Motto

Moje motto ..."Vždy existuje řešení, pokud ho nevidíte, změňte úhel pohledu"...

čtvrtek 2. října 2014

Léčivá síla jírovce a kaštanů


Podvědomě od malička sbírám kaštany a nosím je v kapsách bund a kabátů. Ještě jsem ani počítat neuměla, ale kaštany (a šišky) jsem měla všude.

Každý strom má v sobě neskutečnou sílu. Tedy - ona je skutečná, jen pro nás byla dlouho skrytá. Je to síla, kterou nevidíme očima. Tuto sílu můžeme vnímat intuicí, můžeme ji umět nacítit.

Když je mi úzko, těžko, nebo se cítím slabá, nemocná, jdu do lesa. Už po chvíli v lese ustupují příznaky nemocí a slabostí a cítím se opět silná.

Jírovec, pro nás známý jako strom plodící kaštany, je velmi silný strom. Osobně ho vnímám jako "Pan strom". Kdykoliv nějaký vidím, vnitřně se mu klaním a obdivuji jeho krásu.
Ačkoliv jsou jeho plody pro nás nejedlé, dávají nám mnoho síly. V lidovém léčitelství se používá kůra z mladých větviček k léčivým odvarům při potížích s klouby.

Každý člověk by si měl každý rok nasbírat tolik kaštanů, kolik mu je let + 1 navíc. Takové kaštany dáme do plátěného sáčku a můžeme je mít na posteli, kde spíme, pod polštářem nebo alespoň ve své blízkosti. Chrání nás před tím, co by nám škodilo a pomáhají udržovat naše tělo silné. Mnoho lidí může potvrdit, že je kaštany posílili natolik, že za celou zimu nestonali, žádné chřipky, rýmy a pod.


Mimo to je dobré nosit několik kaštanů při sobě.
Kaštany, stejně jako jírovec, mají moc stahovat na sebe nízkovibrační energie, pro nás známé jako "negativní". Kaštany plné síly mají výraznou mahagonovou barvu, jsou lesklé, příjemné na dotek, krásně kloužou v rukou. Navíc působí i terapeuticky - krásně uklidňují.

Jak na sebe kaštany natahují nízké vibrace, tmavnou, černají, ztrácejí lesk, velikost a už nejsou tak příjemné na dotek. Není to jen proces sesychání. Míváme doma vždy kaštanů spoustu. Záleží na umístění a na tom, kdo se v jejich blízkosti pohybuje.

Zkuste si to sami doma. Rozmístěte kaštany po různých místnostech, dejte si je do kabelek, kapes a pozorujte, jak se budou měnit. Uvidíte, že některé jen trochu seschnou, ale stále budou "živé", zatímco jiné budou vypadat "mrtvě".


Dělejte to, co cítíte, že dělat máte. Nenechejte rozhodovat  mysl, zda je to v souladu s vašimi myšlenkami. Protože hlava je mnohem "zastaralejší" než srdce. Srdce promlouvá skrze pocity. Srdce je mnohem silnější, výkonější a je propojeno se Zdrojem. Když nasloucháme svým pocitům, umožňujeme Božství v nás se projevit. Čím víc svým pocitům nasloucháme, tím hlouběji se dostáváme sami k sobě.

Když se naučíme přijímat skrze pocity, naučíme se naslouchat jak našemu tělu, tak naší duši, našemu Vyššímu Já, Božství v nás.

Vždyť kdo jiný než naše pocity nám o nás poví vše? Jen my sami nejlépe víme, co je pro nás nejlepší.

www.nova-cesta.com

foto: zdroj www.wikipedia.org a www.nova-cesta.com

pátek 30. května 2014

7. Z mých berliček - japonská technika stlačování bodů

Zdravím vás moji milí čtenáři,
dnes jsem si vzpomněla na jednu z berliček, která pro mě před časem byla velmi velmi důležitá.

Dnešní berlička se týká velmi staré japonské techniky. Dozvěděla jsem se o ní před mnoha lety. Má kamarádka z Finska mi o ní pověděla. Darovala mi i knihu, abych se mohla naučit jak tuto techniku sama provádět.





Podstata japonské techniky stlačování bodů je tato:

Po dobu minimálně 3 minut (více znamená lépe) si stlačujete meridiánové body na těle.

Proč je potřeba tyto body stlačovat?
Stlačováním těchto hlavních meridiánových uzlů je stimulujete. Každá nemoc, která se nám projeví, je ve své podstatě blokem v toku energie meridiány. Když na tento blok působíme, začne se uvolňovat a energie může opět proudit.

