pondělí 31. března 2014

6. Z mých berliček - "duchovno"

Pomáhat druhým je krásné poslání. Když se to vysloví, zní to tak noblesně, oduševněle, esteticky a oceněníhodně. Je mnoho lidí, kteří na otázku "co byste chtěli dělat nejraději" odpoví "pomáhat druhým".

K pomoci druhým jsem se dostala podobně jako většina "z nás". Potřebovala jsem pomoci sama sobě. Něco už jsem uměla, něco jsem znala jen teoreticky a něco mi nešlo přijmout. Všechny problémy vznikají nepřijetím neboli odporem. Odporem přijmout pravdu druhého. Ego ve mě rádo slyšelo, že je dokonalé a že ví všechno líp. V mnoha situacích už umělo připustit, že druzí lidé mají svůj názor a že pro ně je tím nejlepším, přesto zůstávala část mé osobnosti, která se stále bránila. Bránila se přijmout nejen pravdy druhých, bránila se přijmout i samu sebe.

Ve chvílích, kdy ani vědomí teorie nepomáhalo, utíkala jsem se k "duchovnu". Utíkala jsem ke svým duchovním učitelům, lidem, kteří mě inspirovali svým pohledem, lidem, kteří ve mě dokázali správně mířeným slovem vzbudit přesně tu část mě samé, která to potřebovala.

A tak bylo období, kdy jsem radila druhým, zvládala všechny své zkoušky celkem obstojně a když přicházela slabá chvilka, šup a už jsem mazala ke své inspiraci "dobít baterky". A fungovalo to skvěle. Jenže tu byl jeden háček - cítila jsem, že to takhle nejde donekonečna. Že "někde" je "něco" víc, výzva, která mě táhla vpřed.

Duchovní cesta je cesta jako každá jiná. Zní to tak nějak líp a je potřeba se domluvit na názvosloví, abychom si my lidé alespoň trochu rozuměli. Myslím, že pro mnoho z nás duchovní cesta znamená něco podobného - cesta, kde se nesoustředíme na hmotu, cesta kde zkoumáme to nehmotné. Víme, že to je, většinou to ale nevidíme a neumíme si na to sáhnout.


Velkou inspirací na mé "duchovní" cestě mi byla skvělá učitelka a mystička Iva Adamcová. Dodnes si ráda poslechnu její přednášky. Je to jedna z mála osob, která mě opravdu dokázala pohnout vpřed. Naučila jsem se umět vidět samu sebe jejíma očima.

Dalším skvělým  učitelem mi byla Esther Hicks, žena která channeluje Abrahams. Její videa mě rozesmála, motivovala, dovedla k zamyšlení. Stejně jako Darryl Anka se svým Basharem, bytostí, která mě okouzlila svou přímostí.

Je zcela lhostejné, zda při channelingu probíhá opravdový přenos projevu jedné bytosti skrze druhou či zda si to ta daná osoba umí "chytat" z éteru sama. Mě je to jedno, nezabývám se formou, jakou se ke mě informace dostane. Vnímám samotnou hodnotu informace a sílu mé rezonance k ní.

Nemohu opomenout ani mého milého Eckharta Tolleho. Chlapíka, kterému jsem se "bránila" víc jak rok. Dneska už se tomu jenom směju, ale byly doby, kdy mi jen pohled na něj vadil. Ale to jen do té doby, než jsem dozrála k tomu, abych mohla přijmout jeho krásné poselství. Jeho minuty ticha mi daly víc než hodiny strávené ve škole :)

To, že píšu o duchovnu v minulém čase, neznamená, že už bych si žádná videa nepouštěla nebo si myslela, že už všechno vím a nemám se co učit. Myslím, že tenhle proces nikdy nekončí. Neustále se rozpínáme a rosteme. Není cíl. Cíl je naše cesta. O duchovnu píšu v minulém čase, protože už ho nepotřebuji jako berličku. Duchovno pro mě není cesta víry. Mou cestou je vědomí. Víra potřebovala berličku, vědomí jde dál samo, už se nepotřebuje o nic opírat. (Všem výzvám čelím stojíc pevně na svých nohou....a když upadnu, umím sama vstát.)

Každý den jsem vděčná za vše nové, co jsem mohla prožít, za vše nové, co jsem mohla poznat a ochutnat. Jsem vděčná za všechny chvíle, protože když se naučíme vnímat vše, co přichází, jako produktivní, naučíme se vybírat si to, co nás posouvá vpřed, co nás naplňuje štěstím a pocitem spokojenosti. Žít život podle svých představ, podle vlastních pravidel.




Vše je jak má být, vše je takové, jaké si to uděláme. Vše je odrazem našeho bytí, odrazem našeho nitra, odrazem toho, kým jsme. Co vysíláme, to přijímáme. Co přijmeme - o tom sami rozhodujeme. Buď vlastním výběrem - pokud žijeme vědomě, nebo automaticky - když žijeme nevědomě. Mezi těmito dvěma póly je mnoho různých odstínů, to podle toho odkud kam jdeme.


Mějte cestu, jakou si přejete :)

Jolana Dominguez
www.nova-cesta.com


foto: zdroj morguefile.com
        internet