztazích....Vše, co nás obklopuje, je neutrální, nemá to náboj. Ten náboj udáváme my, každý sám za sebe. Proto je možné, že vedle sebe budou žít dva lidé, jeden se bude cítit šťastný a naplněný a ten druhý bude v depresích. Oba budou mít svou pravdu, mohou chtít druhého přesvědčit o tom, že to je jinak, než ten druhý říká. Ve skutečnosti je to jen o úhlu pohledu, o postoji, který kdo zaujme...

Pokud se mi nedaří naladit se na to, co dobrého se stalo, pokud se nemohu soustředit na klady a oceňovat druhé nebo i sebe, pak je dobré alespoň přestat se soustředit na to negativní, nepřínosné. Tím, že se na to přestanu soustředit, přestanu to živit a už to dále neposiluju, neroste to. Protože jak už víme - to, kam směřujeme svoji pozornost, udává to, co posilujeme. Abychom mohli přestat věnovat pozornost tomu, co se nám nelíbí a začali ji přesunovat na to, co se nám líbí, je dobré "odlákat" pozornost...Dělám to tak, že se soustředím na to, co je teď. Soustředím se na přítomný okamžik. Vědomě dýchám, vědomě piju vodu, vědomě jdu, cokoliv co dělám, dělám vědomě a neustále přivolávám svou pozornost zpět k tomu, co právě dělám. Pokud bych svou pozornost nevěnovala chůzi, pak bych dovolila, aby mou mysl opět zaplavily myšlenky, které už nechci živit. Proto je důležité se udržovat v přítomném okamžiku. Ve vědomém bytí. Pokud zrovna není nic, co byste dělali, jen sedíte, můžete věnovat svou pozornost dechu nebo počítání. Tím bude mysl "obsazena" a nebudou tam moci vlétnout negativní myšlenky.


 Když se cítím opět silnější, pak mohu přejít k oceňování. Začnu takovými běžnými věcmi jako je vděk za můj život, vděk za jídlo, které jím, za děti, za rodinu atd. Čím víc děkuju, tím víc je toho k vyjádření vděku. A čím víc vděku vyjádřím, tím větší hojnost k sobě přitahuji. Proč? Protože do vesmíru vysílám vděk. A vděk vysílá ten, kdo má dostatek a může ho ocenit. Čím více vděku vyšlu, tím větší hojnost dávám najevo. A tím více hojnosti si přitáhnu zpět. Zákon přitažlivosti funguje vždy a za všech podmínek...ať se nám to líbí nebo ne.



Hezký čas vám přeji,

Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 

čtvrtek 12. února 2015

Jak si zvýšit vibrace (energii) stravou

Je mnoho způsobů, jak si můžeme zvýšit svou energii a dostat se tak na vyšší vibrační hladinu.
Způsoby, které vám popíšu, jsou mnou odzkoušené. Po dlouhé měsíce jsem pozorovala své tělo a vnímala stále silněji jeho reakce na to, co jím, piju a jak myslím. Všechny tyto zkušenosti mě posouvaly k dalším zdrojům energie, a tak jsem schopna vám dnes popsat některé z těchto zdrojů.
Ať vám jsou inspirací, to co vyhovuje mě, může vyhovovat vám, můžete mít také své vlastní specifické potřeby, proto dbejte vždy v prvé řadě na to, jak vaše tělo reaguje, co při tom cítíte a jak to vnímáte...

Kdykoli si potřebuji zvýšit energii, přestávám konzumovat živočišné produkty. Tyto produkty mě velmi uzemňují. Mívám období, kdy jím i maso, ryby, vejce nebo něco mléčného. Nejsem pro extrémy. Řídím se svým tělem, svým rozumem a svými pocity. Abyste mohli vnímat opravdový dopad zvýšení energie mnou popisovaných metod, doporučuji vám vydržet alespoň 3 týdny v tom kroku, pro který jste se rozhodli. Není třeba dělat všechny body, můžete je postupně zavádět podle toho, jak vám to bude příjemné a přijatelné.

Naše těla jsou často zanesena látkami, které nejsou pro naše tělo ani vlastní, ani prospěšné. Proto je důležité tělo pravidelně čistit. Očista těla neboli detoxikace se provádí mnoha způsoby. Já si alespoň jednou za rok dělám bylinnou kůru detoxikační ze sypaných bylinek. Tuto směs kupuji v obchodě s léčivými bylinami, složení: kopřiva list, violka nať, měsíček květ, vřes květ, chrpa květ, jalovec plod, třezalka nať.