Takto to zní celkem jednoduše. Je ovšem potřeba plně pochopit, že KAŽDÁ nemoc je zpráva pro nás, že KAŽDÁ nemoc má svůj význam a VŽDY je třeba hledat důvod PROČ se nemoc projevila, tedy co nám má být sděleno. Berlička ve formě stlačování bodů nám může pomoci odblokovat problém, nepomáhá nám ale pochopit, proč problém nastal. Proto ji nazývám berličkou. Má nám pouze ulevit, urychlit proces léčení, zpříjemnit dobu, která je pro nás náročná, protože nemoc pro nás náročná je.

Když měla moje dcera asi 10 měsíců, trpěla silným kašlem. Nechtěla jsem jít opět k pediatrovi, protože už jsem věděla co by následovalo - antibiotika, sirup na kašel, tabletky na zklidnění sliznic...určitě to znáte. Poprvé jsem vytáhla knihu, která mi ležela v šuplíku, a hledala, jak bych dceři mohla pomoci. Na jednom z obrázků bylo názorně zobrazeno kam přiložit prsty. U lopatek na zádech jsou body, které se drží lehce stlačeny. Využila jsem toho, že dcera usnula, spala na bříšku, a tak jsem jí po dobu asi 20 minut držela bodíky (u nás doma se této technice říká prostě - BODY). Občas se trochu zavrtěla, zakašlala a spala dál. Já držela, stála jsem u postýlky v nepohodlné pozici, síť proti moskytům se mi lepila na tělo, ale já nepolevila. Když se dcera probudila, už nekašlala. A nezakašlala už ani jednou.

Toto pro mě bylo přímo zázračné uzdravení. Stále jsem nemohla uvěřit, že by se z něčeho tak vleklého, jako je dětský kašel, mohla vyléčit za tak krátkou dobu. Ale bylo to opravdu tak. Stačilo jedno asi 20 minutové působení a blok byl rozpuštěn.

Bodíkování nám pomohlo ještě mnohokrát. A nejen u dětí, pomáhala jsem touto technikou i sobě, sousedům, švagrové atd. Šlo s tím hezky rozpustit bolení hlavy, ospalost, výrazně jsem si pomohla při gynekologických problémech...už ani přesně nevím kolikrát jsem tuto techniku použila. Někdy se přistihnu, že ji aplikuji nevědomě. Z rukou vychází energie, a to u každého člověka. Automaticky si ruce přikládáme k bolavým místům. Tělo samo nejlépe ví, co mu uleví, co mu dělá dobře.

Pochopení podstaty nemocí nám pomáhá vnímat své tělo. Když vnímáme jeho příznaky, potřeby, pak s ním lépe spolupracujeme a nemusí docházet k velkým a závažným nemocem. Čím dříve se začneme zabývat signály svého těla, tím dříve s tím můžeme něco udělat.

Určitě vás zajímá, jak se ona kniha, kterou jsem od mé kamarádky dostala, jmenovala. Autorkou je Ingrid Schlieske a kniha se jmenuje "Japanisches Heilströmen".

I přesto, že pro některé z vás kniha nebude srozumitelná (je v němčině, pokud vím přeložena nebyla), doporučuji vám se s ní seznámit. Je plná fotografií, obrázků a popisky si můžete přeložit snadno v překladačích na internetu.

Tuto techniku jsem se naučila sama pouze s knihou. Stálo mě to mnoho hodin úsilí, pokusů, omylů, ale i úspěchů. Největší odměnou pro mě bylo když jsem pomohla od rýmy mému manželovi - skeptikovi. Stlačování bodů mu pomohlo i přesto, že v to nevěřil.

Tato technika není založena na víře, jak jsem popisovala již výše - je založena na uvolňování bloků v energiích. Stlačování můžete provádět vy sami, můžete pomáhat sobě, dětem, rodičům, partnerům, přátelům...

Při této technice nedáváte nic ze sebe, nejste léčiteli, pouze využíváte toho, že skrze nás prochází energie. Nemusíte si nic představovat, dokonce se na to ani nemusíte soustředit. Časem se naučíte najít body rychle a spolehlivě. Pak už stačí pouze přiložit prsty, stlačit a nechat "ťukat". Jakmile energie proudí, ve svém prstu budete cítit jemné ťukání, asi jako když si přiložíte prsty na tepnu a cítíte své srdce. V tomto případě se ovšem nejedná o tepny, ale meridiány. Proto je v tom rozdíl i pocitově.

V knize je mnoho tipů jak si pomoci třeba i jen jednou rukou. Stlačování můžete provádět i ve škole, v tramvaji, v autě, kdekoliv kdy můžete mít volnou jednu ruku (to s tím autem píše autorka, já osobně při řízení potřebuji ruce obě, nemám automat).

Autorka Ingrid Schlieske napsala ještě jednu knihu, kterou vlastním. Jmenuje se myslím "Klopfen sie sich frei", je založena na metodě M.E.T., u nás známou především díky Sindy Katayamě jako EFT. I tuto techniku jsem vyzkoušela a osvědčila se mi výborně.

