pátek 4. dubna 2014

Proč je důležité vyjadřovat vlastní pocity a potřeby

Pocit frustrace a vnitřní nespokojenosti a nenaplnění není výsadou žen. Tyto pocity zažívají miliony lidí všude ve světe. Dříve jsem se vnímala jako jedinec, který zažívá těžké chvilky. Myslela jsem si, že mé problémy nikdo jiný nechápe, že to, co se mi děje, je svým způsobem nespravedlivé a chtěla jsem to změnit.

Začala jsem hledat jak změnit svou frustraci na pocit uspokojení ze sebe samé, jak mít dobrý pocit z toho, co právě dělám, jak si věřit a jak umět uspokojit své potřeby.

Znáte pocit, že vás nikdo nemá rád, že vás nikdo nechápe, máte pocit, že jste outsider, člověk který nezapadá do žádné kolonky, v každé společnosti jste mimo, protože témata o konzumním způsobu života vám nic neříkají? Vidíte jak druzí dělají něco špatně a chcete jim poradit a místo toho jste za toho špatného vy? Že chcete změnit svět k lepšímu, ale nikdo vám nenaslouchá, všem se to zdá být jedno?  Pokud jste si zodpověděli alespoň na jednu otázku ano, pak víte, jak jsem se cítila.

To všechno jsem jako mávnutím kouzelného proutku změnila. Pochopila jsem totiž princip, na kterém funguji. Pochopila jsem jaký myšlenkový vzorec mě ve starých pocitech udržoval, změnila jsem ho a vytvořila jsem vlastní myšlenkový vzorec, který mi vyhovuje.

Cítit vnitřní naplnění, mít radost sama ze sebe, mít dobrý pocit ze všeho co dělám i když se mi to vždy nepodaří na jedničku - to je moje dnešní realita. Naučila jsem se přeladit.

Pochopila jsem, že vše, co nás obklopuje, vše co tvoří naši vlastní realitu, je neutrální. Každá daná situace nemá předem dáno, zda je "dobrá či špatná", "pozitivní či negativní". Ač to často vypadá, že něco je vyloženě negativní a něco je vyloženě pozitivní, opravdu vše je neutrální. Každý člověk sám udává, jak na něj situace působí, zda ji vnímá pro sebe přínosnou nebo ne.

Zjistila jsem, že je pro mě těžké říkat co chci. Odešla jsem z bývalé práce a chtěla si hledat novou, ale bylo těžké najít práci, která by odpovídala mým požadavkům. Věděla jsem jistě, co už dělat nechci, ale nebyla jsem si jistá, co vlastně dělat chci. Nevěděla jsem na co se zaměřit, kterým směrem jít, co je to správné, co mám dělat.

Je těžké jít za svým cílem, když nevíme, co naším cílem je. Nejprve je potřeba si uvědomit, o co usilujeme. Pak se můžeme vydat tím směrem. 

Když nevíme, co chceme, nejlepší je začít tím, co nás nejvíc baví. Dělat to, co nás těší, baví a naplňuje, co nám pomůže naladit se na vibrační hladinu tvořivosti. Když tvoříme, jsme tvořitelé. Možná hned napoprvé nepoznáte, co vlastně dělat chcete. Je úplně jedno čím začnete. Jakmile děláte, co vás těší a děláte to tak dlouho, dokud vás to těší, sami pocítíte, zda u té činnosti setrváte nebo vás napadne jiná činnost, která vás těší víc. A tak se postupně dostanete až tam, kam jste chtěli - dozvíte se, co chcete.