Na jaře a pak i během léta konzumuji lístky pampelišky. Čistí hlavně játra, která jsou nadmírou nežádoucích chemických látek přetěžována.

V zimě jsem začala užívat zelené pomocníčky - Zelený ječmen a chlorella. Zde je nabídka široká, já jsem vybírala podle svého pocitu. Zelený ječmen piji 2x denně, jeho chuť pro mě byla ze začátku nezvyklá a chvíli mi trvalo. Ze začátku jsem cítila bolesti hlavy, nebylo mi úplně nejlíp, dostavily se detoxikační projevy, také trávení si potřebovalo zvyknout. Trávicí trakt bývá oslabený. Když jíme zpracované potraviny, střeva si odvyknou a zleniví, a tak je dobré si do těla doplnit to, co mu chybí, alespoň zelenými pomocníčky. Samozřejmě, že ideální by bylo jíst tak kvalitně, aby pomocníčci nebyli potřeba. Dokud tam ale nebudeme, je dobré hledat způsoby, jak se tam dostat.

Oblíbila jsem si některé novodobé superpotraviny. Cítím se po nich líp, mám víc energie a i chuťově mi vyhovují. Mezi ně patří:
  • chia semínka
  • goji (kustovnice čínská)
  • sezam
  • lněné semínko hnědé a zlaté
  • dýňové semínko
  • slunečnicové semínko
Prozatím nemám vyzkoušené konopné semínko, takže zde nemohu nic doporučovat. Mám ho koupené, snad ho i brzo vyzkouším. Momentálně ujíždíme na chia pudinku. Je to dobrota, je to výživné a i zdravé.

Namočím si chia semínka do vody, hodně bobtnají, takže dávám tak 2 lžíce. Neustále přidávám vodu a občas zamíchám. jak vidím, že už moc nenabírají, tak to nechám, dám do ledničky. Po pár hodinách opět zkontroluju. Takhle pokud si to ráno nachystám, tak to máme na odpolední svačinu. Rozmixuju dva banány třeba se šťávou z pomeranče, přidám kiwi kousky a nakonec vmíchám chia semínka a pudink se může servírovat. Mé děti ho milují.

V podstatě všechna semínka je dobré dávat do vody na delší čas před konzumací. Aktivují se v nich látky, které potřebuje naše tělo a lépe je umí využívat.

Třeba ořechy - zkusili jste si je někdy namočit? Třeba mandle, nebo vlašáky...Když je dáte večer do misky s vodou a ráno vyměníte, budou za 24 hodin chutnat prostě famózně. U nás už je jinak ani nejíme.

Každý den také konzumujeme sušené ovoce jako rozinky, datle, meruňky, švestky a fíky. Druhů je mnohem více, vybere si každý.

Při hledání způsobu, jak u potravin zvýšit hodnotu, jsem narazila na přepuštěné máslo, zvané ghí. Je to fajnová věc, která mi učarovala. Obzvlášť teď v zimním období je ghí ideální varianta obyčejného másla.
Je fakt, že ke všemu člověk musí dorůst, o ghí podvědomě vím tak skoro 20 let, ale až teď jsem si ho začala sama připravovat. Vůbec to není náročné.

Nejen v zimě, ale především v zimním období, konzumuji klíčky. Nejraději mám pohankové. Kupuji pohanku v bio kvalitě, je trošku taková zelenkavá, ta dobře klíčí. Dám hrstičku do misky s vodou, nechám bobtnat, po hodině propláchnu, nechám opět stát ve vodě, pak ještě propláchnu a pak už jen 3x za den propláchnout ve vodě. Klíčky se tvoří podle teploty místnosti, většinou za 24 hodin. Jím ji s malými i většími klíčky, přidávám do kaše nebo uzobávám jen tak, když projdu okolo. Pohanka vytváří takový mazlavý šlem, proto je důležité ji proplachovat, mohla by pak zapáchat a začít se kazit nebo plesnivět. Někdo klíčí na sítku z plastu, já osobně dávám klíčit jen malé množství, abych ho stihla konzumovat průběžně.

Také si dělávám klíčky z mungo fazolí, čočky různých velikostí, adzuki fazolky, zkoušela jsem i pšenici kamut. Je slaďoučká, když má klíčky.

