neděle 12. května 2013

Andělské doteky ...

Když jsem před časem  poprvé četla o Lorne Byrne a její schopnosti vidět anděly, uvědomila jsem si, že jsem vždy tak nějak vnitřně cítila, že andělé nejsou jen "pohádkou pro děti", ale že jsou víc reální,než si většina lidí myslí a připouští. Jedny z jejích prvních slov (Lorny), které ke mě dorazily, byly o tom, že svého anděla strážného má úplně každý člověk...

Uvědomila jsem si, že už roky vedle sebe cítím "nějakou bytost", kterou sice očima nevidím, ale cítím její přítomnost, cítím ji nejčastěji, když jsem v tichosti a sama. Při usínání velmi často cítím velmi jemné doteky ve svých vlasech. Dlouho jsem se bála co se mě dotýká a díky strachu od sebe oddělovala tak krásnou bytost jakou je anděl. Tak jsem se bála, že by to mohl být nějaký duch, že jsem si tímto směrem zablokovala intuici a nebyla jsem schopna vnímat, zda má tato bytost vůči mě pozitivní nebo negativní úmysly.

Před několika měsíci jsem vědomě pracovala na zpracování strachu právě z těchto zvláštních doteků a poté, co jsem byla schopna vnímat blíž kdo to je, zjistila jsem, že se mě dotýká můj anděl. Mockrát jsem chtěla znát jeho jméno a vidět jeho tvář a to chtění se mi tisicnásobně vracelo. A tak jsem dlouho jen chtěla, protože to co jsem vysílala bylo chtění. V momentě, kdy jsem to pustila a přestala chtít, jen jsem vyslala vědomě myšlenku, že až na to budu připravena, že ráda uvidím jeho tvář, tvář někoho, kdo je se mnou každý moment mého života... a několik okamžiků poté jsem vnitřním zrakem uviděla tvář a siluetu svého anděla.....

Jak vypadal? Byl úplně jiný, než jsem si ho představovala...a byl nádherný. Vycházela z něj nádherná zlatavá záře. Měl blonďaté polodlouhé vlasy, rozdělené uprostřed pěšinkou, modré velké azurové oči a dokonalé rysy ve tváři. Byl vysoký, štíhlý a svalnatý (mohutný), oděný ve zvláštní splývavý šat. Kdykoliv ho chci vidět, spatřím jeho tvář na krátký okamžik.

Možná jednou zjistím i jeho jméno, zatím mu říkám jen "Můj Anděli" a když se na něj naladím, cítím jeho dotek na svém těle. Není to jen nějaký výmysl, fantazie nebo zbožné přání. Cítím okolo sebe jeho teplou a příjemnou energii. Je velmi silná a když je jí na mě někdy moc a požádám, aby už mě nechal spát, tak okamžitě přestane....

Jednou v zimě, když jsem brzo ráno musela do práce, se mi stala krásná příhoda. Bylo kolem páté ráno, všude tma, velká zima, vítr, já rozespalá a měla jsem jít do prudkého kopce. Klouzalo to a já šla jako slimák. Ještě jsem nebyla úplně probraná. Kopec začínal kousek přede mnou a já v mysli požádala svého anděla, jestli by mi nepomohl do toho kopce, že nemám sílu. a představila jsem si, jak mě tlačí zezadu do kopce. A opravdu po chvíli jsem s lehkostí a rychlostí stoupala do kopce, jako by mě někdo tlačil do zad. Asi v půli kopce jsem si pomyslila "jé to je super, ono to fakt funguje, díky Anděli"... a on si to asi po svém přeložil, jako že už stačí ...protože jsem hned poté ucítila, jak se mi jde zase těžko a pomalu, jak to klouže a zbytek kopce mi připadá v nedohlednu....tak mi jen prolítlo hlavou....příště poděkovat až na konci :)

Občas mě ve slabé chvilce přepadne myšlenka..."co když si to jen namlouvám, třeba andělé vůbec nejsou" nebo něco v tom stylu....ale stačí, abych se na něj soustředila a vyslovila jakékoliv přání nebo prosbu... a on mi vzápětí dokáže, že tu je pro mě....

Jen pozor na to, co si přejeme a jak si přejeme....protože někdy svou tužbu či přání nevhodně formulujeme a tak se nemůže uskutečnit....

Poznámka: Fotky jsou z internetu, nejsou pravou podobou mého anděla, takovou fotku jsem zatím neviděla....