sobota 29. června 2013

Nedočkavost, zvědavost a očekávání - proč se jich vyvarovat



Jedním z dalších témat, které bych ráda probrala, je NEDOČKAVOST. Myslím, že velká většina z nás je občas nedočkavá. Jako příklad nedočkavosti uvedu třeba
  • přijímací zkoušku na školu nebo jakýkoliv test ve škole, kde čekáte na "výsledek" (zvládl jsem to?...)
  • těhotenský test (která žena si tohle během života alespoň jednou nezažila....)
  • přijímací pohovor do nové práce (vezmou mě, nevezmou....?)
Příkladem zvědavosti může být kterýkoliv okamžik našeho života, kde něco děláme s "očekáváním". Neděláme to tedy proto, že chceme, ale proto, že se to od nás očekává, že to dělat "musíme" nebo máme, děláme to proto, že máme pocit, že tohle se přeci takhle dělá.....

Proč je nedočkavost "překážkou" v našem životě? Nedočkavost vyjadřuje nespokojenost s tím, co je, co je dané, co už máme, to co je nám dáváno. Nedočkavost vyjadřuje stav našeho ega, které by chtělo něco jinak a není si jisté, jestli to dopadne k jeho spokojenosti.

V ideálním stavu, kdy už umíme řešit své bloky a další nevytváříme, víme a chápeme, že vše, co se děje, se tak děje z nějakého důvodu. Věříme, že "náhody" neexistují a umíme přijímat vše, co příchází, jako to nejlepší pro nás, BEZPODMÍNEČNĚ. Jsme v pozici lásky, která vnímá vše jako své blaho, jsme láskou, jsme Bohem. My jsme Bohem tak jako tak, ale při bezpodmínečném přijímání jsme Bohem vědomým. Cítíme Boha v sobě. Vnímáme ho. Nepochybujeme.

Kde jsou pochyby, tam je i zvědavost. Zvědavost nám ukazuje, kde máme ještě "mezery", na co se můžeme zaměřit, abychom se posunuli o stupínek výš....

Malé dítě rádo zkoumá nové oblasti, to na první pohled může jako zvědavost vypadat, ve škutečnosti to je zvídavost, díky které se naučí všechno to, co se naučit potřebuje. Pod pojmem zvědavost je ale něco jiného - je to stav nespokojenosti. Kdo je zvědavý, není spokojení s tím, co je, s tím co má. Kdo je zvědavý, nepřijímá to, co přichází, jako to nejlepší v daný moment a v dané situaci....Zvědavost nás tlačí někam, kde jsme neměli být. Chceme vědět něco "dopředu", ještě než to nastane. Zvědavý člověk chce vědět, jaká budoucnost ho čeká, není v přítomném okamžiku.

Zvědavost nás vede k tomu, abychom zkoumali situace, které zkoumat nepotřebujeme. Zvědavost odvádí našeho Ducha opačným směrem. Každý sám v sobě má hledat své bloky, odblokovávat je a posunovat se blíže k Univerzálnímu Božství, pokud se ale zabýváme druhými, zvědavě nakukujeme do jejich životů, odlákáváme svůj záměr pryč od nás, směrem ven.

Vše je obsaženo v nás. Ve svém nitru najdeme odpověď na každou otázku. Někdy máme pocit, že k nám promlouvá druhý člověk, třeba náš duchovní učitel, nebo rodič, někdo, koho považujeme za dokonalého, ke kterému vzhlížíme....Je nepodstatné, přes koho k nám informace plynou, jsou vždy z našeho nitra. Protože jakmile se propojíme s celkem, jsme součástí jednoty a vnímáme, že nikde nekončíme.....Naše nitro k nám promlouvá skrze lidi, kterým důvěřujeme, protože se zdráháme věřit svému vlastnímu nitru. Je pro nás těžko pochopitelné, že jsme dokonalé bytosti a že víme vše....

Nedočkavost je úzce spojena s očekáváním. Pokud očekáváme, máme svou představu. Nejvíc se to projevuje ve vztazích. Když se žena zamiluje do muže (může to být klidně i naopak) a začne s ním mít vážný partnerský vztah, začne očekávat. Očekává, že partner se k ní bude chovat určitým způsobem, může očekávat, že si ji vezme, že s ní bude mít dítě....těch možností je bezpočet...Každý sám nejlíp ví, co od druhých očekává. Pokud máme očekávání a realita se neshoduje s naším očekáváním, přijde zklamání. Uvnitř to vnímáme jako že nás zklamal ten který člověk. Jenže ten člověk třeba neměl ani ponětí co od něj očekáváme, jaké máme představy...Neví, že nás zklamal...A takhle se to začne na sebe nabalovat a začne se vytvářet blok.

Pokud druhé přijímáme takové, jací jsou, bez očekávání a bez podmínek, není nic, co by nás zklamalo. Přijímáme toho druhého jako člověka, který je stejně jako my na své cestě poznání a probuzení, rozvzpomenutí si na to, kdo opravdu je. Všichni jsme dokonalí a učíme se. Jsme v různých fázích vývoje a vše se k nám dostane v pravý čas, ve chvíli, kdy budeme připraveni. Nedočkavost náš rozvoj brzdí.
Když sníme plod třešně, zůstane nám v ruce malá pecka. To jsme my při narození. Pecku zasadíme a ona začne klíčit. Postupně z ní začne vyrůstat stromek, který každým rokem sílí, až jednoho dne vykvete a začne rodit plody. Ta malá pecka je stejně dokonalá jako strom obsypaný třešněmi. V té pecce je stejná síla, jen je zapotřebí dostatku času, aby se z malé pecky stal velký plodný strom. Nesuďme druhé jen proto, že se nacházejí ve svém vývoji v jiné etapě než my. Všichni jsme stejně dokonalí, nezapomínejme na to. Všichni se jednou staneme plodnými stromy plnými třešní. Tím, že budeme netrpěliví, nic neuspěcháme. Vše má svá pravidla a svůj vnitřní řád.









Hezký den vám přeji,
Jolana

www.nova-cesta.com