Tohle všechno jsou moje tipy jak si můžete každý den zvyšovat své vibrace díky tomu, co jíte. Obecně u mě platí, že vařená strava mi energii ubírá, syrová mi ji dodává. Pokud mám chuť na vařenou, dávám si k ní salát nebo něco syrového potom.

V zimním období mi syrová zelenina ve velkém množství moc nejde, proto využívám alternativu- tou je kysané zelí. To je přímo energetická bomba, je plné enzymů, vitamínů a nevím čeho ještě. Je dobré dát si každý den alespoň trochu.

I konzumování tekutin má své zajímavosti....Piju nejraději čistou vodu a čerstvé ovocné šťávy. Čaj si dávám jen bylinkový, černý výjimečně. Kávu ráda mám, tam ale vnímám propad energie, proto kávu omezuji. Přestala jsem ji pít s mlékem, to jsem cítila, jak mi dělá velmi zle, hlavně na játra. Kombinace kávy a mléka není pro naše tělo vhodná. Učíme se ji tak pít od mládí, alespoň já se to tak učila. Od té doby, co ji piju bez mléka, cítím výrazné zlepšení.

Čas od času si dám nějaký ten alkohol, ale obecně mi nedělá moc dobře, pálí mě po něm žáha a chce se mi spát, bývám po něm unavená, takže už asi sami víte, zda mi energii dává nebo bere.....

Tak nezapomeňte sledovat jak a co působí na vás a hlavně se nenechte zblbnout žádnými dogmaty o stravování. Vybírejte co vyhovuje vám a vašemu tělu a nebojte se to změnit, když vám to vyhovovat přestane.

Ať se daří,

Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz




foto:zdroj morguefile.com

úterý 10. února 2015

Ještě než promluvíš...

...zvaž, zda vibrace tvých slov odpovídá vibracím, které chceš přijímat...





Už jako dítě jsem držívala Bobříka mlčení. V takové chvíli nemám potřebu mluvit. Na nikoho se nezlobím, je mi fajn, užívám si to, jen nepotřebuju komentovat...



Slovem můžeme ublížit. Druhému nebo i sami sobě. Pokud nepoužíváme slov vědomě a přesně, pokud si neuvědomujeme následky svých slov, přitáhneme si k sobě takové vibrace, které nám budou nepříjemné. Protože naše vibrace vždy odpovídají slovům a záměru, který vyšel z nás. 


K druhým se chovej tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě.

Pokud se rozhodnu promluvit, měla bych zvážit, zda to, co chci říct, bude někomu přínosem. Protože mluvit jen tak, aniž by to druhého obohatilo, je jako střílet do vzduchu. Proč bychom to měli dělat? Mluvit jen tak ze zvyku? Mluvit proto, že to dělají druzí? Nebo snad proto, že jsem se to tak naučila? Toto nejsou pravé důvody daru řeči, který jsme dostali...

Když se zamyslím nad tím, co chci druhému sdělit a seznám, že bych mu tím ublížila, pak bude v prospěch nás obou, pokud zůstanu zticha. 

Mluv pouze v přítomnosti osob, o kterých se zmiňuješ. 


Tímto tvrzením nechci říkat, že by nikdy nikdo neměl mluvit o osobách, které nejsou přítomny. 
Neříkám o druhých nic, co bych jim nebyla schopná říct do očí. Proč? Protože pak by se jednalo o pomluvu. Pokud o druhých mluvím bez jejich přítomnosti a říkám o nich věci, které bych si netroufla říci jim do očí, pomlouvám je. Kritizuju. A to se mi vrátí. Protože jak už víme, co vychází ze mě, se vrátí ke mě....


Hovoř pouze o tom, co tě posiluje 

To, na co se soustředíme, to posilujeme. Pokud o něčem mluvím, tak tím směrem vysílám i svou energii. Proč bych měla svou energii vydávat na něco, co se mi nelíbí? Teoreticky je nám to jasné, ale jak to komu jde v praxi?

Někdy můžeme nabýt dojmu, že se nám děje něco, s čím nemáme nic společného. Jenže vesmírný zákon přitažlivosti funguje nejen neustále, funguje i bezchybně. To znamená, že cokoliv se ke mě dostalo, je tam z nějakého důvodu. Přitáhla jsem to svým nerozvážným jednáním. 