Případné dotazy ráda zodpovím, kdo si knihu koupí a bude hledat konkrétní body, může mě kontaktovat, ráda pomohu, vysvětlím, přeložím (nečekejte překlad celé knihy, pár řádek, atd... prostě to, co bude v mých možnostech.)

Přeji krásný den.

www.nova-cesta.com

pondělí 31. března 2014

6. Z mých berliček - "duchovno"

Pomáhat druhým je krásné poslání. Když se to vysloví, zní to tak noblesně, oduševněle, esteticky a oceněníhodně. Je mnoho lidí, kteří na otázku "co byste chtěli dělat nejraději" odpoví "pomáhat druhým".

K pomoci druhým jsem se dostala podobně jako většina "z nás". Potřebovala jsem pomoci sama sobě. Něco už jsem uměla, něco jsem znala jen teoreticky a něco mi nešlo přijmout. Všechny problémy vznikají nepřijetím neboli odporem. Odporem přijmout pravdu druhého. Ego ve mě rádo slyšelo, že je dokonalé a že ví všechno líp. V mnoha situacích už umělo připustit, že druzí lidé mají svůj názor a že pro ně je tím nejlepším, přesto zůstávala část mé osobnosti, která se stále bránila. Bránila se přijmout nejen pravdy druhých, bránila se přijmout i samu sebe.

Ve chvílích, kdy ani vědomí teorie nepomáhalo, utíkala jsem se k "duchovnu". Utíkala jsem ke svým duchovním učitelům, lidem, kteří mě inspirovali svým pohledem, lidem, kteří ve mě dokázali správně mířeným slovem vzbudit přesně tu část mě samé, která to potřebovala.

A tak bylo období, kdy jsem radila druhým, zvládala všechny své zkoušky celkem obstojně a když přicházela slabá chvilka, šup a už jsem mazala ke své inspiraci "dobít baterky". A fungovalo to skvěle. Jenže tu byl jeden háček - cítila jsem, že to takhle nejde donekonečna. Že "někde" je "něco" víc, výzva, která mě táhla vpřed.

Duchovní cesta je cesta jako každá jiná. Zní to tak nějak líp a je potřeba se domluvit na názvosloví, abychom si my lidé alespoň trochu rozuměli. Myslím, že pro mnoho z nás duchovní cesta znamená něco podobného - cesta, kde se nesoustředíme na hmotu, cesta kde zkoumáme to nehmotné. Víme, že to je, většinou to ale nevidíme a neumíme si na to sáhnout.


Velkou inspirací na mé "duchovní" cestě mi byla skvělá učitelka a mystička Iva Adamcová. Dodnes si ráda poslechnu její přednášky. Je to jedna z mála osob, která mě opravdu dokázala pohnout vpřed. Naučila jsem se umět vidět samu sebe jejíma očima.

Dalším skvělým  učitelem mi byla Esther Hicks, žena která channeluje Abrahams. Její videa mě rozesmála, motivovala, dovedla k zamyšlení. Stejně jako Darryl Anka se svým Basharem, bytostí, která mě okouzlila svou přímostí.

Je zcela lhostejné, zda při channelingu probíhá opravdový přenos projevu jedné bytosti skrze druhou či zda si to ta daná osoba umí "chytat" z éteru sama. Mě je to jedno, nezabývám se formou, jakou se ke mě informace dostane. Vnímám samotnou hodnotu informace a sílu mé rezonance k ní.

Nemohu opomenout ani mého milého Eckharta Tolleho. Chlapíka, kterému jsem se "bránila" víc jak rok. Dneska už se tomu jenom směju, ale byly doby, kdy mi jen pohled na něj vadil. Ale to jen do té doby, než jsem dozrála k tomu, abych mohla přijmout jeho krásné poselství. Jeho minuty ticha mi daly víc než hodiny strávené ve škole :)

To, že píšu o duchovnu v minulém čase, neznamená, že už bych si žádná videa nepouštěla nebo si myslela, že už všechno vím a nemám se co učit. Myslím, že tenhle proces nikdy nekončí. Neustále se rozpínáme a rosteme. Není cíl. Cíl je naše cesta. O duchovnu píšu v minulém čase, protože už ho nepotřebuji jako berličku. Duchovno pro mě není cesta víry. Mou cestou je vědomí. Víra potřebovala berličku, vědomí jde dál samo, už se nepotřebuje o nic opírat. (Všem výzvám čelím stojíc pevně na svých nohou....a když upadnu, umím sama vstát.)

