pátek 17. května 2013

Já bych to chtěla změnit, ale....

Já bych to chtěla změnit, ale.......tak tuhle větu slýchám často. Lidé se mnou sdílí své životy, vypráví o svých osudech, co se jim stalo a děje teď, rádi by slyšely co mají dělat....nastíním, jak mohou změny dosáhnoout, ale přijde ALE....

I já sama sebe poznávám v těch slovech. Co se vlastně skrývá za tímhle krátkým slůvkem? Proč ho tak často používáme?

Řeknu vám, jak to vnímám já. Slůvko "ale" je pro nás většinou skrýš. Je to slovo obrany, po kterém následuje důvod, proč něco nemůžeme. Když budeme sami k sobě upřímní, zjistíme, že se tím slůvkem vyhýbáme vlastní zodpovědnosti. Pokud řešení mého problému je a já jej řešit nechci, použiju slůvko ale a za ním důvod proč to nejde. Protože kdybych to ale nepoužila, musela bych sama sobě přiznat, že onu změnu udělat nechci a že jsem si toho vědomá.


Dáme příklad...Mám problém s učitelkou ve škole. Jako rodič. Nelíbí se mi, jak ta učitelka reaguje. Její pohled na svět se neshoduje s mým. Nelíbí se mi, jak se chová k mému dítěti. Učitelka je agresivní, křičí na děti...Cítím se v roli oběti, protože nemohu nic moc udělat. Není tu žádné řešení, které by se mi líbilo. Buď "zavřu oči" před tím, že se jí moje dítě bojí a že z ní má trauma, nebo dítě přesunu do jiné třídy, ale to nechci, protože to dítě už má ve třídě kamarády. Zdá se, že tu není další cesta...svou situaci rozebírám s lidmi a stále se utvrzuju v tom, že "špatná" je učitelka, chyba je na její straně, dokonce mi to potvrzují i ostatní lidé...Všichni se shodujeme, že ONA je problematická a ONA by se měla změnit. Ale ona se nezmění....

Jak bych reagovala já? Neříkám, že to bude lehké a že se to povede hned. Chci řešení? Tady je...Chápu, že ta učitelka je jiná a nekritizuju ji za to. Je prostě jiná. Má za sebou jiný život, je pravděpodobně hodně nešťastná a křičí na ostatní, protože neví, že to může dělat jinak. Svůj model chování si odnesla z rodiny, od svých rodičů se naučila, jak se v různých situacích chovat. Toto převzala automaticky a žije nevědomě. Tohle vše mi proběhne hlavou, proto nemám potřebu ji soudit. Zabývám se pouze tím, jaké pocity ve mě ona učitelka vyvolává a PROČ cítím to co cítím. Mým úkolem není zabývat se učitelkou, ona mi pouze ukazuje něco, co přehlížím sama u sebe. Je mým zrcadlem. Nemá cenu zlobit se na zrcadlo pro to, co zobrazuje. Zrcadlo je jen zrcadlo a může zobrazit jen to, co tam je! To, jak jedná ona učitelka, je obrazem jejího nitra, ale to, co při tom cítím já, je zpráva pro mne.

Tím, že jsem pochopila kde je onen zakopaný pes a proto, že ji nesoudím, nevysílám k ní energie agrese. Jsem v harmonii a vysílám energii lásky. Bez emocí, pouze jako pozorovatel, k ní mohu přistoupit a vyříkat si to s ní. Pokud ji nebudu obviňovat, ona nebude mít potřebu se bránit. KDE NENÍ ÚTOK, NEMUSÍ BÝT SEBEOBRANA. Toto je něco, co si spousta lidí neuvědomuje. Začíná hovor útokem, ač sami to jako útok nevnímají, ale druhá strana to tak cítí. A to proto, že soudíme, kritizujeme, hodnotíme. Jakmile se od těchto emocí oprostíme a je v nás pouze pochopení a láska, můžeme s druhými hovořit bez emocí. To je moment, kdy mohu přistoupit k oné osobě a vysvětlit jí, jak to vnímá moje dítě. Ukázat ji, že ji nehodnotím, že ji chápu, že vím, že je těžké mít tolik dětí. že to stojí hodně energie. Nebudu proti ní, ale s ní.

Možná mi odpovíte, že tohle možná funguje u mě, ALE u vás ne...Ano, tento model nemůže fungovat, pokud ho nepřipustíme. Dokud nejsme ochotni změnit sami sebe, nemůžeme dovolit změnu u druhé osoby. Jakmile tohle pochopíme, procitneme a změníme svůj postoj vůči oné osobě, zjistíme, že i ona osoba se změnila. A tak ta stejná učitelka už na vás a potažmo vaše dítě bude reagovat jinak...S velkou pravděpodobností bude na ostatní křičet, na vás už ne....

Ještě nutno podotknout, že ve stejném duchu jednám i se svým dítětem, pokud chci, aby na něj učitelka reagovala jinak, i ono dítě potřebuje pochopit jak fungují energie. Podotýkám, že dětem to jde mnohem snadněji. Pokud to nejde, chyba je opět v nás. My jsme příkladem pro děti a děti nám krásně zobrazují, na čem máme ještě pracovat. Jsou jako houby, všechno z nás natáhnou.

Práce s energiemi je v podstatě jednoduchá. Je k ní potřeba znalost podstaty, to jak energie fungují. S naším tělem a procesy, které v něm probíhají, je to jako s počítačem. My jsme ti, kdo do něj nahrávají různé verze programů a opět my můžeme staré programy vymazat a nahrát nové.



Přeji hezký den :)
Jolana