pátek 18. července 2014

Může být "víra" překážkou duchovního (osobního) rozvoje?

Růst je základním prvkem našeho bytí. Dříve či později se vydáme směrem vpřed. Chceme "růst" i duchovně. Když přijde ten okamžik a my hledáme svou cestu, dostáváme se do etapy, kdy poznáme sílu víry. Věřit je přece dobře, nebo?...

V co věříte vy? Jaké víry uctíváte? Jste si jisti, že vše, v co věříte, je ve váš prospěch?

Dříve bych nejspíš na každou z těchto otázek odpověděla, že ano. Možná bych se i naštvala, že někdo zpochybňuje mé kvality. Protože nedostatek víry bych vnímala jako brzdu v osobním vývoji.

Dnes jsem se posunula jinam. Tento posun vnímám jako další možný úhel, který nutně nevylučuje ty předešlé. Ba naopak, nový úhel mě obohacuje, protože se na tutéž situaci mohu podívat z několika stran a lépe posoudit, jak dál.

Za vším hledej myšlenku.

Je jedno, co děláme, na co se soustředíme. Nejprve na to musíme pomyslet. V okamžiku, kdy myšlenka byla vyslána, zapojujeme vizualizaci. Představujeme si "to". Čím víc na to myslíme, tím více naší energie vysíláme tímto směrem. Naše vitální síla pomáhá realizovat "projekt". Čím víc detailů jsme schopni začlenit, čím víc času novému projektu věnujeme, tím spíš se stane naší přítomností.



Dám příklad.
Nemocný člověk si představuje zdraví. Chce být zdravý. Něco ho bolí, ta bolest je nepříjemná a člověk se jí chce zbavit. A tak si začne představovat jaké to bude, až bude zdravý. Řekněme, že trpí silnou rýmou. Jenže....
Do hlavy se začnou vkrádat myšlenky tipu:
  • rýma trvá léčená sedm dní a neléčená týden
  • jestli dostanu zánět dutin, budu muset na ORL
  • možná mi ty dutiny budou muset propíchnout
  • tam zase bude lidí, budu tam čekat jak idiot 3 hodiny
  • ještě abych tam chytl něco dalšího
  • asi budu potřebovat další balení nosních kapek
Seznam myšlenek bude mnohem delší a bohatší.


Chceme se uzdravit, ale kolik myšlenek jsme věnovali představě zdraví? A kolik myšlenek nemoci, dalším komplikacím a tomu, co nechceme?

Když věříme, že rýma trvá týden, jak chceme, abychom se uzdravili za den či dva? Nebo okamžitě? Pokud věřím, že okamžitě se z rýmy nikdy nikdo neuzdravil, nedám si šanci to zkusit. Moje víra v to, co nejde, je silnější než moje vůle připustit, že by to jít mohlo.

Chci zázraky, ale nechci je připustit.

Kolik zbytečných vír máme v sobě zakódovaných? Kolika věcem věříme, aniž bychom to kdy zkusili?

Já jsem se zkusila vyléčit z rýmy za kratší dobu. Jednou jsem to dokázala za 3 dny, jednou skoro okamžitě. Pak mi to opět nešlo a měla jsem rýmu týden. Proč?

Vstoupil faktor strachu. Co když už se mi to opětovně nepovede? Co když to byla náhoda?

Zkuste se sebou více experimentovat. Zkuste připustit i to, čemu byste dříve nevěřili. Protože když se naučíte nelpět na svých vírách, zjistíte, že hory se mohou přenášet.

Víra je pro mě jeden ze schodů směrem ke světlu. Dříve jsem věřila, že víra je maximum. Že za vírou už nic dalšího není.

Je.

Je tam vědomí.

Vědomí nezpochybňuje. Vědomí nepotřebuje víru.

Vědomí ví.

Ať už věříte čemukoliv, vězte, že vždy se můžete posunout dál. Když si to připustíte.

Mějte krásný čas,

s láskou Jolana
www.nova-cesta.com


foto: zdroj morguefile.com