Každý den jsem vděčná za vše nové, co jsem mohla prožít, za vše nové, co jsem mohla poznat a ochutnat. Jsem vděčná za všechny chvíle, protože když se naučíme vnímat vše, co přichází, jako produktivní, naučíme se vybírat si to, co nás posouvá vpřed, co nás naplňuje štěstím a pocitem spokojenosti. Žít život podle svých představ, podle vlastních pravidel.

Vše je jak má být, vše je takové, jaké si to uděláme. Vše je odrazem našeho bytí, odrazem našeho nitra, odrazem toho, kým jsme. Co vysíláme, to přijímáme. Co přijmeme - o tom sami rozhodujeme. Buď vlastním výběrem - pokud žijeme vědomě, nebo automaticky - když žijeme nevědomě. Mezi těmito dvěma póly je mnoho různých odstínů, to podle toho odkud kam jdeme.


Mějte cestu, jakou si přejete :)


www.nova-cesta.com



foto: zdroj morguefile.com
        internet

pondělí 24. února 2014

5. Rescue cream - aneb Krizový krém - z mých berliček


Dnes vám představím další z mých "berliček". Stal se jím krém, česky krizový, jinak v originále Rescue Cream od Bachových esencí.
Tento krém se mi poprvé dostal do rukou někdy asi před 10-12 lety, v době, kdy jsem žila v Karibiku. Jedna paní z Finska, která tam každoročně jezdila, a která se stala mou velmi blízkou přítelkyní, si ho vozila s sebou na štípance od komárů. Jednou, když jsem u ní byla na návštěvě, mě ošklivě štípla vosa. Přítelkyně vytáhla krém, natřela a už po chvíli to bylo lepší. (Když to porovnám, tak účinek krému sice není tak dobrý jako horká voda, ale určitě znatelný.
To bylo moje seznámení se s krémem. Tenkrát jsem ještě netušila, jak všestranný může být.

Od té doby se u nás v rodině krém používá velmi často. Díky svému přírodnímu složení ho používám i jako krém na obličej (pravda nejsem z těch žen, které by se denně natíraly krémy) a všude tam, kde se na pokožce projeví jakákoliv odchylka od normálu.

V Karibiku jsem ho natírala hlavně dcerce. Byla malé miminko a kdykoliv se odřela a plakala, zachránil to "žlutý krém", který pak dostal jméno "crema de golpes" tedy přeloženo něco jako krém na odřeniny. Nejprve jsem ho používala u dcerky spíš abych ji uklidnila, ani jsem netušila, že bude mít krém účinek i na odřeniny, otoky po nárazech a jiné drobné dětské nehody. Krém se stal naší každodenní součástí. Jakmile se jí něco stalo, už sama přišla a ptala se po něm. I ostatní děti v okolí se naučily, že krém všechno spraví. Nevím nakolik v tom hrála roli psychika a víra, že krém pomáhá. Každopádně krém pomohl každému, ať malému či velkému, ať věřil či neměl tušení co mu nanáším na kůži.

Je velmi účinný i na opruzeniny, boláky na rtech, ve vlasech, atopický ekzem či popraskanou kůži za ušima.

Za celou dobu jeho používání jsem zjistila, že kdykoliv si ho natřu na obličej, mám ho hladký a jemný jako dětskou prdelku, vrásky se vyhladí a já mám pocit, jako by mi ho někdo vyžehlil.
Krém bereme na každou dovolenou, je v naší lékárničce jako první pomoc na cokoliv. Jeho rozsah se neustále rozšiřuje a kdykoliv mě napadne, zkusím ho použít na něco dalšího. Existuje i ve formě kapek, žvýkaček a dalších doplňků, já osobně dávám přednost krému, je pro nás praktický a lehce dostupný.

Podotýkám, že nemám opravdu žádnou provizi za to, že na tento přípravek pěju chválu, reklamu si dělá sám, každý kdo ho bude používat na to přijde.


Ať vám mé zkušenosti poslouží k dobru.

www.nova-cesta.com

fotografie: zdroj internet, morguefile.com

Článek můžete dále sdílet v celé jeho podobě za podmínek, že uvedete i odkaz na zdroj a autora. Děkuji

středa 19. února 2014

Film na víkend - Celestinské proroctví

Před lety se mi dostala do rukou kniha Jamese Redfielda "Celstinské proroctví" a moc se mi líbila. V Česku v té době ještě nevyšla, kniha byla v němčině a já si následně sehnala i další díl - desáté proroctví (byl pak ještě další díl, který jsem našla až nedávno - Tajemství Shambally)

Filmové zpracování jsem našla až dnes, a tak se s vámi o něj ráda podělím.


Věřím, že se vám film bude líbit, kniha byla inspirativní a v mnohém mi tenkrát pomohla pochopit některé aspekty duchovního světa.

www.nova-cesta.com

foto: zdroj internet

sobota 15. února 2014

Film na víkend - The Encounter - Setkání

Dnes jsem si vzpomněla na tento film. Patří k těm, ke kterým se člověk rád po čase vrátí. Nemusíte být křesťané, abyste vnímali poselství tohoto filmu.