Staré přísloví praví, že postižená slepice kdáká nejvíce...

...přeloženo do slov dnešní doby  vibrace, které ze mě vyšly, se ke mě opět navrátí. Ať se mi to bude líbit, nebo ne.


Tak ať se vám daří volit ta slova, která nejlépe odpovídají tomu, co si chcete do života přitáhnout.

Krásný den všem, 


Jolana






Foto: zdroj morguefile.com

pondělí 9. února 2015

Energetická místa - studánky

Dnes bych vás ráda upozornila na mé oblíbené zdroje energie - jsou jimy "obyčejné" studánky.
Stává se mi při procházce v lese, že objevím studánku. O to větší radost mám, pokud u ní najdu značku s názvem, který si pak mohu doma na internetu najít a o studánce si počíst.

Když jsem se před časem nastěhovala spolu s rodinou na okraj Brna, jako první věc jsem provedla "mapování". Za svůj život jsem se stěhovala mockrát, tak jestli mi něco jde - je to mapování. Prakticky to znamená to, že se naučím adresu, kde bydlím, vylezu ven a začnu zkoumat své okolí. Můj orientační smysl býval velmi slabý. Ztrácela jsem se kdykoliv, kdekoliv a hlavně často. Proto jsem se naučila využívat záchytné body v krajině, abych se po ztracení opět našla.

První studánka, kterou jsem v Brně objevila, byla tato krasavice...

Foto: zdroj estudanky.cz

Kdo zná Ořešín a chodí se dívat na koníky, krmit ovečky a kozénky, tak ji nemine, dá-li se od statku lesní cestou směrem doprava. Cesta se jmenuje Rakovec. Voda nám chutnala všem, i když po čase jsem našla ještě jednu, a tam mi voda chutnala lépe.

Proč vlastně pít vodu ze studánek?
Je to úplně jiný level kvality vody. Obzvláště lidé vnímaví budou cítit rozdíl v chuti, energii. Pramenitá voda je to maximální, co člověk může svému tělu dát. Můžete to vyzkoušet se svými domácími mazlíčky, dejte jim dvě misky s vodou - do jedné natočte kohoutkovou, do druhé dejte pramenitou ze studánky. Můžete to dotáhnout ještě dál a dát třetí misku s nějakou drahou vodou z pet lahve - a nechte svého zvířecího mazlíčka, ať si vybere....U nás si tedy vždy vybírá tu pramenitou.

Další studánku jsem našla "náhodou", potřebovala jsem si odskočit od hlavní cesty, a jak jsem hledala místečko, aby mě nebylo vidět, uviděla jsem takovou starou železnou pumpu, jaká bývala na každé vsi. To mě upoutalo, místo odskočení jsem přiskočila k pumpě a nedalo mi to, abych neochutnala. Řekla jsem si, že co mě nezabije to mě posílí, napila se pořádně a voda to byla lahodná. Až doma jsem zjistila, že voda je pitná

foto: zdroj www.estudanky.eu

Studánky jsou všude okolo nás. Zvykli jsme si jít, otočit kohoutkem a pít. Kohoutková voda se dá zkvalitnit. Někdo používá různé filtrovací zařízení, já osobně si dávám do skleněného džbánu s vodou drahé kameny jako křišťál, růženín a ametyst. Voda mi pak chutná mnohem lépe, mám to opět ověřeno i naším domácím mazlíčkem a i návštěvy poznaly rozdíl v chuti.

Pití vody ze studánek má ještě jeden velmi blahodárný účinek - alespoň pro mě osobně. Tím je pohyb, pobyt v přírodě a ještě posilovací cvičení, když si nesu plné lahve s vodou domů.

Nezapomeňte - jsme bytosti vody. Voda je prvek, který je nejvíce zastoupen v našem organismu. Dle stáří a kvality života obsahujeme kolem 70% vodu. To, jakou vodu pijeme, co do vody vložíme (myšlenkově) ovlivňuje naše životy. Pokud toho budeme vědomě používat, zvyšujeme tím své vibrace.

A co vy, máte nějaké své oblíbené studánky? Našli jste nějakou, u které nevíte, zda se z ní můžete napít?
Zkuste si ji najít zde:
www.estudanky.eu/


Krásný den všem, Jolana
www.nova-cesta.com
www.jolanadominguez.cz