Vždy jsem si myslela, že jsem otevřená a nemám problém s tím říct, co chci. Moje upřímnost mi bývala vytýkána jako nedostatek. Zvláštní - protože pokud se zeptáte lidí, co jim nejvíce vadí, většina řekne, že lež.
Říct upřímně svůj názor jsem uměla, ale říct, co opravdu chci byl trošku problém. Bála jsem se reakcí svého okolí, bála jsem se zda mě budou přijímat a mít rádi, i když jim řeknu něco, co se jim třeba nebude líbit. A tak jsem si nechávala líbit to, co se mi nelíbilo. A to až do bodu, kdy jsem si uvědomila, že druzí lidé sami nepochopí co chci, že jim to budu muset říct, anebo budu odsouzená celý život žít ve frustraci z toho, že manžel nepozná co mám ráda, že neví jakou květinu mi dát, že ho nenapadne mi nějakou koupit, že si nevzpomene na mé narozeniny, že v práci nikdo neocení mou práci, protože se neumím vychválit a svou práci prezentovat, že děti budou opakovat ty stejné chyby, protože jim neukážu, jak to mají dělat "správně" - tedy přínosně pro ně...

Kdo neumí říct, co má rád, má problém i v sexu. Ten druhý může poznat co se vám líbí, ale taky nemusí. Většinou se řídíme tím, co nám samotným dělá dobře a to pak děláme tomu druhému. Jenže už tady narazíme na první úskalí - muž má jiné potřeby než žena. Muž je energeticky úplně někde jinde. Tak, jako muž neví, jaké to je být ženou, neví žena, jaké to je být mužem. Aby vztah fungoval po všech stránkách, je důležité mít bezbariérovou komunikaci. Možnost říct, co potřebuji, co mám ráda, umět naslouchat potřebám partnera.

Hovor o intimních stránkách sexuálního života bývá pro mnoho lidí ožehavé téma, právě proto, že se bojí vyjádřit upřímně své potřeby. Často se soustředíme na to, co se nám nelíbí, říkáme partnerovi, co dělat nemá, ale už zapomínáme říkat, co dělat má, co se nám líbí. Partner může pak být frustrovaný, protože nabyde pocitu, že nic nedělá dobře.

Řekla jsem STOP všem svým myšlenkovým hrám, které mě udržovaly v pozici chudáka. Začala jsem komunikovat na jiné úrovni - vyjadřuji své potřeby, sdílím své pocity a hlavně - NIC si neberu osobně z toho, co mi říká druhý člověk. Každý vyjadřuje svou realitu, každý má svou vlastní pravdu, protože se na ni dívá svýma očima, očima člověka se specifickými potřebami. Když ve škole zbývá 5 minut do zazvonění konce hodiny, jeden žák může sedět a netrpělivě čekat, kdy zazvoní, aby už byla přestávka, zatímco druhý by chtěl, aby minuty plynuly pomaleji, protože dopisuje písemnou práci. Žena, která nechtěně otěhotněla, vidí své těhotenství jako problém, zatímco žena, která roky usiluje o otěhotnění by byla v sedmém nebi, kdyby jí její těhotenský test ukázal pozitivní výsledek.

Vždy je to jen o úhlu pohledu, nic není takové, jaké se na první pohled zdá.

Nebojte se říct si o to, co potřebujete. Když to neřeknete vy, kdo to udělá za vás? Když to neřeknete teď, tak kdy bude lepší příležitost? Ta správná chvíle je vždy. Vždy můžete změnit své myšlenkové pochody tak, aby vám bylo dobře, abyste byli vnitřně naplnění, uspokojení, šťastní a tvořili si takový život, v jakém vám je nejlíp.

Někdy si zažíváme těžké chvíle, někdy sejdeme z cesty a zažíváme přesně to, co nechceme. I to je správně. Krátká odbočka nás pomůže rychleji nasměrovat zpět na správnou cestu.

Žádná změna nenastane sama od sebe, je potřeba nejprve vědět, co chceme, a pak udělat potřebnou akci - neboli teorie bez praxe bude vždy jen teorií.

Ať se vám hezky tvoří vaše realita a zažíváte přesně to, co potřebujete :)

Jolana
www.nova-cesta.com



foto: zdroj morguefile.com