Více o filmu

Uprostřed noční bouřky nachází pět cizinců útočiště v opuštěné restauraci. Arogantní podnikatel (Steve Borden), osamělá svobodná žena (Jaci Velazquez), pár na pokraji rozvodu, a mladá uprchlice. Majitel jim však slouží nejen chlebem. Tento geniální hostitel (Bruce Marchiano) zná všechna jejich tajemství a má odpovědi na všechny problémy - stačí mu věřit. Je to zázračné setkání, které všechny přítomné poznamená.


Zdroj: ČSFD.cz


www.nova-cesta.com

foto: zdroj interne



pátek 14. února 2014

Tip na film nejen na víkend - Jedlá zahrada

Můj dárek pro vás na Valentýna - tip na film, který je mojí srdeční záležitostí. Když jsem jej viděla před víc jak rokem poprvé, neměla jsem o permakultuře tušení. Od té doby jsem shlédla víc filmů a hledala informace o tom, jak jednoduše zahradničit a přitom se zbytečně nenadřít.

Sama prozatím zahradu nemám, pěstuju jen za oknem a na balkoně.

Téma permakultury se mi moc líbí, postupně vložím víc tipů na zajímavé filmy, tak se těšte, sledujte, sdílejte :)



zde video - Alys Fowler - Edible Garden / Jedlá zahrada

www.nova-cesta.com

foto: zdroj internet



čtvrtek 13. února 2014

Tip na víkend - Cesta do lesa

Ráda bych vás upozornila na zajímavý film, na který jsem narazila dnes. Jmenuje se Cesta do lesa a tentokrát žádné zahraničí, tento film je z ČR.

Film mě příjemně překvapil, ukazuje stránky naší společnosti, které se v jiných filmech moc neukazují. Pokud si film chcete koupit, můžete tak udělat zde.




Hezký nejen víkend,


www.nova-cesta.com


Foto: zdroj internet

pondělí 3. února 2014

Proč jsme nemocní?

Člověk je tvor vcelku lenošný. Kdyby nemusel, nic by neřešil. Znáte hlášku "kdybych věděl, že se tohle stane, tak bych to tenkrát udělal jinak"? Nebo něco podobného...jak často, když se nám něco stane, hledáme proč se to stalo a že by se to nestalo, kdybychom byli bývali věděli....Tak já vám řeknu -- nic bysme neudělali jinak. Je to v naší nátuře nejprve padnout na ústa, odřít si je, ušpinit od hlíny, abychom něco začali dělat.

Když jsme "tak trochu nemocní", není nám úplně dobře, ale taky nám není tak špatně, abychom museli k lékaři, tak nic neřešíme. Necháme to být, třeba se to samo spraví. 

Každá nemoc vznikne nejprve "pouze" v energetické formě. Podle toho co nechceme přijmout se vytvoří blok v průtoku energie. Naše tělo nám začne vysílat velmi jemné signály, které většinou nechceme slyšet. Ignorujeme je. Tak tělo musí zesílit. A zesiluje tak dlouho, dokud nezačneme naslouchat.

Zvykli jsme si řešit nemoci, až když se projeví na fyzickém těle. To je ale až po čase, kdy k bloku došlo. Pokud nerozumíte co si máte pod slovem BLOK představit - pak je to nahuštěná energie, která se zastaví na místě a blokuje průchod. Přirovnala bych to k odpadní trubce. Takové to sítko, které míváte ve dřezu, aby zachytilo nečistoty z nádobí, to je naše vědomé rozhodování, to je to, co děláme vědomě. Když žijeme přítomným okamžikem, sítko pravidelně čistíme a odpadní trubka je neustále průchodná a bez ucpávek. Pokud ale sítko odstraníme, bude voda odtékat automaticky. To můžeme přirovnat k našemu automatickému způsobu žití. To, jak jsme žili dřív, automaticky přebírali zkušenosti druhých, názory druhých, aniž bychom je analyzovali a zvažovali, zda s nimi souzníme a zda jsou pro nás přínosné. Odpadní trubka bez takového sítka se může ucpat. Po čase může dojít k úplnému ucpání. Vznikne blok. Voda už nemůže odtékat tak jak by měla. Situace se neustále zhoršuje, a pokud nejednáme, ucpe se celý odpad a dřez se nedá používat.

Ať už vás sužují časté angíny, bolesti žaludku, problémy s vyprazdňováním či jiné, mnohem vážnější choroby, každá z nemocí je vytvořena námi. Člověk sám si vytváří všechny své nemoci. Vždyť co je to vlastně nemoc? Líbí se mi vysvětlení Jardy Duška - "nemoc znamená nemít moc nad vlastním tělem". (alespoň si teda myslím, že to někdy někde řekl on)

Pro mnoho lidí je velký problém připustit, že by si za své nemoci mohli sami. Je pro ně nemožné přijmout takovou zodpovědnost. Pokud čtete dál, pak už mezi ně nepatříte. Už jste začali přijímat pravdy, které jsou někdy tvrdé, ale velmi potřebné.

Jakmile člověk pochopí, že si každou nemoc způsobuje sám, a to způsobem myšlení, pak i člověk sám může zjednat nápravu.

Často děláme roky něco, co nám velmi škodí, a pak bychom chtěli, aby se vše změnilo jako lusknutím prstů. Tak, jako uklízíme své domovy, měli bychom uklízet i svá nitra. Máme v sobě mnoho programů chování, které jsme převzali automaticky a které nám nevyhovují. Jak často něco "musíme" dělat? Jak často máme pocit, že jsme oběťmi systému, státu, politiků či kohokoliv jiného? Být obětí je možné pouze v tom případě, že předám svou moc někomu jinému. 

Často jsem říkávala "musím" něco udělat, ale ve skutečnosti jsem nemusela. Jen jsem nechtěla čelit následkům odmítnutí. Například "musím chodit do práce". NIKDO nemusí chodit do práce. Je to naše volba. Pokud chceme žít určitým standartem, mít rodinu a zabezpečit ji podle nějakých svých představ, pak do práce chodíme. Ale nemusíme. Naučili jsme se mluvit a přemýšlet jako oběti. Jako lidé, kteří musí spoustu věcí dělat a nemůžou dělat to, co by chtěli, to co je baví. Stačí se jen začít dívat z jiného úhlu...

Člověk, který musí je pod neustálým tlakem. Tlak vytváří stres a ten pak asistuje u většiny nemocí. Každá nemoc má pak své místo na těle - kdo má problémy s komunikací, mívá často angíny. Všimněte si, že právě malé děti trpívají na angíny. Jak často dospělý umlčí dítě! A to pak v sobě drží emoci, kterou nemůže uvolnit a už je na angínu zaděláno. Nebo člověk, který se z nějakého důvodu bojí dávat průchod svým emocím a vše v sobě stlačuje po čase onemocní se žaludkem. Kolik žen má problémy se zácpou a kolik z nich neumí odpustit. Nebo ženské problémy - ty ukazují na nepřijetí v partnerství. Bolesti kloubů, artritidy apod. jsou nahromaděné zášti a neodpuštění. Podle toho, kde se na těle vytvoří nemoc se dá odvodit co ji vytvořilo.

Jak se tedy uzdravit, pokud už nemocní jsme? První krok je přijetí zodpovědnosti za svůj zdravotní stav. To, kde jsme, jsme si sami způsobili. Není proč si něco vyčítat. Stačí pouze přijmout svůj stav. To, jak se cítíme dnes, je odrazem toho, jak jsme žili. To, jak žijeme dnes, je stav, který ucítíme v budoucnu. Jsou dvě velmi důležité věci, které neděláme - jedna je naučit se mít rádi sami sebe a druhá je odpouštět. To, že řeknu někomu "odpouštím ti" ještě neznamená, že je opravdu odpuštěno. Opravdové odpuštění nastane tehdy, pokud si na danou osobu či událost můžeme vzpomenout, aniž bychom cítili staré křivdy a bolesti.

Odpuštění funguje jako čistič odpadních trubek. Čím víc odpouštíme, tím čistější je naše tělo, tím průchodnější je a energie v něm může kolovat.

Každá nemoc je způsobena nepřijetím. Buď sebe, druhých nebo situací. Když se něčemu bráníme, vytváříme odpor. Odpor je synonymem pro nepřijetí. Přijmout sebe i druhé takové jací jsme neznamená, že s nimi máme souhlasit, pokud to tak necítíme. Znamená to, že máme připustit, že pro ně je jejich pravda taková, jakou nám ji ukazují. Znamená to, že si máme uvědomit, že ač my to vidíme jinak, druhý člověk má svůj názor a ten bychom měli respektovat. A pokud ho přijmeme takového jaký je, může nás jeho názor obohatit, protože se budeme moci na svět podívat jeho očima, pochopit tak, proč cítí to co cítí, proč jedná tak jak jedná a nebudeme si nic brát osobně. Druzí nám odráží svá nitra. To, co nám sdělují, je jejich pohled na svět. S námi to nemá nic společného. To, co vidíme my, to co se nám odráží a jak vnímáme slova druhého je odraz našeho nitra. Je to náš úhel pohledu, náš způsob, jakým se díváme na svět a jak ho vnímáme. 

Dochází k mnoha zbytečným nedorozumněním a to právě z toho důvodu, že si lidé myslí, že pravda je jen jedna, snaží se přesvědčit druhé o té své a hovor se pak mění v boj ega proti egu druhého. Z každého boje pak vychází vítěz a poražený. Vítěz je ten, který zůstal s energií druhého, poražený se cítí špatně, protože chtě nechtě předal svou energii druhému. Nebyl pochopen, vyslyšen a jeho pravda nebyla přijata.

Ještě jednu informaci bych vám ráda připomněla, mnozí ji už vnímáte. Je jí síla slova. I slovo má na nás velkou moc. Používáte nějakou frázi, třeba "mám toho plné zuby", "leze mi na nervy", "já se z toho zblázním"? Jak často automaticky řekneme něco, co si ani neuvědomujeme? I takováto prohlášení mají svou váhu. 

Začněte si všímat co komu říkáte a co vám říkají druzí, aniž byste si to brali osobně. Vnímejte jak na vás slova působí. Jak probíhají vaše konverzace? Dráždí vás slova druhého? Proč? Jakou strunku ve vás rozdrnkávají? To, co jeden řekne nemusí být to, co druhý pochopí. 

Žít vědomě znamená kontrolovat to, co řekneme, to co uděláme a co přijmeme. Nemusíme kontrolovat úplně každou myšlenku, stačí naučit se žít přítomným okamžikem. Věnovat se té činnosti, kterou děláme. Znáte ten pocit, když vyjdete z domu a nevíte, zda jste zamkli? Nebo vypli žehličku? To by se vám nestalo, pokud byste žili v přítomnosti. Jsme zvyklí dělat jednu činnost a přitom myslet na něco jiného. Fyzicky jsme tady, ale naše myšlenky jsou buď v minulosti nebo v budoucnosti. Pijeme vodu, ale ani nevíme, že jsme pili, sníme pokrm a ani si nepamatujeme, jak chutnal, sedíme v práci a každých 5 minut se díváme, kolik je hodin, celou neděli myslíme na to, že zítra (v pondělí) zase musíme do práce....Poznáváte se v něčem?  Tak to změňte :)

Hezký den všem.

www.nova-cesta.com

fotografie: zdroj internet


středa 15. ledna 2014

Tip na víkend - seriál Dotek anděla

Dnes bych vám ráda představila jeden americký seriál, který se mi moc líbí. Jmenuje se Dotek anděla (Touched by an angel), natočen už před 20 lety a přesto tolik aktuální.

Na seriál jsem narazila "náhodou". Nejdřív jsem ho poslouchala jen kvůli procvičení angličtiny (v původním znění), ale s každým dalším dílem jsem žasla, kolik úžasných pravd tam už tenkrát zaznělo.

Neustále hledáme "nové informace", a přitom vše, co potřebujeme vědět, už bylo řečeno. Jen jsme to přes svůj spěch a shon neslyšeli.

Můžete začít v kterémkoliv díle, já začala u prvního. Přeji vám hezké pokoukání a pokud si budete potřebovat poplakat, tím líp. Dejte průchod svým emocím.

Krásný nejen víkend všem :)

www.nova-cesta.com
foto: zdroj internet


pátek 10. ledna 2014

Všelék č. 4 - MMS - aneb z mých berliček

Dnes vám představím další z mých "všeléků". Je to prostředek, ke kterému se vracím vždy, když ho potřebuji.

O tomto "zázraku" mi před pár lety řekla moje kamarádka, která trpěla kožními problémy, alergiemi a celiakií. 

MMS je vlastně zkratka z Master Mineral Solution. Tento dle mého názoru nedoceněný prostředek dokáže vyléčit mnoho zdravotních problémů, se kterými si moderní medicína neví rady. Díky své cenové dostupnosti a jednoduchosti užívání bez přítomnosti lékařů upadl mezi farmakologickými koncerny v takovou nemilost, že se snaží všemi silami zpochybnit jeho účinky a bezpečnost. Tato manipulace vedla k tomu, že i já měla strach přípravek vyzkoušet a několik měsíců, ne-li rok jsem o něm jen poslouchala, hledala informace a hledala odvahu ho vyzkoušet.

Vše se stane v pravý čas, a tak i moje odhodlání přišlo v okamžik, kdy jsem zašla k lékaři s vážným zdravotním problémem a způsob, jakým se mnou jednal, mě paralyzoval, odradil a utvrdil v tom, že budu hledat jinou - alternativní - cestu. Nechci tím zpochybňovat jiné lékaře, věřím že je i mnoho kvalitních odborníků, kteří dělají svou práci s láskou a pozorností.

Dnes jsem ráda, že tento lékař byl jaký byl, protože kdyby mě pozorně vyslechl a nenahnal mi hned strach, nejspíš bych se nechala ukolébat a oddala odpovědnost za své zdraví jemu. A tak vidíte, že vše zlé je k něčemu dobré, já se přes nepříjemný a stresující zážitek dostala k prostředku, který mi už mnohokrát pomohl.

Než vám plně představím tuto mou berličku, ráda bych opět připomněla, že na nemoc je třeba nahlížet jako na prostředek našeho těla, které nám dává zprávu o našem nitru. Každá nemoc má svoji příčinu, kterou je třeba hledat, jinak budeme neustále používat další a další prostředky, jak s nemocí zatočit a unikne nám, že nám nemoc chce jen předat zprávu, kterou stále ignorujeme. Z toho důvodu já osobně MMS neberu preventivně, pouze v případě, kdy se nějaký zdravotní problém vyskytne. Hledám jeho příčinu a pak si jen pomohu tímto přípravkem k rychlejšímu návratu do běžného pracovního cyklu. Jde to samozřejmě i bez něj. Moje berličky berte pouze inspirativně. Nejsem lékař a nemohu vám říct, co je nejlepší pro vás. Každý člověk je zodpovědný sám za své zdraví, dělá sám vlastní rozhodnutí a potřebuje se naučit mít zodpovědnost za všechny své činy, myšlenky a slova.

Pro ty, co jsou na mých stránkách poprvé a i pro ty, kteří nechtějí hledat v mých minulých článcích, kde MMS už popsané bylo, dám všechny důležité odkazy dolů pod článek.

Přípravek MMS se připravuje tak, že se smíchá 50% roztok kyseliny citronové s chloritanem sodným, zamíchá se a počká se 20 sekund. Pak se roztok dolije čistou vodou a vypije. Je to trošku alchymie, alespoň na začátku, než si na postupy zvyknete, protože tento přípravek je opravdu velmi účinný, ale je třeba ho brát PŘESNĚ tak, jak to popisuje Jim Humble, muž, který ho vlastně objevil.

Nebudu vám tu vypisovat co všechno mi MMS pomohlo vyléčit. Uvedu jen malý příklad - brala jsem kapky na něco úplně jiného, brala jsem je v mnohem menším množství, než bylo doporučeno, a asi po 2 týdnech jsem zpozorovala, že mi zmizela plíseň na nehtu u nohy, kterou jsem měla roky a na kterou nic nezabíralo. Od té doby se plíseň nevrátila, je to už asi 3 roky. Chřipka, angína - běžné virózy, které nás sužují týden a více a bývají velmi nepříjemné, se dají vyléčit z nejhoršího za jeden den braní MMS.

Dnes již existuje několik různých doplňkových produktů k základnímu MMS. Já osobně je ještě nevyzkoušela, zatím jsem si vždy vystačila se základní soupravou. MMS léčí i vážné nemoci jako je rakovina, malárie, cukrovka, likviduje téměř všechny druhy plísní, bakterií a virů, kvasinky. MMS se dá používat orálně, čistit si s nimi zuby, vyplachovat, inhalovat, koupat se v nich...MMS se může používat i na čištění vody v bazénech, k léčbě vleklých ekzemů a vyrážek, může se přímo aplikovat na postižené místo atd.






Tak, jako najdete chvalozpěvy na MMS, najdete i články, které jejich účinky zpochybňují, některé dokonce upozorňují na jejich nebezpečnost a škodlivost. Vše je volba, každý se potřebuje rozhodnout sám za sebe. Ti, co o MMS píšou negativní zkušenosti jsou lidé, kteří buď MMS nevyzkoušeli, užívali ho nevhodně nebo jim některá jeho složka vadila a nenamáhali se vyzkoušet jinou alternativu.  Vždyť i v přírodě je spousta ovoce, které mnoho lidí jí a chválí a najdou se jedinci, kteří mají tak silnou alergii, že je může stát život! A kvůli tomu přeci celá populace nepřestane tento druh ovoce jíst.

Pokud o MMS uvažujete, zkuste ho nejprve "zlehka", po jedné kapce. Kupte si knihu nebo si sežeňte informace o tom, jak se kapky mají správně užívat.

Když s MMS začnete, může se dostavit nevolnost, zvracení či průjem. Toto je prvotní příznak toho, že se vaše tělo detoxikuje příliš rychle. MMS je totiž i skvělý čistič, vygruntuje vám uvnitř stejně jako Kim a Aggie z pořadu Máte doma uklizeno :)

Pokud máte nějaké dotazy, ráda vám je zodpovím. Můžete mi kdykoliv napsat email nebo zprávu pod článkem a já vám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odepíšu.

Mějte se báječně, buďte veselí a zdraví.

www.nova-cesta.com

fotografie: zdroj internet

Originální stránka o MMS v češtině